Autor teksta: Jirina Horki

Cesta do vlasti předků

Ráda cestuji, poznávám nové kraje a kultury anebo navštěvuji svá oblíbená místa. A když se na té cestě cítím jako doma a k tomu jsem s veselou partou společníků, kdo by si ji nechal ujít?

Zaměstnanci Jednoty a Svazu Čechů se vydali na edukační zájezd do České republiky, vlasti svých předků. Jak pamětníci říkají, byl to první společný zájezd zaměstnanců těchto institucí v novější době. Byla jsem také jednou z nich a velice jsem se na toto dobrodružství těšila. Zvlášť, protože jsem v Česku nebyla už patnáct let a už předem jsem tušila, že tento výlet bude jedinečný a nezapomenutelný. Nezklamal mě, přesně tak to bylo. Zájezd byl veselý, poučný a nadevše zajímavý a poutavý. Zhlédnout nejkrásnější památky dvou největších českých měst, Prahy a Brna, stálo za to. A když se při tom ještě dobře bavíte, vytváříte si ty nejlepší vzpomínky do budoucna.

Naše mladá kolegyně, která z Brna pochází a obě města dobře zná, pro nás připravila bohatý, namáhavý, ale do detailu promyšlený plán zájezdu. Během tří dnů jsme se kochali krásami těchto velkoměst, jejich nejznámějšími místy a památkami, užívali si zlatého moku a tradičních českých jídel v známých pivnicích a restauracích. A zbyl ještě volný čas na vlastní zájmy a pobavení.

Zažili jsme různorodé počasí – mrazivá rána i slunečný den v Praze a příští den v Brně nám padal sníh. Ale právě díky této různorodosti vznikly ty nejkrásnější fotografie a záběry veselé společnosti, které nám budou toto dobrodružství ještě dlouho připomínat.

Nejkrásnější však byla dobrá nálada, která zájezd provázela. Znovu jsme se přesvědčili, že jsme jako jedna rodina, že bezvadně fungujeme, a to nejen na tomto zájezdu. Staráme se jedni o druhé, žertujeme, aniž by se někdo urazil, svěřujeme se se svými problémy a radostmi, přesně tak, jak to každá zdravá rodina dělá.

Doufám, že budeme takto fungovat i v budoucnu a že nás čeká ještě spousta zábavných zájezdů a krásných chvil v našem kolektivu.

Putovanje u domovinu predaka

Volim putovati, otkrivati ​​nove krajeve i kulture ili posjećivati ​​svoja omiljena mjesta. A kada se na tom putovanju osjećam kao kod kuće i s veselom sam grupom suputnika, tko bi to propustio?

Zaposlenici Jednote i Saveza Čeha krenuli su na edukativno putovanje u Češku, domovinu svojih predaka. Kako kažu oni koji dugo pamte, to je bilo prvo zajedničko putovanje zaposlenika ovih institucija u novije vrijeme. I ja sam bila jedna od njih i jako sam se veselila ovoj  avanturi. Pogotovo jer nisam bila u Češkoj petnaest godina i već sam unaprijed slutila da će ovo putovanje biti jedinstveno i nezaboravno. Nije me razočaralo, upravo je takvo bilo. Putovanje je bilo veselo, poučno i prije svega zanimljivo i privlačno. Vidjeti najljepše spomenike dva najveća češka grada, Praga i Brna, vrijedilo je. A kada se pritom dobro zabavite, stvarate najbolje uspomene za budućnost.

Naša mlada kolegica, koji dolazi iz Brna i dobro poznaje oba grada, pripremila nam je bogat, mukotrpan, ali temeljito promišljen plan putovanja. Tijekom tri dana uživali smo u ljepotama ovih gradova, njihovim najpoznatijim mjestima i spomenicima, uživali u zlatnom piću i tradicionalnim češkim jelima u poznatim pivnicama i restoranima. A ostalo je i još slobodnog vremena za vlastite interese i zabavu.

Doživjeli smo raznoliko vrijeme – mrazno jutro i sunčan dan u Pragu, a sljedeći dan je u Brnu padao snijeg. Ali upravo je ta raznolikost stvorila najljepše fotografije i snimke veselog društva koje će nas još dugo podsjećati na ovu avanturu.

Ali najljepše je bilo dobro raspoloženje koje je pratilo putovanje. Još jednom smo se uvjerili da smo kao jedna obitelj, da savršeno funkcioniramo, i to ne samo na ovom

putovanju. Brinemo se jedni o drugima, šalimo se bez da se itko uvrijedi, povjeravamo se jedni drugima o svojim problemima i radostima baš kao što to čini svaka zdrava obitelj.

Nadam se da ćemo ovako funkcionirati i u budućnosti i da ćemo imati još puno zabavnih putovanja i prekrasnih trenutaka u našem kolektivu.