Autor teksta: Sandra Klimeš

Vše na poslední chvíli

Nový školní rok už je zase tady. Říkám „zase tady” proto, že v mé hlavě ten minulý skončil asi před dvěma týdny. A protože skončil před dvěma týdny, je normální, že jsem ještě nestačila nic připravit na nový školní rok. Taky to máte tak, nebo jsem jen jednoduše líná?

Tak teď honem, jedno po druhém a bez stresu. Za první úkol jsem si určila prohlédnout školní brašny, v jakém jsou stavu a co tam asi najdu. Synova by ještě byla dobrá, vydržela by, ale mladý pán začíná chodit na střední školu, tak jsme se rozhodli koupit mu novou. Dceřina školní taška je taky ještě ve slušném stavu, tak tento školní rok vydrží.

Náhodou jsem brašny vyprázdnila hned po škole, tak na mě vevnitř nečekalo žádné překvapení. Jestli jste, milé maminky, brašny pořádně nevyklepaly hned po konci školního roku, doporučuji do nich nenakukovat, neotvírat je a okamžitě je spálit uprostřed dvora za odříkávání silného zaklínadla.

Dále sešity. Vyptávám se dětí, jestli mají nějaké z minulého roku. Tvrdí, že ano, a já blázen jim věřím. Samozřejmě, že nemají. Ale jaký stres, koupíme je v úterý, proč v pondělí na první den školy, když můžeme až v úterý, když už škola začne, že jo. První den snad stejně nebudou nic psát.

A co přezůvky? Dcera říká, ano, mám… No, nemá. Tak honem! Jen zůstaň v klidu, našeptávám si. Od těch, které se jí líbí, nemají její číslo. Co teď? Ukázala jsem jí čtyři páry v jejím čísle, a tak trochu s nechutí, si musela vybrat. Ale trochu se rozveselila, když jsem jí dovolila, aby si je pokreslila a pomalovala. Domů jsme ještě nedojely a přezůvky už byly strakaté, jedinečné a nejkrásnější. Penál! A jedem zpátky…

Vyklidit stůl pro nové věci. Dceři to trvalo asi tak tři dny s malou přestávkou na oběd. Ale pozoruju změnu, stůl je prázdný. Co bylo na stole, je teď pod stolem, pod postelí, za dveřmi… Sandro, dýchej a v klidu… Ještě musíme nakoupit židle, to stihneme.

A tak je to každý rok. Myslím si, že mám spoustu času, ale nemám, čas letí. Každý rok si slíbím, že je to naposledy, kdy vše dělám na poslední chvíli.

Objednala jsem vůbec dětem učebnice? Stihnu to, pomalu a bez stresu…

Sve u zadnji tren

Nova školska godina je opet ovdje. Kažem „opet ovdje” jer u mojoj glavi je ona prošla završila prije otprilike dva tjedna. A budući da je završila prije dva tjedna, normalno je da nisam stigla ništa pripremiti za novu školsku godinu. Je li tako i kod vas ili sam ja jednostavno lijena?

A sad žurno, jedno za drugim i bez stresa. Moj prvi zadatak bio je provjeriti školske torbe, u kakvom su stanju i što ću tamo naći. Ova od sina bi još bila dobra, izdržala bi, ali mladi gospodin počinje ići u srednju školu pa smo odlučili kupiti mu novu. Kćerkina školska torba je također još u pristojnom stanju pa će izdržati ovu školsku godinu.

Slučajno sam torbe ispraznila odmah nakon škole pa me unutra nije čekalo nikakvo iznenađenje. Drage mame, ako torbe niste pošteno isprašile odmah nakon kraja školske godine, preporučam vam da ne zavirujete u njih, ne otvarate ih, već da ih smjesta spalite nasred dvorišta uz izgovaranje čarobnih riječi.

Zatim bilježnice. Pitam djecu imaju li neke od prošle godine. Tvrde da imaju, a ja glupača im vjerujem. Naravno da nemaju. Ali bez stresa, kupit ćemo ih u utorak, zašto u ponedjeljak na prvi dan škole kad možemo u utorak kad škola već počne, zar ne? Ionako prvi dan vjerojatno neće ništa pisati.

A papuče? Kći kaže, da, imam ih. Ali nema. Trkom! Samo ostani mirna, šapućem si. Od onih koje joj se sviđaju nemaju njezin broj. Što sad? Pokazala sam joj četiri para njenog broja i tako je pomalo s gađenjem morala izabrati. No, malo se razveselila kad sam joj dozvolila da ih išara i oboji. Nismo ni došli doma, a papuče su već bile išarane, jedinstvene i najljepše. Penal! Idem natrag.

Očistiti stol za nove stvari. Kćeri je trebalo oko tri dana s malom pauzom za ručak. No, opažam promjenu, stol je prazan. Što je bilo na stolu sad je pod stolom, pod krevetom, iza vrata… Sandra, diši i budi mirna… Još moramo kupiti stolicu, to stignemo.

I tako je to svake godine. Mislim da imam puno vremena, ali nemam, vrijeme leti. Svake godine si obećavam da je to zadnji put da sve radim u zadnji tren.

Jesam li djeci uopće naručila udžbenike? Stignem, polako i bez stresa.

I tako je to svake godine. Mislim da imam puno vremena, ali nemam, vrijeme leti. Svake godine si obećavam da je to zadnji put da sve radim u zadnji tren.

Jesam li djeci uopće naručila udžbenike? Stignem, polako i bez stresa.