Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček

O divadle aneb sezona začíná

Na prestižní seznam nehmotného kulturního dědictví zapsal Mezinárodní výbor UNESCO v roce 2025 české ochotnické divadlo. Tato zpráva se dostala i k nám, krajanům do Chorvatska, kde ochotnické divadlo s velkou láskou hrajeme. I naši českou komunitu, která má k ochotnickému divadlu velice blízko, zpráva velmi potěšila. Snad nám také dodala nový elán do další divadelní sezony, která u nás právě začíná.

Divadlo mi učarovalo už jako malé holčičce na prvním stupni základní školy při nacvičování divadelních scének. Když jsme se ve čtvrté třídě měli loučit s naší paní učitelkou Boženkou, tajně jsem s kamarády ze třídy u nás doma nacvičila divadelní scénku a potom jsme ji paní učitelce předvedli. Zřejmě jsme jí udělali radost. Pro mě to byla velká a důležitá věc.Vždy jsem obdivovala všechny naše vesnické divadelní ochotníky a nikdy jsme si nenechali ujít premiéru nového divadla, o kterou byl ve vesnici velký zájem. Náš Český dům vždy praskal ve švech a byla to ve vesnici snad největší událost roku. Herci byli ve vesnici velké hvězdy. O divadelním představení se hodně mluvilo. Ostatně, babička mi často povídala o tom, jak dědeček v mládí hrál v mnoha představeních. Besední soubor dokonce sehrál i operetu V poutech lásky, v níž své divadelní dovednosti ukázal i můj tatínek. Pro všechny Pémijáky to byla velká událost. Hrát v operetě, to bylo něco! Povídání o divadle s babičkou a tatínkem patří mezi krásné a nezapomenutelné chvíle z dětství, na které tak ráda vzpomínám, stejně jako na přebírání fotografií z představení a hledání známých tváří. „Vidíš, tohle je děda, a tohle tady, ten malý chlapeček je tvůj táta. Joo, a tohle je dědův bratr Tonda ze Záhřebu, tady je soused Vládo, a tady teta Anička…” vysvětlovala mi babička. Jak já na ně tehdy byla hrdá!

Později jsem se sama pustila do světa ochotnického divadla, kterému se věnuji dodnes. Každá divadelní skupina je pro zachování českého jazyka v Chorvatsku velice důležitá, a proto všem divadelním nadšencům patří velký dík.

Jsou to krásně prožité společné večery při nácviku nových her. Děláme divadlo ze života, vžíváme se do rolí někoho jiného. Divadelní zkoušky jsou plné smíchu a dobré nálady. Často se na zkouškách odehrávají zajímavější scény než před diváky. My se snažíme přilákat do našich skupin nové herce, a když uvedeme nové představení, vždy nás potěší krásná slova diváků a jejich pochvala. Největší radost nám udělá plný sál spokojených diváků.

O kazalištu ili sezona počinje

Međunarodni odbor UNESCO-a upisao je 2025. na prestižni popis nematerijalne kulturne baštine češko amatersko kazalište. Ova vijest stigla je i do nas, čeških sunarodnjaka u Hrvatskoj, gdje amatersko kazalište izvodimo s velikom ljubavlju. I našu češku zajednicu, koja je vrlo bliska amaterskom kazalištu, također je obradovala ova vijest. Nadamo se da će nam dati novi entuzijazam za sljedeću kazališnu sezonu koja kod nas upravo počinje.

Kazalište me fasciniralo još kao djevojčicu u prvom razredu osnovne škole dok smo uvježbavali kazališne scene. Kad smo se u četvrtom razredu trebali oprostiti od naše učiteljice Boženke, prijatelji iz razreda i ja smo tajno uvježbavali kazališnu scenu kod nas doma, a zatim smo je izveli pred učiteljicom. Sigurno smo ju obradovali. To je za mene bila velika i važna stvar. Uvijek sam se divila svim našim seoskim kazališnim amaterima i nikada nismo propustili premijeru novog kazališta za koje je u selu vladao velik interes.

Naš Češki dom je uvijek pucao po šavovima i to je bio možda najveći događaj godine u selu. Glumci su u selu bili velike zvijezde. Mnogo se govorilo o kazališnim predstavama. Uostalom, baka mi je često pričala o tome kako je moj djed u mladosti glumio u mnogim predstavama. Ansambl Češke besede je čak izveo i operetu U okovima ljubavi, u kojoj je svoje kazališne vještine pokazao i moj tata. Bio je to veliki događaj za sve u Pemiji. Igrati u opereti, to je bilo nešto! Razgovor o kazalištu s bakom i tatom jedan je od lijepih i nezaboravnih trenutaka iz djetinjstva kojih se rado sjećam, kao i gledanje fotografija s predstava i traženje poznatih lica. „Vidiš, ovo je djed, a ovaj ovdje, taj mali dječak, je tvoj tata. Da, a ovo je djedov brat Tonda iz Zagreba, ovdje je susjed Vlado, a ovdje teta Anička…“ objašnjavala bi mi baka. Kako sam tada bila ponosna na njih!

Kasnije sam se sama upustila u svijet amaterskog kazališta kojim se i danas bavim. Svaka kazališna skupina vrlo je važna za očuvanje češkog jezika u Hrvatskoj i zbog toga svim kazališnim entuzijastima pripada veliko hvala.

To su zajedničke večeri divno provedene pri uvježbavanju novih predstava. Kazalište stvaramo iz života, uživljujemo se u ulogu nekoga drugoga. Kazališne probe pune su smijeha i dobrog raspoloženja. Često se na probama odvijaju zanimljivije scene nego pred publikom. Trudimo se privući nove glumce u naše skupine, a kada izvedemo novu predstavu, uvijek nas razvesele lijepe riječi publike i njihove pohvale. A najveću radost čini nam puna dvorana zadovoljnih gledatelja.