Autor teksta: Željko Podsednik
Proč bychom se netěšili…
Občas si připadám jako na kolotoči všedních povinností, víkendových událostí a oslav v krajanských spolcích. Přitom mi připadá, že nemám dost času na nějaké velké rozjímání, o které bych se zde měl podělit se čtenáři. A tu mi došlo: to je přesně ono! Oslavy, oslavy radosti a života.
Poměrně nedávno jsme oslavili Velikonoce, po nich první máj, právě probíhají oslavy Dne města Daruvaru se spoustou krásných akcí, oslava výročí byla v Dolních Střežanech, zanedlouho bude v Lipovci, pak v Osijeku… Jsou to všechno příležitosti k setkávání, k prezentaci lidí i jejich spolků a všeho, co dělají, čím se zabývají a na co jsou hrdí.
Nedávno jsem poprvé navštívil županskou přehlídku menšinové tvořivosti a i zde jsem pocítil takovou atmosféru plnou energie a národní hrdosti. Každá z představených menšin, jakož i představitelé většinového národa, se velmi snažili představit v nejlepším světle tím, co je pro ně charakteristické, jak na stánku s gastronomickou nabídkou, tak v kulturním programu. Organizátorům i účastníkům se přehlídka plně vydařila a návštěvníci si z ní odnášeli pěkné pocity a novou dávku energie pro vlastní další snažení.
Veselí, radost, zpěv a tanec, to jsou všechno krásné věci. Předpokladem pro to, aby se jimi člověk s chutí zabýval, je, že všechno v životě klape, a především zdraví, jeho či jeho blízkých. Protože podle pořekadla má zdravý člověk nespočet přání a nemocný má jenom jedno.
Tak když je všechno tak, jak má být, radujme se z toho, co máme, radujme se ze života a oslavujme významná výročí i události tak, jak se to zpívá i ve Smetanově Prodané nevěstě:
Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá…
Nebo, jak zase zpívá Jaromír Nohavica:
Dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
Zašto se ne bismo veselili…
Ponekad se osjećam kao na ringišpilu svakodnevnih obaveza, događanja za vikend i proslava u manjinskim društvima. Pritom mi se čini da nemam dovoljno vremena za neka velika razmišljanja koja bih ovdje trebao podijeliti s čitateljima. I onda mi je sinulo: pa to je ono pravo! Proslave, proslave radosti i života.
Relativno nedavno smo proslavili Uskrs, nakon njega Prvi maj, upravo teku proslave Dana grada Daruvara s nizom lijepih aktivnosti, proslava godišnjice bila je u Donjim Sređanima, uskoro će biti u Ljudevit Selu pa u Osijeku… To su sve prilike za susrete, predstavljanje ljudi i njihovih udruga i svega što rade, čime se bave i čime se ponose.
Nedavno sam po prvi put posjetio županijsku smotru manjinskog stvaralaštva i ondje osjetio atmosferu punu energije i nacionalnog ponosa. Svaka od prezentiranih manjina, kao i predstavnici većinskog naroda, veoma su se potrudili predstaviti se u najboljem svjetlu onime što je za njih karakteristično, kako u pogledu gastronomske ponude, tako i u kulturnom programu. Organizatorima i sudionicima smotra je potpuno uspjela, a posjetitelji su s nje ponijeli lijepe osjećaje i novu dozu energije za vlastite daljnje napore.
Veselje, radost, pjesma i ples, to su sve lijepe stvari. Pretpostavka za to da se čovjek njima zdušno bavi je da sve u životu funkcionira, prije zdravlje samog sebe i svojih bližnjih. Kao što kaže uzrečica, zdrav čovjek ima bezbroj želja, a bolestan samo jednu.
Pa kad je sve tako kako treba biti, radujmo se zbog onog onoga što imamo, radujmo se životu i slavimo značajne godišnjice i događaje onako kako se pjeva i u Smetaninoj Prodanoj nevjesti:
Zašto se ne bismo veselili kad nam je Bog dao zdravlje…
Ili, kako pak pjeva Jaromír Nohavica:
Dok pjevamo, još nismo umrli.
