Autor teksta: Michaela Bubeníčková

Hudba, tanec, noblesa… Plesová sezona zahájena

V České republice, stejně jako v mnoha jiných zemích, patří první čtyři měsíce roku plesům. Plesová sezona tradičně začíná svátkem Tří králů a končí Velikonocemi. Je to doba, kdy se koná celá řada společenských událostí, kterým říkáme plesy, nebo poněkud tradičněji – bály.

Ples je společenská událost, která slouží k reprezentaci různých spolků nebo institucí, ale v první řadě, jako každá společenská událost, především spojuje lidi. Osobně mám toto období velmi ráda. Je to příležitost konečně vytáhnout ze skříně krásné šaty, až příliš krásné na každodenní nošení, a očistit zaprášené lodičky, boty na vysokém podpatku, až příliš nepohodlné pro chůzi do práce a na nákup. Je to příležitost slavnostně se učesat a nalíčit a cítit se výjimečně, jako dáma. U pánů vypadají tyto přípravy nejspíš jinak, ale něco máme všichni společné – radost z večera stráveného s přáteli, nevšedního večera, kdy zapomeneme na všechny každodenní starosti a ponoříme se do všudypřítomné slavnostní atmosféry. Takové jsou plesy.

Navštěvovala jsem je už jako malá dívka, tanečnice, protože na každý ples patří taneční vystoupení. Už tehdy jsem, schovaná v zákulisí s bratrem, mým tanečním partnerem, a rodiči jako naším doprovodem, toužebně a okouzleně pozorovala z okýnka nebo balkonku slavnostní rej v sále. Okouzlovala mě světla, bílé ubrusy a lidi v krásných šatech, kteří se chovali úplně jinak než ještě o několik hodin dříve v kanceláři. Tím jsem si byla jistá. Najednou bylo jedno, kdo je šéf a kdo zaměstnanec, kdo ředitel, kdo učitelka, kdo rodič a kdo žák – všichni byli jednoduše tam, byli krásně oblečení a usmívali se. Nezáleželo na tom, jestli jde o reprezentační ples významné firmy, školní ples nebo myslivecký bál. Někdo tančil, někdo si připíjel s přáteli u stolu, někdo se jen tak procházel s partnerem – a všichni se dobře bavili. Moc jsem si přála být velká a užívat si ten večer s nimi.

Teď už jsem velká a ten pocit mám stále. Večer, kdy mám navštívit nějaký ples, jakýkoli, je pro mě výjimečný a kouzelný. Těším se týdny dopředu, užívám si přípravy, a když nadejde čas, přeji si, aby ten večer, tak jiný než ostatní dny a večery, tak nevšední, nikdy neskončil.

Tímto vás, drazí čtenáři, zvu na ples. Bude se konat první sobotu v dubnu v Českém domě v Daruvaru a bude přesně takový, jak jsem ho právě popsala – slavnostní, kouzelný a nezapomenutelný. Brzy se dozvíte více.

Glazba, ples, otmjenost… Plesna sezona je otvorena

U Češkoj, kao i u mnogim drugim zemljama, prva četiri mjeseca u godini pripadaju plesu. Plesna sezona tradicionalno počinje blagdanom Sveta tri kralja i završava Uskrsom. To je doba kad se održava čitav niz društvenih događanja koje zovemo plesovi, ili nešto tradicionalnije – balovi.

Bal je društveni događaj koji služi predstavljanju raznih društava ili institucija, no u prvom redu kao i svako društveno događanje ponajviše povezuje ljude. Osobno jako volim to razdoblje. To je prilika da se konačno iz ormara izvuku lijepe haljine, previše lijepe za svakodnevno nošenje, da se očiste prašnjave salonke, cipele s visokom petom, iako su previše nezgodne za šetnju do posla ili trgovine. To je prilika da se svečano uredi frizura i da se našminka kako bi se osjećalo posebno, kao dama. Kod gospode ove pripreme izgledaju malo drugačije, no nešto nam je svima zajedničko – radost zbog večeri provedene s prijateljima, nesvakidašnje večeri kad zaboravljamo na sve svakodnevne brige i uronimo u sveprisutnu svečanu atmosferu. Takvi su balovi.

Posjećivala sam ih još kao djevojčica, plesačica, jer uz svaki bal ide i plesni nastup. Već tada sam, sakrivena iza kulisa s bratom, mojim plesnim partnerom, i roditeljima kao našom pratnjom, čeznutljivo i očarano promatrala s prozorčića ili balkona svečani prizor u dvorani. Očarala su me svjetla, bijeli stolnjaci, ljudi u lijepim odijelima koji su se ponašali potpuno drugačije nego samo nekoliko sati ranije u uredu. U to sam bila sigurna. Odjednom je bilo svejedno tko je šef, a tko zaposlenik, tko direktor, tko učiteljica, tko roditelj, a tko učenik – svi su jednostavno bili tamo, lijepo odjeveni i smijali se. Bilo je svejedno radi li se o reprezentativnom balu istaknute firme, školskom ili lovačkom plesu. Netko je plesao, netko nazdravljao s prijateljima kod stola, netko se samo tek tako šetao s partnerom – i svi su se dobro zabavljali. Jako sam željela biti velika i doživjeti tu večer s njima.

Sad sam već velika i taj osjećaj imam i dalje. Večer kad moram posjetiti neki bal, kakav god, za mene je posebna i čarobna. Veselim se tjednima unaprijed, uživam u pripremama i kad nadođe vrijeme želim da ta večer, toliko drugačija nego ostali dani i večeri, toliko nesvakidašnja, nikad ne završi.

Ovime vas, dragi čitatelji, zovem na bal. Održat će se prve subote u travnju u Češkom domu u Daruvaru i bit će baš onakav kakvim sam ga upravo opisala – svečan, čaroban i nezaboravan. Uskoro ćete doznati više.