Autor teksta: Michaela Bubeníčková

Proč bychom se neloučili?

Schválně, co se Vám vybaví, až si přečtete následující slova: rozlučka se svobodou? Taky se vám nejdřív rozšířily oči nadšením?

Oslava, přátelé, zábava, alkohol tekoucí proudem, růžové sukýnky a závoj na hlavě budoucí nevěsty… K tomu ještě spousta smíchu, hlasitá hudba, fotky, které druhý den raději smažete, a kamarádky, které vám s vážnou tváří slibují, že všechno, co se ten večer stane, zůstane navždy jen mezi vámi. Kdo by při takové představě neměl dobrou náladu? A to jsme ani nezmínili striptýz a další možnosti nevázané zábavy, které k takovým akcím obvykle patří.

Když však vystřízlivíte a trošku se Vám to rozleží v hlavě, napadne Vás hrozivá myšlenka: Co ta slova vlastně znamenají? Nepotřebujete sémantickou analýzu, aby vám to došlo – rozloučení se svobodou. Já se loučím se svobodou? To snad ne!

Svoboda je přece ideál moderní společnosti. Znamená možnost rozhodovat o vlastním životě, jít vlastní cestou, dělat občas i bláznivá rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Není to jen velké slovo z učebnic dějepisu, ale docela obyčejná každodenní věc – třeba rozhodnout se spontánně jet na výlet nebo strávit víkend jen tak po svém.

Jmenuje se po ní alespoň jedno náměstí v každém větším světovém městě: náměstí Svobody v Brně, Piazza della Libertá ve Florencii a San Marinu nebo თავისუფლების მოედანი v Tbilisi. V Americe jí dokonce postavili sochu. A já se s ní mám rozloučit? Proč? Protože se vdávám? Vždyť to je přece hezká věc. Proč by se láska a svoboda, tyto dva ideály lidstva, měly vylučovat? Zatím je mám v životě oba a nevidím důvod, proč by se to mělo změnit podepsáním jednoho papíru a nasazením prstýnku.

Ve skutečnosti je to možná právě naopak. Dobrý vztah totiž člověka nesvazuje, ale dává mu větší klid a jistotu. Když víte, že na vás někdo čeká doma, svět venku se vám zdá ještě o něco svobodnější.
Takže se domluvme takto: Vdám se, ale svobodu si nechám. Nemíním se totiž vzdát svých koníčků ani výletů – a můj budoucí manžel určitě taky ne. Můžeme cestovat spolu, ale taky každý zvlášť se svými přáteli.

Můžeme mít společné koníčky, ale každý občas potřebuje i čas sám pro sebe. Můžeme mít stejné příjmení, a v duši zůstat svobodní. Vyřešeno.

A na závěr zpráva pro všechny mé kamarádky, které tento text budou číst: Neznamená to, že by se mi rozlučky se svobodou nelíbily. Pro mě za mě se s ní můžeme loučit klidně každý rok. Jenom bych si ji potom zase prosila zpátky.
Děkuji Vám všem.

Zašto se ne bismo oprostili?

U redu, što vam pada na pamet kada pročitate sljedeće riječi: djevojačka večer? Jesu li se i vama oči raširile od uzbuđenja?

Slavlje, prijatelji, zabava, alkohol koji teče u potocima, ružičaste suknje i veo na glavi buduće mladenke… Uz to puno smijeha, glasna glazba, fotografije koje biste najradije izbrisali sljedeći dan i prijatelji koji vam svečano obećavaju da će sve što se dogodi te večeri zauvijek ostati među vama. Tko ne bi bio dobro raspoložen pri takvoj ideji? A nismo ni spomenuli striptiz i druge mogućnosti za nesputanu zabavu koje obično prate takve događaje.

Ali kad se otrijeznite i malo vam se slegne u glavi, pada vam na pamet zastrašujuća misao: Što te riječi zapravo znače? Ne treba vam semantička analiza da biste to shvatio – djevojačka večer, oproštaj sa slobodom. Opraštam se od svoje slobode? Ne baš!

Sloboda je ideal modernog društva. Znači sposobnost odlučivati o vlastitom životu, slijediti vlastiti put, donositi ponekad čak i lude odluke i biti odgovoran za njih. To nije samo velika riječ iz udžbenika povijesti, već prilično obična svakodnevna stvar – na primjer, odlučiti se spontano otići na putovanje ili provesti vikend baš onako po svom.

U svakom većem gradu na svijetu postoji barem jedan trg nazvan po njoj: Náměstí Svobody u Brnu, Piazza della Libertà u Firenci i San Marinu ili თავისუფლების მოედანი u Tbilisiju. U Americi su joj čak izgradili i kip. A ja se s njom moram oprostiti? Zašto? Zato što se udajem? Pa to je prekrasna stvar. Zašto bi se ljubav i sloboda, ta dva ideala čovječanstva, međusobno isključivali? Zasad ih imam oboje u svom životu i ne vidim razloga zašto bi se to promijenilo potpisivanjem papira i stavljanjem prstena.

Zapravo, u stvarnosti je upravo suprotno. Dobar odnos naime ne veže osobu, već joj daje više mira i sigurnosti. Kad znate da vas netko čeka kod kuće, vanjski svijet čini se malo slobodnijim.

Dakle, dogovorimo se ovako: Udat ću se, ali ću zadržati svoju slobodu. Ne namjeravam se odreći svojih hobija ili putovanja – a ni moj budući suprug sigurno ne. Možemo putovati zajedno, ali i svatko sa svojim prijateljima. Možemo imati zajedničke hobije, ali svakome od nas ponekad treba vremena za sebe. Možemo imati isto prezime i ostati slobodni u duši. Riješeno.