Ze starých Studnic

Součástí dvojčísla Jednoty 30/31 z roku 1975 byla také literární příloha Studnice. Mezi řadou nádherných veršů, básní a jiných textů nám toho nejvíce pověděla Rodná řeč.

Marie Pokorná-Pařízková

Rodná řeč

Máme těch slov a slovíček,
že je za den nevypovíš,
nevyhraješ, nevyslovíš,
nevyzpívá je slavíček.
Slovem můžeš hovořiti,
ba i šeptem okouzliti.

Naše řeč, toť melodie,
bublá, tančí, poskakuje,
plyne, jiskří, zase září,
hoří v zrůžovělé tváři.
Šumí, kypí, běží hladce,
usmívá se přitom sladce.

Ta naše řeč jen jen zurčí,
šumí a zas jemně pěje,
někdy hedvábně jen teče,
plyne, klouže, zas se směje,
je v ní tolik blaha,
ta naše rodná řeč drahá!

Iz starih Studnica

Dio dvobroja Jednote 30/31 iz 1975. bio je i literarni priog Studnice. Među brojnim prekrasnim stihovima, pjesmama i drugim tekstovima najviše nam je rekla pjesma Rodná řeč (Rodna riječ).

Marie Pokorná Pařízková

Rodna riječ

Ima riječi i riječica,
koje dnevno ne izrečeš,
ne pobijediš, ne prozboriš,
ne pjeva ih pjevica.
Riječju možeš govoriti,
a šaptom i očarati.

Riječ, puna melodije,
bubri, pleše, poskakuje,
teče, iskri, pa i blista,
rumenoga lica čista.
Šumi, kipi, trči glatko,
i pritom se smije slatko.

Riječ naša samo huči,
šumi, pa i nježno pjeva,
nekad teče poput svile,
pliva, klizi, pa se smije,
toliko je u njoj blaga,
naša rodna riječ draga.