Poetické sbohem básníkovi

„V sobotu, vpodvečer, kdy ptáci na Petříně zapěli překrásnou píseň o věčné lásce, kdy rozkvétaly prvé haluze šeříku kolem Máchova pomníku, sunul se z Panteonu Národního muzea po Václavském náměstí, Národní třídě a po nábřeží průvod k starobylému Vyšehradu. Byly převáženy tělesné pozůstatky největšího českého romantického básníka, které sto a dvě léta odpočívaly v poněmčených Litoměřicích, aby se pohroužily do země na Vyšehradě každému Čechu svaté. Tam, kde věčným spánkem spí tvůrci české národní kultury. V neděli odpoledne se shromáždily tisícihlavé zástupy prostého lidu, aby se rozloučily s básníkem nejdražším.“

Výše uvedené věty jsou úvodním odstavcem článku Otona Berkopce uveřejněného v Jednotě číslo 42 v roce 1976. Jedná se o reportáž, která původně vyšla 12. května 1939 v lublaňském deníku Jutro. Jednota ji využila k připomenutí dvou významných výročí české literatury: 140. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy a 155. výročí narození Karla Havlíčka Borovského.

Autor se v textu vrací do roku 1836 a popisuje tragický osud a pohřeb milovaného básníka, o který se zasloužil jeho bratr Michael. „Spi již v klidu, Karle Hynku Mácho, mezi přáteli, a nechť máj už nikdy není tak hořký, jako letos,“ čteme v závěru působivé reportáže.

Poetsko zbogom pjesniku

„U subotu navečer, dok su ptice na Petřínu pjevale prelijepu pjesmu o vječnoj ljubavi i procvjetale prve grane jorgovana oko Máchina spomenika, iz Panteona Narodnog muzeja preko Vaclavskog trga, ulice Národní třída i uz obalu kretala se povorka prema drevnom Vyšehradu. Prenosili su se posmrtni ostaci najvećeg češkog romantičarskog pjesnika, koji su sto dvije godine počivali u ponijemčenom gradu Litoměřicama kako bi bili položeni u zemlju na Vyšehradu koja je svakom Čehu sveta. Tamo gdje vječni san snivaju tvorci češke nacionalne kulture. U nedjelju poslijepodne okupilo se na tisuće običnih ljudi kako bi se oprostili od omiljenog pjesnika.”

Gore navedene rečenice čine uvodni odlomak članka Otona Berkopeca, objavljenog u Jednoti broj 42 iz 1976. Riječ je o reportaži koja je izvorno izašla 12. svibnja 1939. u ljubljanskom dnevniku Jutro. Jednota ju je prenijela povodom dviju važnih obljetnica češke književnosti: 140. obljetnice smrti Karela Hyneka Máche i 155. obljetnice rođenja Karela Havlíčeka Borovskog.

U tekstu se autor vraća u 1836. i opisuje tragičnu sudbinu te sprovod voljenog pjesnika koji je organizirao njegov brat Michael. „Počivaj sada u miru, Karele Hyneku Mácha, među prijateljima, i neka mjesec svibanj nikada više ne bude tako gorak kao što je ove godine”, stoji na kraju ove dirljive reportaže.