Autor teksta: Anita Jovanović

Odpočinek v práci

Vím, zní to jako naprostý paradox. Jak si člověk může odpočinout při práci? Upřímně, sama si nejsem úplně jistá. Ale přesně tohle je moje letošní letní motto.

Tohle léto je pro mě v mnoha ohledech jiné. Dalo by se říct, že přineslo celou řadu obtíží. Mohla bych propadnout smutku, zoufat si, říkat si: „Proč zrovna já? Jak to všechno zvládneme?“ Mohla bych to vzdát ještě dřív, než bych vůbec začala, a přesvědčit sama sebe, že obtíže, které před námi stojí, ani nestojí za tu námahu.

Kvůli těmto obtížím letos není moře ani rodinná dovolená. Po mnoha a mnoha letech. A co teď? Jaká by byla vaše reakce? Já moc dobře vím, jaká by byla ta moje před několika lety. Litovala bych se a přemýšlela, co si teď počnu. Dnes se ale na svět dívám úplně jinýma očima.

Obtíže dnes raději nazývám výzvami. Výzvy nás zvou, abychom jim čelili. Nutí nás růst, posilují nás, formují náš charakter a dělají z nás silnější lidi – pokud se k nim postavíme čelem.
Na letošní výzvy se dívám jako na každodenní rozhodnutí. Každý den udělat to nejlepší, co v danou chvíli můžu, a být zase o krok blíž k řešení. Chci, aby moje děti v mých rozhodnutích viděly příklad. Aby věděly, že nemá smysl vzdávat se, ale že stojí za to využít každou příležitost k růstu. Jak věřit, jak neztrácet naději, jak převzít odpovědnost a dát do věci celé své srdce.

Když před sebou uvidíte vysokou horu, můžete hledat jeskyni, kde se schováte. Nebo můžete sebrat odvahu a začít stoupat. Ano, cesta je náročná. Ale výhled z vrcholu je nesrovnatelně krásnější než tma v jeskyni, kde se schováváme před životem.

Netvrdím, že si nikdo z nás nepotřebuje odpočinout v tom pravém slova smyslu. Někdy prostě potřebujeme zpomalit, lehnout si, dělat to, co máme rádi, a jen si užívat obyčejnou radost z přítomného okamžiku. To potřebujeme všichni.

Jenže když to zrovna nejde, vybírám si jiný pohled. V práci hledám odpočinek s vědomím, že každá překonaná výzva mi přinese radost, vděčnost a pocit naplnění. A tak i když pracuju, těším se na okamžik vítězství. A právě v tom nacházím svůj odpočinek.

A vám, kteří tohle čtete, ze srdce přeju, abyste si letos v létě našli čas na opravdové nicnedělání, slunce a chvíle klidu. A pokud to zrovna nejde, doufám, že jsem vás alespoň trochu povzbudila k tomu, abyste i uprostřed práce dokázali najít svůj vlastní odpočinek.

Odmor u radu

Znam, zvuči to kao potpuni paradoks. Kako se čovjek može odmoriti uz rad? Iskreno, ni sama nisam potpuno sigurna, Ali upravo to je moj ovogodišnji ljetni moto.

Ovo ljeto je za mene u više pogleda drugačije. Moglo bi se reći da je donijelo čitav niz teškoća. Mogla bih pasti u tugu, očajavati, reći si: „Zašto baš ja? Kako ćemo to sve savladati?” Mogla bih odustati prije nego sam uopće počela i uvjeriti samu sebe da teškoće koje stoje pred nama nisu vrijedne tog napora.

Zbog tih teškoća ove godine nema mora, niti obiteljskog odmora. Nakon jako puno godina. I što sad? Kakva bi bila vaša reakcija? Ja vrlo dobro znam kakva bi bila moja prije nekoliko godina. Žalila bih se i razmišljala što da sad radim. No danas na svijet gledam potpuno drugim očima.

Teškoće danas radije nazivam izazovima. Izazovi nas zovu da se s njima suočimo. Tjeraju nas da rastemo, jačaju nas, formiraju naš karakter i rade od nas jače ljude – ako se s njima suočimo.

Na ovogodišnje izazove gledam kao na svakodnevne odluke. Svaki dan napraviti ono najbolje što u datom trenutku mogu, a  opet biti korak bliže rješenju. Želim da moja djeca u mojim odlukama vide primjer. Kako bi znali da nema smisla odustajati, nego da vrijedi iskoristiti svaku priliku za rast. Kako vjerovati, kako ne gubiti nadu, kako preuzeti odgovornost i uključiti cijelo svoje srce.

Kad pred sobom vidite visoku planinu, možete tražiti špilje gdje ćete se sakriti. Ili možete skupljati hrabrost i početi se uspinjati. Da, put je težak. Ali pogled s vrha je neusporedivo ljepši nego mrak u špilji gdje se skrivate od života.

Ne tvrdim da nitko od nas ne treba odmoriti se u onom pravom smislu te riječi. Nekad naprosto trebamo usporiti, prileći, raditi ono što volimo i samo uživati u običnoj radosti sadašnjeg trenutka. To trebamo svi.

Ali ako to nikako ne ide, biram drugi pogled. U poslu tražim odmor sa sviješću da mi svaki savladani izazov donosi radost, zahvalnost i osjećaj ispunjenosti. Stoga i kad radim, veselim se trenutku pobjede. I upravo u tome nalazim svoj odmor.

A vama koji ovo čitate od srca želim da ove godine ljeti nađete vremena da istinski ne radite ništa, za sunce i trenutak mira. A ako to nikako ne ide, nadam se da sam vas barem malo pobudila na to da i usred posla uspijete naći svoj vlastiti odmor.