Autor teksta: Alen Janota
„Pomsta“ odpadkového koše
Zdařilý televizní pořad Kvizna situacija (vtipná parafráze termínu krizová situace) se věnoval popularizaci hospodských vědomostních kvízů. Mimo jiné obsahoval také závěrečnou rubriku nazvanou Osveta recycle bina (Pomsta odpadkového koše), do níž byly zařazeny různorodé otázky, jež se nevešly do ostatních rubrik. Také v redakci Jednoty existuje taková, převážně hypotetická, složka nazvaná Nevyšlo, nevešlo se, do které by měly být vloženy texty, fotografie či zajímavosti, jež čekají na svou chvíli vydání, která možná nikdy nenastane. Období nazývané sezonou kyselých okurek, respektive kraťoučký časový úsek, kdy krajanské spolky zaslouženě odpočívají, je nejlepší chvílí na různá poohlédnutí a shrnutí. Právě v tomto letním okénku jsem dospěl k závěru, že bych i mezi svými reportérskými aktivitami za minulého půl roku našel zajímavosti, které z různých důvodů (délka textu nebo kontext článku) nebyly napsány, i když by si to možná zasloužily.
Se stoprocentní jistotou můžu napsat, že jsem ve zprávách a reportážích ani jednou neuvedl, jak pořadatelé ve svých uvítacích projevech kromě vzácných hostů vždy vítají také představitele Jednoty. Rozumím, že se žádná krajanská nebo místní událost nepořádá jenom kvůli tomu, aby Jednota měla o čem psát, ale na druhou stranu má Jednota na takových událostech vždy svého agenta, jenž má představovat oči, uši a nos čtenáře. A právě kvůli této samozřejmosti jsem takové pozdravy novinářům neuváděl, přestože některé jsou opravdu lichotivé (například „náš věrný reportér”, jak novináře Jednoty na každé schůzi oslovuje předsedkyně končenické obecní rady Maruška Kubištová). Dalším krásným projevem úcty k novinářům, o kterém jsem v reportáži nenapsal ani slovíčko, byl speciální koutek se stolečkem a dvěma židlemi, připravený zvlášť pro představitele Jednoty na Přehlídce krajanského divadla v Lipovci. Dvoudenní divadelní událost se spoustou fotogenických momentů a věčný hon za nezapomenutelným fotografickým záznamem mi tehdy bohužel nedovolily připravený koutek příliš využívat a stolek a židle si mezitím našly jinou roli a jako kulisa se objevily v představení hornodaruvarské skupiny divadelních ochotníků. Posledním příkladem výjimečného vítání reportéra bude premiérové uvedení nového představení divadelní skupiny Panika České besedy Sisak. Vedle skvělého výkonu herců a muzikantek v poutavém představení a faktu, že publikum zaplnilo divadelní sál téměř do posledního místa, mi v paměti nejvíce utkvěla slova představitelky tamní besedy, jež mě jako reportéra Jednoty označila za „největší překvapení večera”.
Často se říká, že obraz či fotografie může být výmluvnější než tisíc slov. K uvedené tisícovce přidá další dávku novinář, ale ani to někdy nestačí k přesnému popisu specifického zážitku či příběhu. Vedle důležitějších nebo povinných částí textu některé okamžiky neprávem skončí v pomyslném odpadkovém koši. Stačí však rychlé poohlédnutí, aby se tyto momenty proměnily ze schválně nebo i náhodou zanedbaných v momenty nezapomenutelné.
„Osveta“ koša za smeće
Uspješna televizijska emisija Kvizna situacija (duhovita parafraza termina krizna situacija) bila je posvećena popularizaciji kvizova znanja koji se održavaju u kafićima. Između ostaloga, sadržavala je završnu kategoriju pod nazivom Osveta recycle bina (tj. koša za smeće). Ona je obuhvaćala razna pitanja koja se nisu uklapala u ostale kategorije. I u uredništvu Jednote postoji takva – premda uglavnom hipotetska – mapa s oznakom „Nije izašlo, nije ušlo u izbor”, namijenjena tekstovima, fotografijama ili zanimljivim pojedinostima koje čekaju trenutak objave – trenutak koji možda nikada neće ni doći. Razdoblje poznato kao „sezona kiselih krastavaca” – ili, preciznije, ono kratko razdoblje kada se češke manjinske udruge zasluženo odmaraju – savršeno je vrijeme za razne osvrte i svođenje računa. Upravo sam tijekom tog ljetnog zatišja shvatio da među materijalima prikupljenima tijekom proteklih šest mjeseci mogu pronaći zanimljivosti koje iz raznih razloga (poput opsega ili konteksta članka) nikada nisu bile napisane, iako su to možda zasluživale.
Mogu sa stopostotnom sigurnošću napisati da u svojim izvještajima i reportažama nikada nisam spomenuo kako su organizatori – uz dobrodošlicu uglednim gostima – u svojim uvodnim govorima uvijek posebno pozdravljali i predstavnike Jednote. Razumijem da se nijedno manjinsko ili lokalno događanje ili ne organizira samo zato da bi Jednota imala o čemu pisati, ali s druge strane Jednota na takvim događanjima uvijek ima svog agenta koji djeluje kao oči, uši i nos njezinih čitatelja. Upravo zato što se ta praksa podrazumijevala, nisam te pozdrave navodio, iako su neki bili doista laskavi – poput izraza „naš vjerni reporter”, kojim Maruška Kubišta, predsjednica Općinskog vijeća Končanice, na svakoj sjednici oslovljava novinara Jednote. Još jedna lijep izraz poštovanja prema novinarima – o kojem nisam napisao ni riječi u svojoj reportaži – bio je poseban kutak s malim stolom i dvije stolice, postavljen upravo za predstavnike Jednote na Smotri češkog manjinskog kazališta u Ljudevit Selu. Nažalost, taj dvodnevni događaj, ispunjen fotogeničnim trenucima i stalnom potragom za savršenom snimkom, ostavio mi je malo vremena da doista iskoristim taj predviđeni kutić; u međuvremenu, stol i stolice dobili su novu namjenu te su poslužili kao scenski rekviziti u nastupu amaterske kazališne skupine iz Gornjeg Daruvara. Posljednji primjer posebne dobrodošlice reporteru bila je premijera nove predstave kazališne skupine Panika Češke besede Sisak. Osim vrhunskih izvedbi glumaca i glazbenica u toj očaravajućoj predstavi te činjenice da je publika ispunila dvoranu gotovo do posljednjeg mjesta u sjećanju mi je najviše ostala opaska predstavnice tamošnje besede koja me je kao reportera Jednote izdvojila kao „najveće iznenađenje večeri”.
Često se kaže da slika ili fotografija mogu reći više tisuću riječi. Novinar bi tome mogao pridodati još tisuću, no čak ni to ponekad nije dovoljno da se vjerno dočara određeni doživljaj ili priča. Uz one dijelove teksta koji su nužni ili obavezni, određeni trenuci nepravedno završavaju u metaforičkom košu za smeće. Ipak, dovoljan je tek kratak osvrt unatrag da se ti trenuci – bilo da su zanemareni namjerno ili slučajno – pretvore u nezaboravne.
