Autor teksta: Sandra Klimeš

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se?

„Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.” Tato slova často slýcháme při soutěžích různého druhu. Je to heslo, které má především utěšit ty, kteří nezvítězili. Jako ano, je to pravda, ale chuť vítězství je tak sladká. Musím hned na začátek říct, že zúčastnit se soutěže je vážně fajn, ale vyhrát ji… stejně je to o něco lepší pocit. Chci se s vámi podělit o vůbec první účast týmu Jednoty v nějakém kvízu. Z celé řady pub kvízů, které se v Daruvaru konají, jsme si vybrali kvíz Ne zaboravi stihove.

Zkušený kvízmistr Alen nás přihlásil a nebylo cesty zpět. Několik dní před kvízem jsme poslouchali všechno, co se dalo, a zkoušeli si různé kvízy na internetu. Já jsem neměla správně vůbec nic. Vyhledávali jsme jména hudebníků a texty písní a pokoušeli jsme se podle prvního taktu uhodnout, jak se písnička jmenuje. Byla jsem tak nervózní, že jsem se v den kvízu vzbudila dřív, než zazvonil budík, a přemýšlela jen o tom, abychom si neudělali ostudu. „Ale neboj, na takovém kvízu si ostudu jednoduše nemůžeš udělat. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a při tom se dobře pobavit,” těšil nás náš kvízový profesionál.

Sešli jsme se na místě trochu dřív a vypracovali strategii. Náhodou jsme se dobře doplňovali. Vypadalo to, že jsme v týmu měli experta na každé hudební období, ale i na různé hudební žánry, ať už to byl rock, rap, evergreeny nebo populární ne-hity, jaké zpívá Lidija Bačićová. I když ji nemám moc ráda, ke svému vlastnímu překvapení a zděšení jsem zjistila, že ten text znám. Každý něco věděl, poradili jsme se a odpověď byla zapsaná. Pořádně nás potrápily nové trap hity, jako jsou písně od Gršeho a jemu podobných. Museli jsme také uvést jejich pravá jména. Kdo by řekl, že pravé jméno Pekiho je Josip? Ale díky „učení” před kvízem jsme hned věděli, že pravé jméno Dado Topiće je Adolf.

Tématem dne byl legendární Đorđe Balašević. Texty jeho poetických písní vůbec neznám, ale nevadí, moji spoluhráči je znali perfektně. Zábavným překvapením byly písně z kreslených filmů. Po prvních taktech jsme pochopili, že jde o Winx, ale jak zněla slova? Kamarádčiny děti se na to nedívaly a moje taky ne. Měli jsme ale v týmu členku, která se na to dívala osobně, a ta slova písně prostě jen „vylila” na papír.

Nastal okamžik sčítání bodů. Přemýšleli jsme, kde jsme udělali chybu, a měli jsme radost z každé správné odpovědi. Začalo vyhlašování. Dobře, poslední jsme nebyli, a jak moderátor pokračoval v čtení a naše jméno stále nezaznělo, začala se rodit naděje, že jsme se umístili v horní polovině tabulky, což by na vůbec první účast ženské části týmu na jakémkoli kvízu bylo výborné. Překvapení a euforie nastaly v poslední sekundě, když jsme si uvědomili, že moderátor přečetl jméno našeho týmu jako vítězného.

Říká se, že hlavní je se zúčastnit. Je to pravda, ale vyhrát jako debutanti, a k tomu s výbornou partou, je prostě nedocenitelné. Domů jsme si odnesli novou životní zkušenost a příslib, že to zkusíme znovu a na začátku si zase řekneme: Není důležité zvítězit.

Nije važno pobijediti, nego sudjelovati?

„Nije važno pobijediti, nego sudjelovati.” Često čujemo te riječi tijekom raznih natjecanja. To je geslo koje prvenstveno služi kao utjeha onima koji nisu pobijedili. Istina, to stoji, ali okus pobjede je tako sladak. Moram odmah na početku reći: sudjelovati u natjecanju uistinu je sjajno, ali pobijediti… e, to je još bolji osjećaj. Želim s vama podijeliti priču o prvom sudjelovanju tima Jednote u jednom kvizu. Od brojnih pub-kvizova koji se održavaju u Daruvaru, odabrali smo onaj pod nazivom *Ne zaboravi stihove*.

Iskusni kvizaš Alen nas je prijavio i povratka više nije bilo. Nekoliko dana uoči kviza slušali smo sve što smo mogli i isprobavali razne kvizove na internetu. Nisam pogodila baš ništa. Tražili smo imena glazbenika i tekstove pjesama te pokušavali pogoditi naslove na temelju prvog takta. Bila sam toliko nervozna da sam se na dan kviza probudila prije nego što je alarm zazvonio – jedino o čemu sam razmišljala bilo je kako da se ne osramotimo. „Ne boj se, na ovakvom je kvizu zapravo nemoguće osramotiti se. Nije stvar u pobjedi, nego u sudjelovanju i dobroj zabavi”, umirio nas je naš kvizaški profesionalac.

Na mjesto događaja stigli smo nešto ranije kako bismo razradili strategiju. Ispalo se da smo se savršeno nadopunjavali. Činilo se da u timu imamo stručnjaka za svako glazbeno razdoblje i za svaki žanr – od rocka i rapa do starih klasika i onih popularnih ne-hitova kakve pjeva Lidije Bačić. Iako ju baš ne volim, na vlastito iznenađenje – pa čak i užas – shvatila sam da zapravo znam tekst. Svatko je dao svoj doprinos; skupili bismo glave i odgovor bi bio zapisan. Ipak, prilično smo se mučili s novim „trap” hitovima – pjesmama izvođača poput Grše i njemu sličnih. Također smo morali navesti njihova prava imena. Tko bi rekao da se Peki zapravo zove Josip? No zahvaljujući našem „učenju” prije kviza, odmah smo znali da je pravo ime Dade Topića Adolf.

Tema dana bio je legendarni Đorđe Balašević. Tekstove njegovih poetskih pjesama uopće ne znam, ali to nije bilo važno – moji suigrači znali su ih savršeno. Još jedno zabavno iznenađenje bila je runda s pjesmama iz crtanih serija. Nakon prvih taktova shvatili smo da je riječ o Winxu, ali koji je bio tekst? Djeca moje prijateljice to nisu gledala, a ni moja. Srećom, jedna članica našeg tima gledala je tu seriju i bez problema ispisala tekst na papir.

Zatim je došao trenutak za zbrajanje bodova. Razmišljali smo gdje smo možda pogriješili i radovali se svakom točnom odgovoru. Rezultati su objavljeni. Dobro, nismo bili posljednji, a kako je voditelj čitao imena, a naše nije spominjao, pojavila se tračak nade da smo možda završili u gornjoj polovici ljestvice. Bio bi to izvrstan rezultat za ženski dio naše ekipe, s obzirom na to da nam je ovo bio prvi put da sudjelujemo u kvizu. A onda je uslijedio trenutak potpunog iznenađenja i euforije: shvatile smo da je voditelj pročitao ime našeg tima kao pobjedničkog.

Kažu da je važno sudjelovati. To je istina, ali pobijediti kao debitanti – i to s tako fantastičnom ekipom – jednostavno je neprocjenjivo. Kući smo ponijeli novo životno iskustvo i obećanje da ćemo pokušati ponovno, a na samom početku si ponovno reći: Nije važno pobijediti.