Před padesáti lety zazářila Lucerna

„Lucerna není jenom pohádka, je to obrázek skutečného života na českém venkově v době feudálního útlaku, v době boje lidu za svobodu. Sama myšlenka, ale i osudy osob Lucerny mají co říci i dnešnímu divákovi a pohádkové motivy jen účinně podbarvují náladu hry.“

Výše uvedené věty jsou součástí reportáže o divadelní hře Lucerna autora Aloise Jiráska, kterou pod režisérskou taktovkou Štěpána Ambrože dokonce třikrát v dubnu roku 1975 v Českém národním domě předvedli členové dramatického kroužku Československé besedy v Daruvaru.

Článek o divadle nás zaujal také tím, že si autorka reportáže Jiřina Staňová kromě pochval za skvěle odvedenou práci s Lucernou troufla také „popíchnout“ ostatní divadelní ochotníky kvůli jejich pasivitě.

„Na závěr můžeme říci, že ochotníci Československé besedy se zhostili úkolu svědomitě a dobře a početná návštěva jim byla za jejich píli částečným poděkováním. Snad mi nikdo nebude mít za zlé poznámku: ‚Kde byli všichni z gardy slavných Knytlových operetek, kteří si tak upřímně dávali na loňské valné hromadě Čs. besedy v Daruvaru slovo, že se určitě sejdou a během roku něco dají dohromady?‘“

A já si, jako nynější redaktor této historické rubriky, dovolím na závěr napsat, že jsem na fotografiích a na seznamu herců, kteří se na inscenaci hry Lucerna před padesáti lety podíleli, našel také oba své rodiče.

Prije pedeset godina zasvijetlila je Lucerna

„Lucerna nije samo bajka, to je slika stvarnog života na češkom selu u doba feudalnog ugnjetavanja, u doba borbe naroda za slobodu. Sama ideja, kao i sudbine osoba Lucerne imaju što reći i današnjem gledatelju, a bajkoviti motivi samo efektno boje raspoloženje predstave.”

Gore navedene rečenice dio su reportaže o kazališnoj predstavi Lucerna autora Aloisa Jiraseka koju su pod režiserskom palicom Stjepana Ambroža čak triput u travnju 1975. u Češkom narodnom domu izveli članovi dramske skupine Čehoslovačke besede u Daruvaru.

Članak o kazalištu nas je privukao i time što se autorica Jiřina Stanja osim pohvala za sjajno odrađen posao s Lucernom usudila „bocnuti” ostale kazališne amatere zbog njihove pasivnosti.

„U zaključku možemo reći da su amateri Čehoslovačke besede savjesno i dobro prihvatili zadatka, a brojna posjećenost bila je djelomična zahvala za njihov trud. Nadam se da mi nitko neće uzeti za zlo napomenu: “Gdje u bili svi iz garde slavnih Knytlovih opereta koji su lani lako lijepo na skupštini Čehoslovačke besede u Daruvaru davali riječ da će se svakako sastati i tijekom godine nešto zajednički prirediti?”

A ja si kao sadašnji urednik ove povijesne rurike dozvoljavam u zaključku napisati da sam na fotografijama i na popisu glumaca koji su prije pedeset godina sudjelovali u inscenaciji predstave Lucerna našao i oba svoja roditelja.