Autor teksta: Jana Stanja
Hudba a její síla
Nedávno jsem se zcela neplánovaně dostala na jednu krásnou událost – koncert známé hudební skupiny, kterou jsme poslouchali v mládí. Ale jak se ukázalo, když jde o kvalitní hudbu, je populární stále. Svědčila o tom vyprodaná aréna a přidání dalších termínů koncertu.
Nevěděla jsem, co mám čekat. Tak jsem seděla mezi neznámými lidmi a pozorovala je. Neskutečně velký prostor se postupně zaplnil do posledního místa. Byli to vesměs mladí, dospělí, někteří i s dětmi, také starší generace a všimla jsem si několika skupin nebo párů seniorů. Nenechali si ujít příležitost zavzpomínat na doby, kdy jsme žili ve společném státě s dalšími národy a kdy byla snaha nedělat rozdíly mezi lidmi. Krásná idea, která i tady teď žila a dýchala z plných plic.
Musím říct, že to byl zvláštní pocit být ze všech stran obklopena lidmi, ale kupodivu jsem se nebála. Občas se všichni jako vlny postupně zvedali a zpívali, tleskali, tančili nebo se pohupovali v rytmu. Přidávala jsem se k nim, a to s radostí. Navzdory velkého množství lidí nebyl důvod k zásahu ochranky nebo zdravotníků. Všichni sdíleli pozitivní energii, která byla vidět na tvářích všech přítomných.
Byl to jedinečný pocit, když se obrovský počet lidí – bez ohledu na věk, národnost, vzdělání, náboženské vyznání nebo politické přesvědčení – spolu cítil dobře. Spojovala je hudba. Měli bychom častěji hledat, co máme společné, a radovat se ze života. Nehledat, co kdo dělá jinak, ale vnímat to, že se všichni stejně radujeme z příchodu jara, vzkříšení nebo něčeho jiného, co nám dává důvod ke společnému setkání.
Glazba i njena snaga
Nedavno sam potpuno neplanirano došla na jedan lijep događaj – koncert poznate glazbene skupine koju smo slušali u mladosti. Ali kao što se pokazalo, kad se radi o kvalitetnoj glazbi i dalje je popularna. O tome je svjedočila rasprodana arena i dodatni termini koncerta.
Nisam znala što me čeka. I tako sam sjedila među nepoznatim ljudima i promatrala ih. Nestvarno velik prostor postupno se napunio do posljednjeg mjesta. Bili su to uglavnom mladi, odrasli, neki i s djecom, kao i starije generacije, a opazila sam i nekoliko skupina ili parova umirovljenika. Nisu htjeli propustiti podsjetiti se na vrijeme kad smo živjeli u zajedničkoj državi s drugim narodima i kad se težilo tome da se ne rade razlike među ljudima. Lijepa ideja koja je i ovdje sada živjela i disala punim plućima.
Moram reći da je bio poseban osjećaj biti sa svih strana opkoljen ljudima, ali začudo, nisam se bojala. Povremeno su se svi poput valova postupno dizali i pjevali, pljeskali, plesali ili se ljuljali u ritmu. Pridružila sam im se, i to s radošću. Unatoč velikom mnoštvu ljudi nije bilo razloga za intervenciju zaštitara ili hitne pomoći. Svi su dijelili pozitivnu energiju koja se mogla vidjeti na licima svih prisutnih.
Bio je to jedinstveni osjećaj kad se ogromni broj ljudi, bez obzira na dob nacionalnost, obrazovanje, vjeroispovijest ili političko uvjerenje, zajedno osjećao dobro. Povezala ih je glazba. Morali bismo češće tražiti što nam je zajedničko i veseliti se životu. Ne tražiti što netko radi drugačije, nego shvatiti da se svi jednako veselimo dolasku proljeća, uskrsnuću ili nečem drugom što nam daje razlog za zajednički susret.
