Autor teksta: Sandra Klimeš
Papírový maraton
Dovolená přišla a ještě rychleji odešla. Zdá se mi to tak dávno, jako by to bylo před několika měsíci a ne týdny. Vzpomínám na moře a je mi nějak smutno, když si uvědomím, že zase musím čekat celý rok, než se v něm budu znovu koupat a slunit se. Číst si můžu kdekoli, ale když jsem u moře, jde mi to nějak líp.
Celý příběh začíná balením kufru. Nejprve si všechno naše oblečení položím na postel a zkontroluju, jestli mám všechno, a pak ho teprve naskládám do kufru, zavřu ho a už na to nemyslím. Pak do jiného kufru sbalím ručníky, do další tašky plavky, potápěčské brýle, ploutve… Z kuchyně vezmu vše, co snad budeme potřebovat. S balením nemám problém. Dovedu vše zabalit za 2 hodiny a můžeme vyrazit. Větší problém je, když si musím vybrat knihy, které vezmu s sebou. Bez knih nejedu nikam, ani na jednodenní výlet, kde mám v praxi stěží čas se vyčůrat, ale knihu si beru, kdyby náhodou. A také, když jdu k lékaři. Miluju čekat na řadu, přibyde mi tak několik minut, nebo dokonce hodin „volného” času. Letos jsem si k moři sbalila sedm knih, přečetla šest. Stály na schodišti, abych je náhodou nezapomněla, i když jsem si jistá, že bych spíš zapomněla věci z kuchyně.
Dojeli jsme, vybalili, snědli zbytky sendvičů z cesty. Ani nás nenapadlo, že už by mohly být zkažené. A co na tom – aspoň si utužíme organismus. Nalila jsem si sklenku vína a už jsem četla. Pak jsme se šli vykoupat a znovu jsem četla. Po návratu z pláže jsem zase četla. Na mobil jsem sáhla, jen abych vyfotila děti, jak dovádějí v moři, a obvolala rodinu, že jsme šťastně dojeli. Během těch osmi dní u moře jsem na mobil úplně zapomněla, byl to opravdový digitální detox. Ani jsem tomu sama nemohla uvěřit, když jsem si po návratu domů sečetla stránky všech přečtených knih. Přesně 2203, což je průměrně zhruba 270 stránek denně.
A proč se mi u moře tak hezky čte? Nemám žádné povinnosti, žádné uklízení, žehlení, vysávání, vaření. Obědy jsem si doma přesně naplánovala, přichystala a zamrazila, abych u moře získala čas a klid. Podařilo se mi to. Přečíst šest knih jsem mohla také, protože mé děti už jsou skoro dospělé a téměř nic ode mě nepotřebují, jen penízky. Pozorovala jsem mladé maminky, které se pokoušely číst a zároveň se starat o malé děti. Snažily se asi dva dny a pak to vzdaly. Pro všechny takové maminky mám vzkaz: buďte trpělivé – děti vyrostou a vy si budete moct číst. Dáte jim penízky a ony jako mávnutím kouzelného proutku zmizí. Paráda!
Čtením jsem si krátila chvíle mezi plaváním. Prožila jsem šest různých příběhů, od rodinných dramat přes historický román až po kriminální příběh. Tento mix českých a chorvatských knih, které jsem střídala, mě donutil k přemýšlení o složitosti lidských vztahů, o vlastní životní cestě a také o smrtelnosti. Domů jsem se vrátila s odpočinutou hlavou plnou nových nápadů. Po návratu jsem se čtení nevzdala, jen na něj mám trochu míň času.
Milí čtenáři, tištěné slovo má obrovskou sílu. Vše, co je zapsané, zůstane navždy, a někdo si to někdy přečte. I Jednota, kterou právě máte v rukou, žije, protože rádi čtete. Ze srdce vám za to děkuji!
Papirnati maraton
Odmor je došao i još brže prošao. Čini se to tako davno – kao da je bilo prije nekoliko mjeseci, a ne tjedana. Sjećam se mora i osjećam se pomalo tužno shvaćajući da opet moram čekati cijelu godinu prije nego što se u njemu ponovno budem mogla kupati i sunčati. Čitati mogu bilo gdje, ali nekako mi to bolje ide kad sam na moru.
Cijela priča počinje pakiranjem kovčega. Najprije svu našu odjeću prostrem po krevetu kako bih provjerila imam li sve; tek je tada spremam u kovčeg, zatvaram ga i više o tome ne razmišljam. Zatim u drugi kovčeg pakiram ručnike, a u drugu torbu kupaće kostime, ronilačke naočale, peraje… Iz kuhinje uzimam sve što bi nam moglo zatrebati. Pakiranje mi ne predstavlja problem; sve mogu obaviti u dva sata i spremni smo za polazak. Veći je problem odabrati koje ću knjige ponijeti sa sobom. Nikamo ne idem bez knjige – čak ni na jednodnevni izlet tijekom kojeg se zapravo jedva stignem pomokriti, ali knjigu ponesem, za svaki slučaj. Isto vrijedi i za liječničke preglede. Volim čekati svoj red – to mi pruža nekoliko dodatnih minuta, pa čak i sati „slobodnog” vremena. Ove sam godine za ljetovanje na moru spakirala sedam knjiga, a pročitala šest. Držala sam ih na stubištu kako ih ne bih slučajno zaboravila – iako sam sigurna da bih vjerojatnije zaboravila stvari iz kuhinje.
Stigli smo, raspakirali se i pojeli ostatke sendviča od puta. Nije nam ni palo na pamet da su se možda pokvarili. A i što onda? Barem si ojačamo organizam. Natočila sam si čašu vina i odmah počela čitati. Zatim smo otišli na kupanje, a ja sam nastavila čitati. Nakon povratka s plaže ponovno sam čitala. Mobitel sam uzela u ruke samo kako bih fotografirala djecu kako se brčkaju u moru i kako bih nazvala obitelj i javila im da smo sretno stigli. Tijekom tih osam dana na moru potpuno sam zaboravila na mobitel; bio je to pravi digitalni detoks. Jedva sam povjerovala kad sam, nakon povratka kući, zbrojila stranice svih knjiga koje sam pročitala. Točno 2203 stranice, što je u prosjeku oko 270 stranica dnevno.
A zašto mi je čitanje na more tako ugodno? Nemam nikakvih obaveza, nema čišćenja, glačanja, usisavanja ni kuhanja. Kod kuće sam pažljivo isplanirala, pripremila i zamrznula ručkove kako bih na moru imala vremena i mira. U tome sam i uspjela. Uspjela sam pročitati šest knjiga jer su mi djeca gotovo odrasla i gotovo ništa ne trebaju od mene – osim novca. Promatrala sam mlade majke koje su pokušavale čitati dok su pazile na malu djecu. Pokušavale bi dan-dva, a onda bi odustale. Za sve takve mame imam poruku: budite strpljive – djeca će odrasti, a vi ćete moći čitati. Dajte im novac i oni će kao da ste mahnuli čarobnim štapićem nestati. Sjajno!
Čitanjem sam si kratila vrijeme između plivanja. Doživjela sam šest različitih priča – od obiteljskih drama i povijesnog romana do kriminalističke priče. Ta mješavina čeških i hrvatskih knjiga, koje sam naizmjence čitala, potaknula me na razmišljanje o složenosti ljudskih odnosa, vlastitom životnom putu i prolaznosti života. Vratila sam se kući odmorene glave pune novih ideja. Nakon povratka nisam prestala čitati, iako sada za to imam nešto manje vremena.
Dragi čitatelji, tiskana riječ ima golemu moć. Sve što je zapisano opstaje i netko će to jednoga dana pročitati. I Jednota koju upravo držite u rukama živi jer vi rado čitate. Od srca vam na tome zahvaljujem!
