Z knížky přečteš jejího majitele

„V cizím domě se nerozhlížej, neokukuj, neber všechno do ruky.“

Výše uvedená věta je úvodní větou zajímavého článku autorky Žofie Kraskové uveřejněného v Jednotě číslo 15 před padesáti lety. Autorka se v článku zabývala tematikou vhodného chování při návštěvě cizího domova. Chtě nechtě, očím nelze bránit, aby volně šmejdily po neprobádané oblasti. Nejvíce ji v cizích domovech poutaly knížky, podle kterých si dovedla představit, jací jsou jejich majitelé. „Kniha je takovou vizitkou, co v domácích je, jaké mají náhledy, co mají rádi,“ vysvětluje Ž. Krasková.

Na závěr článku autorka nabízí své mínění o tom, co by měla domácí knihovna obsahovat:

 „Ne moc knih, ale ty, z kterých promluví lásky – bez těch by nikdo neměl být – pro lásku přece musí být místo a čas, že?“

Iz knjige ćeš pročitati njenog vlasnika

„U tuđoj kući ne njuškaj, ne virkaj, ne uzimaj sve u ruke.”

Gore navedena rečenica je uvodna rečenica zanimljivog članka autorice Žofie Kráskove objavljenog u Jednoti broj 15 prije 50 godina. Autorica se u članku bavila tematikom pristojnog ponašanja kod posjeta tuđem domu. Htjeli-ne htjeli, oči ne možemo spriječiti da slobodno lutaju neistraženim teritorijem. Najviše su je u tuđim kućama privlačile knjige po kojima je mogla zamisliti kakvi su njihovi vlasnici. „Knjiga, poput vizitke, govori kakvi su domaćini, kakve imaju stavove, što vole”, objašnjava Žofie Krásková.

U zaključku članka autorica nudi svoje mišljenje o tome što bi kućna biblioteka trebala sadržavati:

 „ Ne puno knjiga, ali one koje govore o ljubavi – bez njih nitko ne bi smio biti – za ljubav ipak mora biti mjesto i vrijeme, zar ne?”