Autor teksta: Jasmina Voborski

O dva roky starší, o dvě procenta dražší

Aby nedošlo k omylu – nepleťte si mou následující úvahu s námitkou proti bontonu. Pevně stojím za tím, že ke každému je třeba přistupovat slušně a s respektem od samého začátku. Ale pokud respekt není vzájemný, pak nemá smysl, aby byl jednostranný.

Říká se, že starší máme respektovat. A to vždycky a bez otázek. Pokud má někdo o dva šedé vlasy víc než já, měla bych prý sklopit oči, a nejlépe mu i políbit ruku. Protože roky jsou údajně jako věrnostní body – sbíráš je a automaticky dostáváš slevu na respekt. Ale počkej chvilku – znamená to, že nějaký člověk, který celý život nadává číšníkům, strká se ve frontě v supermarketu a parkuje na místě pro invalidy, si zaslouží respekt jen proto, že je třeba o rok starší než já? Pokud ano, pak bych i já měla od svých mladších sousedů dostávat kytice a potlesk každé narozeniny. „Bravo, sousedko! Dožila ses dalšího roku!” Samozřejmě neříkám, že starší si respekt nezaslouží. Ale možná by bylo dobré zavést nějaké „kritérium kvality”. Stejně jako auto musí na technickou prohlídku, měl by i respekt projít kontrolou. Jsi dobrý člověk? Pustil jsi někdy někoho před sebe ve frontě? Pokusil ses alespoň jednou nezatroubit na řidiče před sebou na semaforu, když se snažil rozjet? Jestli ano – gratuluji, máš oficiální povolení k respektu!

Když jsem byla u moře, šla jsem do obchodu nakoupit potraviny. U vjezdu na parkoviště se zablokovala závora a vznikla obrovská zácpa, protože nikdo nemohl vjet autem dovnitř. Utíkala jsem tedy k pokladně, abych prodavačce řekla, že závora je zaseklá a ať někoho pošle ven. Pokladní okamžitě vstala a zdvořile požádala zákazníky, aby přešli k jiné pokladně, než najde vedoucího. Ale právě v tu chvíli byl na řadě jeden starší pán, asi šedesátiletý. Místo aby projevil pochopení, začal křičet: „To snad ne! (piiiiip!”#$) Já s tolika lety teď musím jít k jiné pokladně! (piiiiip!”#$) Nenašel jsem nohy na cestě! Ty jsi mladší! (piiiiip!”#$) Přitom měl k jiné kase všeho všudy tři kroky, ale choval se, jako by se měl škrábat na samotný Mount Everest. Ukázka: člověk starší než já, ale místo důstojnosti a klidu – arogance a urážky. A teď se ptám – mám takového člověka respektovat jen proto, že je starší?

Zkrátka, roky nejsou vstupenka do VIP lóže v divadle života. Jestli sis nezasloužil potlesk, nedostaneš ho, i kdybys byl o 30 let starší. Ano, stáří si zaslouží respekt – ale jen když jde ruku v ruce s lidskostí. Protože jinak bychom museli respektovat i ty, kteří křičí na pokladní, že „účtenka nevyskočila dost rychle”, nebo proto, že musí popojít k jiné pokladně, a myslím, že takoví by měli dostat jen jedno velké – „hodně štěstí dál”.

Dvije godine stariji, dva posto skuplji

Da ne bi bilo zabune, nemojte brkati moje sljedeće razmišljanje s prigovorom na bonton. Čvrsto vjerujem da se prema svima treba ponašati pristojno i s poštovanjem od samog početka. Ali ako poštovanje nije uzajamno, onda nema smisla da bude jednostrano.

Kaže se da starije treba poštovati. I to uvijek i bez pitanja. Ako netko ima dvije sijede vlasi više od mene, trebala bih, kao, sklopiti oči, a najbolje mu poljubiti i ruku. Jer godine su navodno kao bodovi vjernosti: skupljaš ih i automatski dobivaš popust na poštovanje. Ali čekaj malo – znači li to da neki čovjek koji cijeli život psuje konobare, gura se u red u supermarketu i parkira na mjestu za invalide zaslužuje poštovanje samo rato jer je, recimo, godinu dana stariji od mene? Ako da, onda bih i ja od svojih mlađih susjeda trebala dobivati cvijeće i pljesak za svaki rođendan. „Bravo, susjeda! Doživjela si još jednu godinu!” Naravno, ne kažem da stariji ne zaslužuju poštovanje. No možda bi bilo dobro uvesti nekakve „kriterije kvalitete”. Kao što auto mora na tehnički pregled, i poštovanje bi trebalo proći kontrolu. Jesi li dobar čovjek? Pustio si nekoga ispred sebe u redu? Pokušao si barem jednom ne potrubiti vozaču ispred sebe na semaforu kad je pokušavao krenuti? Ako jesi – čestitam, imaš službenu dozvolu za poštovanje!

Kad sam bila na moru išla sam do dućana kupiti namirnice. Kod ulaza na parkiralište blokirala se rampa i nastala je golema gužva jer nitko nije mogao ući autom unutra. Otrčala sam onda na blagajnu kako bih rekla prodavačici da se rampa zablokirala i da nekoga pošalje van. Blagajnica je odmah ustala i ljubazno zamolila kupce da pređu na drugu blagajnu dok ne nađe poslovođu. No baš taj čas na redu je bio jedna stariji gospodin od oko šezdeset godina. Umjesto da pokaže razumijevanje, počeo je vikati: „A to ne! (piiip! #$). Ja s tolikim godinama moram sad na drugu blagajnu! (piiip! #$) Nisam noge našao na cesti! Ti si mlađa! (piiip! #$) Pritom je do druge kase imao samo tri koraka, ali ponašao se kao da bi se trebao verati na sam Mount Everest. Primjer: čovjek stariji nego ja, ali umjesto dostojanstva i mira – arogancija i uvrede. I sad se pitam – trebam li takvog čovjeka poštovati samo zato jer je stariji?

Ukratko, godine nisu ulaznica u VIP ložu u kazalištu života. Ako nisi zaslužio pljesak, nećeš ga dobiti ni da si trideset godina stariji. Da, starost zaslužuje poštovanje – ali jedino ako ide ruku pod ruku s ljudskošću. Jer inače bismo morali poštovati i one koji se deru na blagajnicu jer „račun nije iskočio dovoljno brzo“ ili zato jer moraju prijeći na drugu blagajnu, i mislim da bi takvi trebali dobiti jedno veliko – „puno sreće dalje.”