Autor teksta: Alen Janota

Pár kroků k ideálnímu roku

Člověk se prakticky ani neotočí a téměř půl roku je fuč. A už zase je tady první máj. Svátek práce. Takový oxymóronový den, protože pokud je to svátek, tak s ním práce přeci nemá mít žádné spojení. Říká se ale také, že pokud člověk dělá to, co ho doopravdy baví a zajímá, každý den v práci je jako svátek. Takových šťastlivců, pro které by toto tvrzení platilo, je ale jen hrstka.

Jak známo, k novinářskému povolání patří také neustálé zkoumání, kladení otázek a vyhledávání kdejakých zajímavostí, které by se hodily nabídnout čtenářům dychtivým právě po takových nevšedních událostech, informacích a překvapeních. Jedno takové vyhledávání mě přivedlo k článkům tematizujícím fakt, že rok 2025 je pro pracující populaci v Chorvatsku ideálním rokem na spojování svátků s dny dovolené a vytváření tzv. prodloužených víkendů. Od té doby si pohrávám s myšlenkou, jak tuto zajímavost přiblížit čtenářům, a teď se mi k tomu zdá být vhodná chvíle. Až ale zjistíte, že některé z ideálních možností, které tento rok nabízí, jsou už za námi (Nový rok, který připadal na středu a poté také velikonoční svátky), možná že si někdo pomyslí, proč jsem s těmito řádky nepřišel už dávno.

Jelikož však uplynulý čas už nelze vrátit, otočme se raději k zítřku. Přede dveřmi je právě již uvedený svátek práce, a ten letos připadá na čtvrtek. Takže spojením s pátkem a víkendem získáte čtyřdenní dovolenou. Dále tu máme Den státnosti 30. května, který připadá na pátek, což znamená prodloužený třídenní víkend. Svátek Božího těla, který se slaví vždy ve čtvrtek, připadá letos na 19. června a sloučením s pátkem získáte čtyři dny odpočinku. Den vítězství a díkuvzdání vlasti 5. srpna se slaví v úterý, takže kombinací s pondělím a víkendem před tím získáte čtyřdenní dovolenou. Den památky obětí domovinské války 18. listopadu je úterý, takže je také možnost spojit si ho s předchozím víkendem. Vánoce a svátek svatého Štěpána v letošním roce jsou ve čtvrtek a v pátek, po kterém automaticky následuje víkend. Jakkoli jsme v tomto kombinování dobří, není jedinečné jenom pro pracující v Chorvatsku. Mimo Chorvatsko se používá již řadu let, zpravidla po dohodě se zaměstnavateli. Někde se až rok dopředu ví, jak budou takové dny sloučené a kdo a kdy je může využít.

Aby tomuto textu nescházela část o vlastní zkušenosti, upřímně napíšu také, že jsem doposud o této „disciplíně” spojování dnů a prodlužování víkendu dosti slýchal, ale prozatím jsem si to nevyzkoušel. Jsem jedním z těch, na které musí tajemnice doslova tlačit, aby využil dny dovolené. Pod tím nátlakem jsem tedy povolil a vzal si den dovolené o Zeleném čtvrtku. Asi se mi ale po práci natolik stýskalo, že mi to dalo vědět dokonce i moje podvědomí. Tak se mi ze čtvrtka na pátek zdálo, že jsem psal úvodní slovo do našeho týdeníku a byl jsem s ním docela spokojen, dokonce nadšen. Jenže když jsem se vzbudil, z toho povedeného textu mi v hlavě nezbylo skoro nic. Zůstal mi akorát titulek nedosněného úvodníku, který zněl „Třešně už nejsou tak sladké”. A také inspirace pro tento úvodník ze života.

Par koraka do idealne godine

Čovjek se praktički niti ne okrene, a već je skoro pola godine prošlo. A tu je opet i Prvi maj. Praznik rada. Baš oksimoronski dan, jer ako je praznik, onda s radom ne bi trebao imati nikakve veze. No kaže se i da dok čovjek radi ono što ga uistinu veseli i zanima, tada je svaki dan na poslu poput praznika. Ali takvih sretnika za koje bi ta tvrdnja vrijedila je tek šačica.

Kao što je poznato, dio novinarskog poziva je i neprestano istraživanje, postavljanje pitanja i traženje raznoraznih zanimljivosti koje bi bilo prikladno ponuditi čitateljima željnima upravo takvih nesvakidašnjih događaja, informacija i iznenađenja. Jedno takvo traganje dovelo me do članaka koji su se bavili činjenicom da je 2025. za radno aktivno stanovništvo u Hrvatskoj idealna godina za spajanje praznika s danima odmora i stvaranje tzv. produženih vikenda. Od tada se poigravam s idejom kako tu zanimljivost približiti čitateljima i sada mi se čini da je pravi trenutak. No kad saznate da su neke od idealnih mogućnosti koje nudi ova godina već za nama (Nova godina koja je padala u srijedu, a zatim i uskrsni blagdani), možda će netko pomisliti zašto ove retke nisam napisao još davno.

No kako se prošlo vrijeme ne može vratiti, okrenimo se radije budućnosti. Pred vratima je upravo već navedeni Praznik rada koji ove godine pada u četvrtak. Dakle, spajanjem s petkom i vikendom dobivate četverodnevni odmor. Zatim imamo Dan državnosti 30. svibnja koji pada u petak, što znači produženi trodnevni vikend. Blagdan Tijelova koji se uvijek slavi u četvrtak ove godine pada 19. lipnja, a spajanjem s petkom dobivate četiri dana odmora. Dan pobjede i domovinske zahvalnosti 5. kolovoza slavi se u utorak pa u kombinaciji s ponedjeljkom i vikendom prije toga dobivate četverodnevni odmor. Dan sjećanja na žrtve Domovinskog rata 18. studenog je u utorak, što je također moguće spojiti s prethodnim vikendom. Božić i blagdan svetog Stjepana ove godine su u četvrtak i petak nakon kojih automatski slijedi vikend. Koliko god da smo dobri u ovom kombiniranju, ono nije jedinstveno samo za radne ljude u Hrvatskoj. Izvan Hrvatske koristi se već dugi niz godina, u pravilu u dogovoru s poslodavcem. Negdje se čak godinu dana unaprijed zna kako će ovi dan biti spojeni i tko ih i kada može iskoristiti.

Kako ovom tekstu ne bi nedostajao dio o vlastitom iskustvu, iskreno ću napisati i to da sam dosad u ovoj „disciplini” spajanja dana i produženih vikenda dosta slušao, ali da ih zasad nisam baš iskusio. Ja sam jedan od onih koje tajnica mora doslovno tlačiti da iskoristi dane odmora. Pod tim sam pritiskom sada popustio i uzeo si odmor na Veliki četvrtak. No posao mi je izgleda toliko nedostajao da mi je to dala na znanje čak i moja podsvijest. Pa sam u noći s četvrtka na petak sanjao da sam pisao uvodnu riječ za naš tjednik i bio sam s njim potpuno zadovoljan, čak i oduševljen. No kad sam se probudio, od tog zamišljenog teksta mi u glavi nije ostalo skoro ništa. Ostao mi je samo naslov nedovršenog uvodnika koji je glasio „Trešnje više nisu tako slatke.” kao i inspiracija za ovaj uvodnik iz života.