Dopis z minulosti

„Polní pošta – tak se přece kdysi říkalo vojenské poště a vojáčkové na ni čekali stejně nedočkavě, jako ti dnešní. Občas se zatoulá takový lístek se zpáteční adresou ‚polní pošty‘ i do naší poštovní přihrádky a my v redakci z něj máme snad ještě větší radost než z těch obyčejných dopisů. Vždyť ve všech do jednoho čteme slova díků, že alespoň naše Jednota je spojuje s jejich rodnou vesnicí a přináší jim kousek domova třeba až někam do Djevdjelije.“

Takto o dopisech, jež do redakce posílali vojáci, tedy „chlapci, kteří oblékli zelené stejnokroje“, psala Jednota číslo 33 z roku 1976. Jak už je známo, v Chorvatsku byla od začátku letošního roku znovu zavedena povinná vojenská služba. Nováčkové už však domů nepíšou dlouhé dopisy, protože za pomoci moderních technologií o všem mohou kohokoliv v okamžiku informovat (pokud se jim podařilo propašovat mobil v uniformě). Zřídka už tedy uvidíme dopis začínající slovy „milí rodičové“, „lásko má jediná“ anebo:
„Ctěný kolektive, jsem vojákem v Titogradě a donedávna jsem byl vaším věrným čtenářem. Teď je mi však velice líto, že si ve vašem listě nemohu každý týden číst. Vaše Jednota mně sem nedochází. Proto jsem se domluvil s otcem a on souhlasí, abyste místo do Končenic posílali Jednotu za mnou do Titogradu. Věřím, že mne pochopíte, a proto vám předem děkuji.“
Tento dopis do redakce před padesáti lety poslal voják s podpisem „Váš věrný čtenář Viktor Horyna“.

Pismo iz prošlosti

„Poljska  pošta” – tako se, naime, nekad nazivala vojna pošta, a vojnici su je iščekivali jednako željno kao i današnji vojnici. Povremeno i u naš poštanski sandučić stigne dopisnica s povratnom adresom „poljske pošte”, a mi se u redakciji njoj možda čak i više veselimo nego običnim pismima. U svakoj od njih, naime, čitamo riječi zahvalnosti za to što ih naša Jednota barem donekle povezuje s rodnim selom i donosi im djelić doma, možda čak i nekamo do Đevđelije.”

Ovako je Jednota broj 33 iz 1976. pisala o pismima koja su redakciji slali vojnici – „momci koji su odjenuli zelene odore”. Kao što je poznato, u Hrvatskoj je početkom ove godine ponovno uvedeno obavezno služenje vojnog roka. Ipak, novaci više ne pišu duga pisma kući jer im moderna tehnologija omogućuje da svakoga mogu o svemu odmah obavijestiti (ako su uspjeli prokrijumčariti mobitel u uniformu). Stoga rijetko viđamo pisma koja počinju riječima „Dragi roditelji”, „Moja jedina ljubavi” ili: „Poštovani kolektivu, vojnik sam u Titogradu i donedavno sam bio vaš vjerni čitatelj. Sada mi je, međutim, jako žao što ne mogu svakog tjedna čitati vaš list. Vaša Jednota do mene ovdje ne stiže. Zato sam razgovarao s ocem i on se slaže da mi Jednotu šaljete u Titograd umjesto u Končanicu. Vjerujem da ćete me razumjeti i stoga unaprijed vam zahvaljujem.” To je pismo redakciji prije pedeset godina uputio vojnik potpisavši se kao „Vaš vjerni čitatelj Viktor Horina”