Každá role důležitá jest

„Dnes aby režisér ochotníky sháněl se svíčkou v pravé poledne, aby chodil kolem, prosil a zase prosil. Někdo němá čas, někdo dobře nevidí na čtení, někdo dobře neslyší nápovědu, výmluv je halda. A když se vám pak podaří někoho přemluvit, aby roli přijal, najednou se mu ta role nezdá dosti dobrá. Vždyť každá ta role je důležitou součástí celku.“

Titulní věta a také další výše uvedené prozrazují, že jsme opět na prknech, která znamenají svět. Vracíme se do minulosti, konkrétně do února roku 1975, do období, kdy měla být divadelní sezona v plném proudu. V Jednotě číslo 8 z téhož roku jsme objevili článek o tom, s jakými potížemi se potýká jeden krajanský režisér. Kromě již uvedených problémů se shromážděním ansámblu dále vyjmenovává potíže vyvolané nedocházením herců na zkoušky, pozdními příchody, lehce urážlivými herci, a dokonce i přestěhováním hlavních herců do zahraničí.

„A potom se naši krajané táží: ‚Jak to, že nemáme divadla? Proč Beseda nic nedělá?‘ Snad si přitom ani neuvědomují, že Česká beseda jsme vlastně my všichni a že všichni máme podíl na tom, jestli se pořádá něco, anebo nic,“ psala dále Jednota před padesáti lety.

A aby toho nebylo málo, autor anebo autorka tohoto povzbuzujícího a kritizujícího článku podepsal svůj text indikativním pseudonymem – Bodláček.

Svaka uloga je važna

„Danas kao da režiser zainteresirane traži svijećom točno u podne, kao da hoda okolo, prosi i prosi. Netko nema vremena, netko ne vidi dobro čitati, netko dobro ne čuje uputu, isprika je gomila. I kad vam uspije nekoga nagovoriti da preuzme ulogu, odjednom mu se ona više ne čini dovoljno dobrom. A svaka je uloga važan dio cjeline.”

Naslovna rečenica, kao i ostale gore navedene pokazuju da smo opet na daskama koje život znače. Vraćamo se u prošlost, konkretno u veljaču 1975., u vrijeme kad je kazališna sezona bila u punom jeku. U Jednoti broj 8 iz iste godine objavili smo članak o tome s kakvim se teškoćama susreće jedan manjinski režiser. Osim već navedenih problema s okupljanjem ansambla, u nastavku navodi teškoće izazvane nedolaženjem glumaca na probe, kašnjenjem, lako uvredljivim glumcima, pa i preseljenjem glavnih glumaca u inozemstvo.

„I onda se naši sunarodnjaci pitaju: Kako to da nemamo kazalište? Zašto Beseda ništa ne radi? Vjerojatno pritom nemaju pojma da smo Češka beseda zapravo mi svi i da svi sudjelujemo u tome hoće li se nešto organizirati ili ne”, pisala je Jednota prije pedeset godina.

A da stvar bude gora, autor ili autorica ovog poticajnog i kritičkog članka potpisao se indikativnim pseudonimom – Bodláček (Čičak).