Autor teksta: Jirina Horki
Už je to uděláno, už je to hotovo…
Slova této písně si snad v pondělí po oslavě stého výročí prvních Dožínek pobrukoval každý ve Svazu Čechů, České besedě Daruvar, úřadu poslance a Jednotě. A nešlo jen o úlevu po starostech a zmírnění napětí, které jsme prožívali v týdnu před touto velkou událostí. Byla to také hrdost, radost a pýcha, že jsme byli součástí takové krásné a velkolepé akce, kterou každý, kdo ji zhlédl anebo v ní účinkoval, pochválil.
Když se nyní zamyslím nad obdobím před Dožínkami, uvědomuji si, jak uspěchané a chaotické bylo, plné obav, že se na něco zapomene nebo se něco nestihne. Všechny každodenní povinnosti a práci jsme nechali stranou a věnovali se přípravám dekorací a přípravu na povinnosti pátečního a sobotního dne, aby vše bezvadně klapalo a na nic se nezapomnělo. Psaly se různé proslovy a průvodní slova, instalovaly se dekorace, připravovaly se různé stánky a tisíce jiných maličkostí, které se možná zdají nenápadné, ale všechny byly důležité, aby byl celkový obraz Dožínek dokonalý a aby vše sedlo na své místo.
A potom, dříve, než jsme se vzpamatovali, přišly ty dva klíčové dny, pátek a sobota. Hosté přicházeli, vítání, výstavy a programy začaly a už jsme byli v tom, jako v mlýnském kole, které se točilo dopředu a nedalo se zastavit, poněvadž ho poháněla síla české menšiny, její mohutnost a krása. Už vše plynulo podle předem daného rozvrhu a mohli jsme jen doufat, že vše půjde dobře a bez větších problémů. To se také stalo, Dožínky byly výjimečné, počasí jim přálo, vše plynulo dokonale a na malé nedostatky brzy zapomeneme. Všichni jsme byli veselí, nadšení a hrdí na početnost a krásu naší české menšiny. Slova chvály a údivu nám lichotila a cítili jsme, že jsme součástí toho všeho a že máme svoji zásluhu na tom, že se vše vydařilo.
Jak rychle se Dožínky přivalily, tak rychle i prošly. Během dvou dnů jsme se setkávali s milými lidmi, užívali si hrdosti, že jsme Češi, kochali se krásou menšinových dovedností, a než jsme si to všechno stihli uvědomit, byl konec. Zbyla nám jen spousta fotografií, vzpomínky na hřejivé okamžiky báječného víkendu a vyhlídky na další naše české dožínkové slavnosti.
Obavljeno je, gotovo je
Riječi ove pjesme je u ponedjeljak nakon proslave stote godišnjice prvih Žetvenih svečanost vjerojatno pjevušio svatko u Savezu Čeha, Češkoj besedi Daruvar, uredu saborskog zastupnika i u Jednoti. I nije se radilo samo o rješavanju briga i ublažavanju napetosti koje smo proživljavali u tjednu prije ovog velikog događaja. Bio je to i ponos i radost što smo bili dio tako lijepe i velebne aktivnosti koju je pohvalio svatko tko ju je gledao ili u njoj sudjelovao.
Kad se sad sjetim razdoblja prije Žetvenih svečanosti postajem svjesna koliko je bilo užurbano i kaotično, puno bojazni da se na nešto ne zaboravi ili da s nešto neće stići. Sve svakodnevne dužnosti i poslove smo pustili po strani i posvetili se pripremama dekoracija i pripremama obaveza za petak i subotu kako bi sve besprijekorno funkcioniralo i kako se ništa ne bi zaboravilo. Pisali su se razni govori i popratne riječi, instalirale se dekoracije, pripremali se razni šatori i tisuće drugih sitnica koje se možda čine neupadljivima, no sve su bile važne kako bi ukupna slika Žetvenih svečanosti bila savršena i kako bi sve sjelo na svoje mjesto.
A onda, prije nego smo i mislili, stigla su dva ključna dana, petak i subota. Gosti su dolazili, započeli su dočeci, izložbe i programi i već smo bili u tome kao u mlinskom kolu koje se vrtilo naprijed i nije nam dozvoljavalo da se zaustavimo, budući da ga je pokretala snaga češke manjine, njena moć i ljepota. Sve je teklo prema unaprijed zadanom planu i mogli smo se samo nadati da će sve proći dobro i bez većih problema. I to se dogodilo. Žetvene svečanosti bile su izuzetne, vrijeme im je išlo na ruku, sve je teklo savršeno, a male nedostatke ćemo brzo zaboraviti. Svi smo bili veseli, oduševljeni i ponosni na brojnost i ljepotu naše češke manjine. Riječi zahvale i divljenja su nam godile, osjećali smo da smo dio svega toga i da smo zaslužni jer je sve dobro prošlo.
Kako su brzo Žetvene svečanosti došle, tako su brzo i prošle. Tijekom dva dana susretali smo se s dragim ljudima, proživljavali ponos što smo Česi, uživali u ljepoti manjinskih vještina i prije nego smo uspjeli to sve posvijestiti došao je kraj. Ostala nam je tek gomila fotografija, uspomene na tople trenutke prekrasnog vikenda i očekivanje naših idućih čeških Žetvenih svečanosti.
