Přečetli jsme o četbě

„Dnes už je taková doba, že člověk nemá čas ani na základní lidské potřeby – jídlo a spaní. Stále se někam utíká, něco se dělá a večer zbývá jen trochu času na přečtení denního tisku.“
Tak zase několik nadčasových vět, o kterých je těžké uvěřit, že byly vysloveny před padesáti lety. Uvedl je tehdy student daruvarského gymnázia Mirek v článku, který porovnával povinnou četbu s četbou podle vlastního výběru a populárními komiksy. Studenti vyjádřili svůj postoj k povinné četbě, který se, zdá se, u studentů s dostatkem času na čtení a vášnivých milovníků psaného slova na jedné straně a u studentů s menším zájmem o knihy a četbu na straně druhé, moc nelišil:

„Knihy, které nám někdo předepíše, a navíc ještě naši četbu oznámkuje, se čtou velice těžce. Povinná četba není někdy tak zajímavá, jako knihy, které si sami vybereme,“ uvedla před padesáti lety studentka Zdenka (dále v článku charakterizovaná jako jedna z nejlepších čtenářek besední knihovny).

„Povinná četba se mi nelíbí, ale když se musí číst, tak se musí. Povinnost je povinnost, co se dá dělat,“ uvedl na toto téma student Vládo.

„Klasickou literaturu čtou podle mě jenom žáci, a to ne proto, že by je zajímala, ale proto, že musí. Povinná literatura není ani poutavá, děj se odehrává někdy v minulosti a někdy bůhvíkde,“ vyslovil již zmíněný student Mirek.

Pročitali smo o čitanju

„Danas je došlo takvo vrijeme da čovjek nema vremena niti za osnovne ljudske potrebe – jelo i spavanje. Stalno se nekamo žuri, nešto se radi i navečer ostale tek malo vremena za čitanje dnevnog tiska.”

Opet nekoliko bezvremenskih rečenica za koje je teško povjerovati da su bile izrečene prije pedeset godina. Naveo ih je tadašnji učenik daruvarske gimnazije Mirek u članku koji je uspoređivao obaveznu lektiru s čitanjem po vlastitom izboru i popularnim stripovima. Učenici su izrazili svoj stav prema obaveznoj lektiri koji se, kako se čini, nije puno razlikovao kod učenika s dovoljnim vremenom za čitanje i strastvenih ljubitelja pisane riječi s jedne strane i kod učenika s manjim interesom za knjigu i čitanje s druge strane.

„Knjige koje nam netko propiše i k tome još naše čitanje ocjenjuje, čitaju se vrlo teško. Obavezna lektira ponekad nam nije toliko zanimljiva kao knjige koje si sami izaberemo”, navela je prije pedeset godina učenica Zdenka (dalje u članku opisana kao jedna od najboljih čitateljica besedine knjižnice).

„Obavezna lektira mi se ne sviđa, ali ako se mora čitati, mora se. Dužnost je dužnost, što se može”, naveo je o ovoj temi učenik Vlado.

„Klasičnu književnost po mom mišljenju čitaju jedino đaci, i to ne zato jer bi ih zanimala, nego zato jer moraju. Obavezna lektira nije niti privlačna, radnja se odigrava ponekad u prošlosti, a ponekad bogzna kad”, kazao je već spomenuti učenik Mirek.