Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček

Česká písnička není jen hudba, je to naše identita

Píšu tento úvodník dojatá pátečním večerem a oslavou 25. výročí krajanské pěvecké skupiny ze Zdenců – známých Zdenaček. Jak dobře jsem se tam cítila… Celý sál dýchal pozitivní energii, češstvím, naší identitou. Hostující soubory krásně zpívali, publikum zpívalo s nimi a lidé se na sebe usmívali. Láska k české písničce všechny přítomné spojovala.

Ostatně, už na začátku týdne jsem z jejich generální zkoušky jela domů dojatá a vděčná, že všechny tyto krásné ženy znám a že obohacují krajanskou kulturu, ale i můj život. Některé z nich by mohly být mými maminkami a dobře si s nimi rozumím. Jiné zase byly mými žačkami. Jsem na ně moc hrdá a věřím, že jsem i já alespoň trochu přispěla, aby jim česká písnička učarovala.

Za všemi úspěchy nás krajanů stojí lidé, kteří o českou písničku s láskou a velkou energií pečovali a pečují. Česká písnička žije tehdy, když se zpívá a u nás krajanů se zpívá hodně. A to je dobře!

Zesnulé vedoucí, paní Kadlecové, jsem si moc vážila a obdivovala jsem její snahu, schopnosti a vytrvalost. Několikrát jsem si s ní dlouho povídala a také jsem s ní ráda spolupracovala. Byla to velká odbornice a skvělá žena. V krajanském životě zanechala nesmazatelnou stopu.

Společný zpěv písničky Pod tou naší starou lípou na konci pátečního programu mě dojal k slzám a vdechl celému večeru neopakovatelné kouzlo. Byl to důkaz, že čtvrtstoletí sboru stojí na pevných základech přátelství a lidské dobroty. Byl to nezapomenutelný svátek. Hudba rozdávala radost a lidé k sobě měli blízko.

Lidé, kteří pečují o českou písničku, nechtějí slávu ani velké bohatství. Pohání je pocit, že dělají něco, co má hluboký smysl. Díky takovým lidem česká písnička neztrácí svou poetiku a schopnost spojovat lidi bez ohledu na věk. Dokud budou tito lidé žít a hrát, česká kultura neztratí svůj hlas.

Češka pjesma više je od glazbe;  ona je naš identitet

Pišem ovaj uvodnik još uvijek pod dojmom petka navečer i proslave 25. obljetnice pjevačke skupine iz Zdenaca — poznatih kao Zdenačky. Kako sam se dobro ondje osjećala… Cijela je dvorana odisala pozitivnom energijom, češkošću, našim identitetom. Gostujući zborovi predivno su pjevali, publika je pjevala s njima, a ljudi su se jedni drugima osmjehivali. Ljubav prema češkoj pjesmi ujedinila je sve prisutne.

Zapravo, još početkom tjedna sam s njihove sam generalne probe otišla duboko dirnuta i zahvalna što poznajem sve te divne žene i što one obogaćuju ne samo kulturu naše zajednice, već i moj život. Neke od njih mogle bi biti moje mame, a ja se s njima izvrsno slažem. Druge su nekoć bile moje učenice. Jako sam ponosna na njih i volim vjerovati da sam i ja, barem malim dijelom, doprinijela tome da ih očara češka pjesma.

Iza svih uspjeha naše manjinske zajednice stoje ljudi koji su s velikom ljubavlju i neiscrpnom energijom njegovali i nastavljaju njegovati češku pjesmu. Češka pjesma živi samo onda kada se pjeva, a među nama se mnogo pjeva. I to je dobro!

Izuzetno sam cijenila pokojnu voditeljicu gospođu Kadlecovu, divila se njezinoj predanosti, sposobnostima i ustrajnosti. Vodili smo nekoliko dugih razgovora i uvijek sam uživala surađivati ​​s njom. Bila je prava stručnjakinja i izvanredna žena. Ostavila je neizbrisiv trag u životu naše zajednice.

Zajedničko pjevanje pjesme Pod tou naší starou lípou (Pod našom starom lipom) na kraju programa u petak ganulo me do suza i cijeloj večeri podarilo jedinstvenu, nezaboravnu čaroliju. Bio je to dokaz da četvrt stoljeća postojanja zbora počiva na čvrstim temeljima prijateljstva i ljudske dobrote. Bila je to nezaboravna proslava – trenutak u kojem je glazba donijela radost, a ljudi su osjetili istinsku bliskost jedni s drugima.

Ljudi koji njeguju češku pjesmu ne traže ni slavu ni veliko bogatstvo. Pokreće ih spoznaja da čine nešto što ima duboki smisao. Zahvaljujući takvim ljudima, češka pjesma neće izgubiti svoju poetiku i sposobnost povezivanja ljudi bez obzira na dob. Sve dok ti pojedinci nastavljaju živjeti i djelovati, češka kultura neće izgubiti svoj glas.