Autor teksta: Jana Stanja
Co je ukryto v cukroví
Tak jako na konci roku shrnujeme, co jsme v něm zažili, tak podobně, když uklízíme po oslavách a svátcích, přemýšlíme, jak jsme se měli. Všechen shon a ruch už mám za sebou a uvažuji, co bych měla příště udělat jinak a lépe. Uvědomuji si, že nebylo důležité mít vše, ale vše zvládnout v pohodě. Velký kus vánočního kouzla je i v improvizaci a řešení situace v pohodě a s láskou.
Napadá mne udělat si poznámky a na příští Vánoce mít přesný rozvrh, kdy co udělat. Možná pak budu proplouvat prosincem s úsměvem, v pohodě a bez zbytečných starostí. Na seznamu bych měla, kde je lepší bageta na obložené chlebíčky – ty z francouzského pečiva jsou moc malé; nebo kdo prodává ty nejchutnější lískové oříšky a nezapomenout je objednat hned na podzim, protože v prosinci už jsou pryč. No a taky nesmím zapomenout, který recept na perníčky se nejlépe osvědčil – podle jednoho jsou chutné a voňavé, podle druhého se mohou hned jíst a ten třetí, podle něj zase mají přesný tvar a dají se hezky zdobit…
Uklízím použité recepty na cukroví a přemýšlím, který z nich použiju zase, a který můžu dát někam do spodu. Podobně ukládám do paměti krásné společné vzpomínky a přeju si, aby jich bylo ještě hodně.
Přemýšlím tak nad zbytky cukroví, co chutnalo a hned zmizelo, a co naopak zbylo, a nakonec jsem to rozsypala po zahradě. Vzpomínám na cukroví, které připravovala maminka: nejdříve dělala kokosové věnečky a kakaové sušenky takové ty z mlejnku, taky banánky, které slepovala marmeládou, a nejlepší na nich bylo, že je namočila v čokoládě. Taky vanilkové rohlíčky a linecké kytičky, a potom těsně před svátky ještě ořechové měsíčky s rumovou polevou a rumové kuličky z rozlámaných kousků. Nejvzácnější ale byla vosí hnízda, nejen že byla zajímavá tvarem, ale i náplní, a skrývala v sobě několik různých chutí. Ale bylo to víc než jen chutě, byl v nich skrytý jeden celý rok a práce, které během něj probíhaly.
Abych to vzala hezky popořádku: tvar včelího úlu se dostal vmáčknutím měkké čokoládovo-ořechové hmoty do jen pro to určené plastové formičky. Hmota ve tvaru včelího úlu byla na kulatou sušenku přilepena rybízovou marmeládou. Teplé dny přicházejícího léta přinášely i otrhávání rybízu a malin a jejich zpracovávání nejčastěji na marmeládu. Všichni víme, jak piplavá práce je otrhávat rybíz, každou malou červenou kuličku, ze které se vařila marmeláda. Ta se navíc musela pasírováním zbavit všech malilinkatých peciček a dotěrných slupek… Ale marmeláda byla vynikající, lehce nakyslá, a výborně se hodila nejen do cukroví, ale i do každého narozeninového dortu. Kromě domácí marmelády vosí hnízda skrývala další vzácnost – domácí vaječný likér. Uprostřed čokoládové hmoty ho byla jen kapka nebo dvě, tak akorát na chuť. Likér se taky vařil doma. Domácí vajíčka, která se uchovávala pro tuto příležitost, se pomalu vařila spolu s kondenzovaným mlékem až do té správné konzistence…
Už můžu na maminčino cukroví jen vzpomínat. Tehdy ani tak moc nechutnalo, ale patřilo k vánočním svátkům a byla v nich skryta celoroční píle a láska k práci na zahradě, v zahrádce, v kuchyni… A taky pečlivé plánování, co se bude připravovat. I teď na svátky chystáme všehochuť. Kdo ví, na co budou vzpomínat naše děti…
Što se skriva u kolačićima
Kao što na kraju godine sumiramo što smo u njoj doživjeli, slično tome, kada pospremamo nakon proslava i blagdana, razmišljamo o tome kako smo se proveli. Sva gužva i strka su iza mene i razmišljam što bih sljedeći put trebala drugačije i bolje napraviti. Shvaćam da nije bilo važno imati sve, već sve dobro savladati. Veliki dio božićne čarolije je i u improvizaciji i u rješavanju situacije dobro i s ljubavlju.
Pada mi na pamet da bih trebala pisati bilješke i za sljedeći Božić imati precizan raspored kada što raditi. Možda ću onda ploviti kroz prosinac s osmijehom,
lagodno i bez nepotrebnih briga. Na svom popisu bih imala podatak gdje je najbolji baget za obložene sendviče – oni od francuskog peciva su premali; ili tko prodaje najukusnije lješnjake i ne zaboraviti ih naručiti odmah u jesen jer ih do prosinca nestane. I također ne smijem zaboraviti koji se recept za medenjake pokazao najboljim – prema jednom su ukusni i mirisni, prema drugom se mogu odmah jesti, a prema trećem imaju točan oblik i mogu se lijepo ukrasiti…
Pospremam korištene recepte za kolačiće i razmišljam koje mogu ponovno upotrijebiti, a koje mogu staviti na dno. Slično tome, pohranjujem u pamćenje lijepe zajedničke uspomene i želim da ih bude još puno.
Razmišljam i o preostalim kolačićima, koji su bili ukusni i odmah nestali, a kojih je bap bilo previše te sam ih na kraju rasula po vrtu. Sjećam se kolačića koje je mama znala raditi: prvo bi pravila vjenčiće od kokosa i kekse od kakaa kao da su iz stroja, također banane koje bi lijepila marmeladom, a najbolje kod njih bilo je to što ih je umakala u čokoladu. Također kiflice od vanilije i linzere, a onda neposredno prije blagdana mjesečiće od oraha s glazurom od ruma i kuglice od ruma napravljene od razdrobljenih komadića. Ali najdragocjenija su bila osinja gnijezda, ne samo zanimljivog oblika, već i nadjeva, koja su skrivala nekoliko različitih okusa. Ali bilo je to više od pukih okusa, u njima se krila cijela godina i rad koji se tijekom nje odvijao.
Jednostavno rečeno: oblik pčelinje košnice postignut je pritiskanjem mekane čokoladno-orašaste mase u plastični kalup namijenjen upravo za tu svrhu. Masa u obliku košnice lijepila se na okrugli kolačić marmeladom od ribizla. Topli dani nadolazećeg ljeta donijeli su i branje ribizla i malina te njihovu preradu, najčešće u marmeladu. Svi znamo koliko je mukotrpan posao brati ribizle, svaku malu crvenu kuglicu, od koje se kuhala marmelada. Osim toga, sve sitne sjemenke i dosadne kožice morale su se ukloniti procjeđivanjem… Ali marmelada je bila ukusna, blago kisela i savršeno se slagala ne samo s kolačićima, već i s bilo kojom rođendanskom tortom. Osim domaće marmelade, osinja gnijezda skrivala su još jednu rijetkost – domaći liker od jaja. U sredini čokoladne mase bila je samo kap ili dvije, taman toliko za okus. Liker je također radio kod kuće. Domaća jaja, koja su se čuvala za ovu priliku, polako su se kuhala zajedno s kondenziranim mlijekom dok se nije postigla prava gustoća…
Maminih kolačića se sad mogu samo sjećati. Tada nisu bili tako ukusni, ali su bili dio božićnih blagdana i odražavali su cjelogodišnji naporan rad i ljubav prema radu u vrtu, povrtnjaku, kuhinji…
A također i pažljivo planiranje što pripremiti. I sad pripremamo razne poslastice za blagdane. Tko zna čega će se naša djeca sjećati…
