V Jednotě číslo 21 z roku 1975 se mimo jiné psalo o valných hromadách československých besed z Horního Daruvaru a Lipovce,

„Snahou Československého svazu a jeho pomocí i za pomoci Československé besedy v Dar. Brestově, Dobrovolného hasičského spolku, místní pospolitosti v Dar. Brestově i přispěním jednotlivých občanů byla v Dar. Brestově založena mladá dechová hudba.

„Předsednictvo se nadále usneslo přenést část svých dosavadních prací na různé rady a komise. Tyto sice existovaly i dosud, nebyly však ve své činnosti dosti samostatné. Nyní tato tělesa budou mít své plány práce a také svůj rozpočet a budou

„Lucerna není jenom pohádka, je to obrázek skutečného života na českém venkově v době feudálního útlaku, v době boje lidu za svobodu. Sama myšlenka, ale i osudy osob Lucerny mají co říci i dnešnímu divákovi a pohádkové motivy jen účinně

Součástí dvojčísla 17/18 Jednoty z roku 1975 byla také jarní literární příloha Studnice. Z bohaté nabídky nádherných básní, které před padesáti lety obsahovala, jsme si tentokrát zvolili báseň Pomluvy, pomluvy.

„Víte, kdy se člověk stává svým já? No přece, jakmile se dostává ke svým názorům, které si nejen uvědomuje, ale umí je také hájit. Kdysi to bylo dovoleno jen plnoletým a právoplatným občanům.

„My, členové mládeže, bychom snad také měli právo poslechnout si a zhlédnout něco kvalitního. Nechápeme, že se nemohl najít někdo, kdo by to i pro nás vyjednal!“

V Jednotě číslo 14 z roku 1975 jsme našli článek, ve kterém Otto Sobotka vzpomíná na působení svého kolegy Jarky Dittricha. K poohlédnutí do minulosti autora podnítil článek uveřejněný v Jednotě číslo 8 téhož roku, ve kterém Žofie Krasková psala

Jednota číslo 13 z roku 1975 na svých stránkách mimo jiné nabízela zprávu o krizi ve Španělsku vyvolané řadou nepokojů, které vznikly jako reakce na diktaturu generála Franca.

Je tomu již padesát let, co tento svět opustil světoznámý spisovatel a první nositel Nobelovy ceny v naší zemi Ivo Andrić.