Slyším, že mnoho lidí považuje Halloween za něco, co by se podle křesťanských zvyků nemělo oslavovat. Alespoň ne v Chorvatsku.

Můj úvodník měl být o něčem docela jiném, ale to téma si nechám na jindy, protože jsem se o víkendu setkala s něčím, o čem budu přemýšlet ještě dlouho, dlouho. Jde o noc daruvarských kostelů.

V celém světě se 5. října připomíná Mezinárodní den učitelů, který byl v roce 1994 vyhlášen organizací UNESCO. Minulý týden se den učitelů oslavil i v mnoha našich školách.

Podzime, podzime, už zas nosíš deště, pěkně tě prosíme, počkej týden ještě anebo Babí léto lítá, už je podzimek…  To jsou verše, které mě kdysi naučili moji prarodiče. S dědečkem a babičkou bylo vždy veselo, a tak se snad ani

A už je to tady! Posvícení! Víme, co to je a těšíme se na to… slepičí polévka s knedlíčky, která by vzbudila i mrtvého, pečenice do zlatočervena pečená s křupavou kůžičkou a koláče. Ani si na to nesmím vzpomenout, hned

Bez vody prý člověk vydrží dva až tři dny, bez spánku osm až deset a bez jídla více než měsíc. Já jsem bez tance vydržela rok a půl… i tak jsem svůj půst několikrát porušila, ale dál už to nevydržím.

Pokud mám psát o prvním dni ve škole, tak to bude teď, anebo nikdy. Přitom to nebude vzpomínka na můj první den v České základní škole Jana Amose Komenského, poněvadž se tato událost stala v minulém století, ba i tisíciletí.

Nový školní rok už je zase tady. Říkám „zase tady” proto, že v mé hlavě ten minulý skončil asi před dvěma týdny. A protože skončil před dvěma týdny, je normální, že jsem ještě nestačila nic připravit na nový školní rok.

Z okna naší kuchyně se ráda dívám ven na krásné vysoké stromy. Stojí tu přes padesát let. Vysoké, elegantní břízy a mohutné borovice s doširoka rozloženými větvemi.

Hudba je každodenní součástí našich životů, zlepšuje je a zpestřuje.