Autor teksta: Sandra Klimeš
Kdy je člověk starý – Kdy nastane čas, abych řekla, že jsem stará? Který rok mého života je tou hranicí? 30 let? 40? 70? Kdy o sobě začnu přemýšlet jako o staré osobě a už se nebudu chovat jako „nějaká mladá”? Někde jsem nedávno četla, že je člověk oficiálně starý, když jeho oblíbený zpěvák vypadá jako jeho babička. Moji oblíbenci jsou většinou už dávno o dva metry níž…
Když mi bylo kolem 15 let a zemřel někdo 60 nebo 65letý, tak ho všichni litovali a říkali, jak byl mladý. A já jsem si v duchu myslela, lidi, co vám je! To už je starý člověk! Teď už si to vůbec nemyslím. Teď říkám, i když někdo zemře v 80 letech, že chudák mohl ještě pár let žít, že nebyl až tak starý.
Jedna má kamarádka říkala: „A já už jsem stará”… bylo jí 45 let… Já jsem měla 20 a myslela jsem si, no jo, 45 let, to už je člověk teda starý. Teď je mi asi 41 a často si na ni vzpomenu, jak povídala, že je stará; ale vždyť já nejsem stará! A do 45 už mi moc nezbývá…
A pak zase jiná měla na to stáří jiný názor. Její životní motto bylo, že ve skutečnosti stárne jen tělo, ale duše zůstává takovou, jakou ji člověk udržuje. Jestli sama sobě říkáš jooo, jsem stará, tak se tak budeš i cítit a budeš stará. Ale když si namluvíš: kdepak stará! Ještě můžu do práce, můžu na procházku, můžu s kamarádkami na kávu, můžu tančit, nebojím se obléct si sukni, barevné šaty a k tomu boty na podpatku anebo barevné sandály na léto; já mám ke stáří daleko.
Nějak se mi více líbí názor té druhé. Má duše je mladá a namluvím to i tělu… Ano, nevidím dobře, ale k tomu jsou brýle; a vybírám si barevné obroučky, modré, zelené. Ano, mám už dost šedivých vlasů, ale k tomu je barva na vlasy, dávám si nějakou červenou, veselou. A jednou možná bude také zelená, fialková nebo modrá; chtěla bych to vyzkoušet dřív, než na to budu stará. Pomalu už mám i vrásky, ale nějak mě to netrápí. Někdy mě bolí záda nebo něco jiného, ale když se to může vyřešit prášky nebo injekcemi, tak ještě přece nemůžu být stará. Začíná snad stáří, když se zvýší počet problémů v životě? To není možné; problémů bylo, je a bude. Anebo je už ženská stará, když přijde menopauza? To už mám také za rohem, ale nemyslím si, že kvůli tomu budu stará; ani náhodou! Nebo je ukazatelem stáří můj výběr hudby? To teda rozhodně ne; i mojí dceři se to líbí.
Kdy teda budu stará? Plánuju si to přiznat tak kolem 85. narozenin… Ale to je jen plán… Možná to ještě odložím.
Kad je čovjek star – Kad će doći vrijeme da mogu reći da sam stara? Koja godina mog života je granica? 30 godina? 40 godina? Kad ću o sebi početi misliti kao o staroj osobi i prestati se ponašati kao „neka mlada“? Negdje sam nedavno čitala da je čovjek službeno star kad njegov omiljeni pjevač izgleda kao njegova baka. Moji favoriti su većinom već davno dva metra pod zemljom…
Kad mi je bilo oko 15 godina i umro je netko od 60 ili 65 godina, svi su ga žalili i govorili kako je bio mlad. A ja sam u sebi mislila: „Ljudi, što vam je! Pa to je već stari čovjek!“ Sad to uopće ne mislim. Sad kažem, i kad umre netko u osamdesetim godinama, da je jadnik mogao živjeti još par godina, da nije još bio tako star.
Jedna moja prijateljica je rekla: „A ja sam već stara”… Bilo joj je 45…. Ja sam imala 20 i mislila sam si: „Pa da, 45 godina, to je već star čovjek.“ Sad mi je 41 godina i često je se sjetim kako je govorila da je stara: ali ja pak nisam stara. A nije mi još puno ostalo do 45.
A druga je pak prema starosti imala potpuno drugi stav. Njen životni moto je bio da u stvarnosti stari samo tijelo, a duša ostaje onakva kakvom ju čovjek održava. Ako sama sebi govoriš „daa, stara sam“, tako ćeš se i osjećati i bit ćeš stara. Ali ako si govoriš: „Ma kakvi stara! Još mogu na posao, mogu u šetnju, mogu s prijateljicama na kavu, mogu plesati, ne bojim se odjenuti suknju, šarenu haljinu i uz to cipele s visokom petom ili ljeti šarene sandale; za mene je starost daleko.“
Nekako mi se više sviđa stav ove druge. Moja duša je mlada i to kažem i tijelu… Da, ne vidim dobro, ali za to imam naočale; a biram šarene okvire, plave, zelene. Da, imam već dosta sijedih vlasi, ali za to postoji boja za kosu, stavljam si nekakvu crvenu, veselu. A jednom će možda biti zelena, ljubičasta ili plava; htjela bih to iskušati prije nego za to budem stara. Pomalo već imam i bore, ali nekako me to ne muči. Ponekad me bole leđa ili nešto drugo, ali dok se to može riješiti tabletama ili injekcijama još ipak ne mogu biti stara. Počinje li možda starost kad se poveća broj problema u životu? To nije moguće; problema je bilo, ima ih i bit će ih. Ili je žena stara kad dođe menopauza? To mi je još iza ugla, ali ne mislim da ću zbog toga biti stara, ni slučajno! Ili je pokazatelj starosti moj izbor glazbe? To svakako ne, i mojoj kćeri se sviđa.
Dakle, kad ću biti stara? Planiram si to priznati oko 85. rođendana. Ali to je samo plan… Možda to još odgodim.
