Autor teksta: Adéla Burketová

To je to!

Měsíc v Daruvaru mi přinesl mnohá překvapivá zjištění. V kavárně za sebe nemůžete zaplatit sami, zato si s sebou můžete vzít vlastní jídlo. Když si objednáte limonádu, dostanete neuvěřitelně kyselý nápoj s množstvím citronu. Když si s někým chcete dát panáka, nedáte si něco tvrdého, ale krátkého. Kromě výše zmíněných příkladů jsem se seznámila i s množstvím dalších novinek a také nových výrazů a slovních spojení. Mezi směsicí chorvatštiny, češtiny a rozličných nuancí obou jazyků mi v hlavě utkvěla jedna jediná, zdánlivě nenápadná věta: To je to.

I po ročním kurzu chorvatštiny v plynulé chorvatské konverzaci stále tápu, ale objevila jsem větu, která za mě řeší veškeré jazykové problémy, je mou záchrannou kotvou, lingvistickým svatým grálem – frází, která v sobě nese moudrost celého světa: To je to!

V chorvatském prostředí má toto slovní spojení pro mě pozoruhodnou schopnost měnit význam podle kontextu, tónu hlasu a aktuální situace. Může představovat úlevu, že jsme po dlouhém bádání na něco přišli – jako když po deseti minutách v menu telefonu objevíte zatoulané nastavení zvuku a s úlevou vyhrknete, že to je to. Jindy funguje jako vyjádření dokonalé trefy, když v obchodě po dvacátém zkoušení obujete ty správné boty, které okamžitě padnou. Nebo poslouží jako naprosté potvrzení domněnky, když kolega trefně shrne váš pracovní problém a vy jen přitakáte, že přesně to je to.

Zatímco v češtině občas sáhneme po obratech jako „to je ono” nebo „to je to pravé”, v chorvatštině se aspoň pro mě spojení „to je to” stává univerzálním klíčem ke všemu. Funguje jako rychlá reakce ve smyslu „tak a máme to”, „to je podstata věci”, nebo dokonce jako dokonalá tečka za nějakou aktivitou.

Postupně se tato věta stává mou flexibilní odpovědí na většinu každodenních situací. A co je nejlepší? Hodí se skoro na všechno. Potřebuji vyjádřit, že už si v kavárně opravdu nic dalšího neobjednám? To je to.

Mám naskládaný celý nákup na pásu u pokladny a chci zaplatit? To je to. Dovysvětlila jsem složitou myšlenku a doufám, že mě dotyčný konečně pochopil? To je to. Chci rázně, ale s úsměvem ukončit konverzaci? To je to.

Česky bychom museli složitě volit mezi „přesně tak”, „to je všechno”, „to je ta věc, o které mluvíme” nebo „takhle to stačí”. Chorvatsky stačí říct jednoduše „to je to”.
Jestli se mi v průběhu textu povedlo větě připsat širší význam, než skutečně má, mrzí mě to, ale já jsem si z ní udělala pevnou součást svého slovníku a univerzální řešení svých chorvatských jazykových nesnází. Obávám se, že lidé kolem mě – a brzy i mí kamarádi doma – ji ode mě uslyší mnohem častěji, než by sami chtěli.

No a já teď můžu s klidným svědomím říct, že jsem dopsala tento text, sečetla myšlenky a… to je to!

To je to!

Mjesec dana u Daruvaru donijelo mi je mnoga iznenađujuća otkrića. U kafiću ne možete sami sebi platiti piće, ali zato možete sa sobom donijeti vlastitu hranu. Ako naručite limunadu, dobivate nevjerojatno kiselo piće prepuno limuna. Ako s nekim želite popiti „žesticu”, ne naručujete nešto „jako”, već nešto „kratko”. Osim navedenih primjera, susrela sam se i s mnoštvom drugih novosti, kao i s novim izrazima i frazama. Među mješavinom hrvatskog i češkog jezika te raznih nijansi obaju jezika, u glavi mi ​​je ostala jedna jedina, naizgled neupadljiva fraza: To je to.

Čak i nakon godinu dana učenja hrvatskog jezika i dalje se mučim s tečnom konverzacijom, no otkrila sam rečenicu koja rješava sve moje jezične probleme; ona je moje sidro za spašavanje, lingvistički sveti gral – fraza koja utjelovljuje mudrost cijelog svijeta: To je to!

U hrvatskoj sredini ta fraza za mene ima izvanrednu sposobnost mijenjanja značenja ovisno o kontekstu, tonu glasa i aktualnoj situaciji. Može označavati olakšanje nakon što smo na nešto naišli poslije duge potrage – kao kad nakon deset minuta u telefonskom izborniku napokon nabasate na onu neuhvatljivu postavku zvuka i s olakšanjem uzviknete: To je to. Ponekad pak služi kao savršen izraz za pogodak “u sridu” – primjerice, kada u trgovini isprobate dvadeset pari cipela, a zatim obujete one prave koje vam odmah savršeno pristaju. Ili pak djeluje kao apsolutna potvrda slutnje kada kolega precizno sažme vaš poslovni problem, a vi samo priznate da je to upravo to.

Dok bismo na češkom možda posegnuli za izrazima poput „to je ono” ili „to je ono pravo”, na hrvatskom je, barem meni, izraz „to je to” postao univerzalni ključ za sve. Funkcionira kao brza reakcija kojom se poručuje „eto, to je to” ili „to je bit stvari”, pa čak i kao savršeno zaključivanje neke aktivnosti.

Ta rečenica postupno postaje moj fleksibilan odgovor na većinu svakodnevnih situacija. A najbolje od svega? Pristaje gotovo svemu. Trebam li dati do znanja da u kafiću neću više ništa naručiti? To je to. Složila sam namirnice na blagajničku traku i želim platiti? To je to. Upravo sam objasnila složenu ideju i nadam se da ju je sugovornik napokon shvatio? To je to. Želim li odlučno, ali uz osmijeh, završiti razgovor? To je to.

Na češkom bismo morali birati između raznih opcija poput „upravo tako”, „to je sve”, „to je ono o čemu govorimo” ili „to je dovoljno”. Na hrvatskom je dovoljno jednostavno reći “to je to”.

Ako sam tom izrazu pridala šire značenje nego što ga zapravo ima, žao mi je, no on je postao neizostavan dio mog vokabulara i univerzalno rješenje za moje muke s hrvatskim jezikom. Bojim se da će ga ljudi oko mene – a uskoro i moji prijatelji kod kuće – čuti od mene mnogo češće nego što bi možda željeli.

Pa, sada čiste savjesti mogu reći da sam završila pisanje ovog teksta, složila misli i… to je to!