Autor teksta: Željko Podsednik

Jaká slova znějí nejkrásněji?

Je to skutečný zázrak, když na svět přijde malý, drobný, nepatrný človíček a už svou pouhou existencí značně pozmění zaběhnutou životní rutinu celé rodiny. Vše se přizpůsobí jemu a jeho potřebám, všichni se jen rozplýváme samou radostí a dojetím. Staráme se, aby děťátko bylo syté a spokojené, čisté a suché, aby mu nic nechybělo a aby nám rostlo ve zdraví a spokojenosti. Pro nové rodiče je to něco úplně nového. Prarodiče si zase připomenou, jaké to bylo kdysi, když byli sami mladí a pečovali o svá miminka. Ať byli sebechudší, připadali sami sobě jako nejbohatší na světě.

I když se doby mění, některé věci zůstávají stejné. I dnes, stejně jako kdysi, chceme dítěti poskytnout něhu a lásku, zacházíme s ním něžně, mluvíme na ně jemným hlasem, říkáme mu samá něžná slova a zpíváme mu dětské písničky. A víme, že mu to utkví v paměti a že si s ním tak utváříme hezký vztah.

Hlavní bytostí v životě malého člověka je jeho matka, která ho nosila pod srdcem, která ho uklidňuje na své hrudi a která se o něj postará v každém ohledu. Není proto divu, že se řeči, kterou dítě promluví, říká řeč mateřská – řeč, kterou slyší od té pro něj nejdůležitější osoby.

Také my si v dnešní době globalizace a asimilace uvědomujeme význam uchování toho, co nám naše matky a naši předkové vůbec tak něžně předávali a také odkázali – naší tradice, kultury a především – mateřského jazyka. Všude jsme obklopeni chorvatštinou, z obrazovek a počítačů nás oslovuje angličtina a naše čeština, byť „krajanská”, potřebuje, abychom si jí hleděli a opatrovali ji jako drahokam.

Je skvělé, že z Mezinárodního dne mateřského jazyka, který se připomíná 21. února, vznikl celý Měsíc českého mateřského jazyka v Bjelovarsko-bilogorském županství. Jeho pořadatelé s velkým úsilím připravili nejrůznější dílny, soutěže, výstavy, promítání filmů, křest knihy, divadelní představení a další akce, aby si i děti a mládež uvědomily, jak je naše mateřština krásná a vzácná a že by samy měly pečovat o její uchování.

Je to takové naše společné rodinné stříbro.
A na závěr, k otázce z titulku, připomeňme si společně to, co se ti nejmenší ze začátku textu teprve naučí: nejkrásněji znějí slova vyřčená v mateřském jazyce, jako něžná slova maminky mluvící ke svému děťátku.

Koje riječi zvuče najljepše?

Pravo je čudo kada na svijet dođe mali, sitni, sićušni čovjek koji samim svojim postojanjem značajno promijeni rutinu života cijele obitelji. Sve se prilagođava njemu i njegovim potrebama, svi se jednostavno topimo od radosti i emocija. Brinemo se da je beba dobro nahranjena i zadovoljna, čista i suha, da joj ništa ne nedostaje i da odraste zdrava i zadovoljna. Za novopečene roditelje to je nešto sasvim novo. Bake i djedovi će se prisjetiti kako je to bilo kada su bili mladi i brinuli se o svojim bebama. Koliko god siromašni bili, osjećali su se kao najbogatiji ljudi na svijetu.

Iako se vremena mijenjaju, neke stvari ostaju iste. Čak i danas, baš kao i nekoć, želimo svom djetetu pružiti nježnost i ljubav, postupamo s njim nježno, razgovaramo s njim ugodnim glasom, govorimo mu samo nježne riječi i pjevamo mu dječje pjesmice. I znamo da će mu se to urezati u pamćenju i da ćemo s njim izgraditi dobar odnos.

Glavno biće u životu malog čovjeka je njegova majka, koja ga je nosila pod srcem, koja ga umiruje na svojim grudima i koja se o njemu brine na svaki način. Stoga ne čudi da se jezik kojim dijete govori naziva materinskim jezikom – jezikom koji čuje od njemu najvažnije osobe.

U današnje doba globalizacije i asimilacije i mi smo svjesni važnosti očuvanja onoga što su nam naše majke i preci tako nježno prenijeli i ostavili u nasljeđe – naše tradicije, kulture i, prije svega, našeg materinjeg jezika. Posvuda smo okruženi hrvatskim jezikom, s ekrana i računala nam se obraća engleski, a naš češki, iako „manjinski“, treba gledati i njegovati kao dragulj.

Sjajno je što je od Međunarodnog dana materinskog jezika, koji se obilježava 21. veljače, iznikao cijeli Mjesec češkog materinskog jezika u Bjelovarsko-bilogorskoj županiji. Njegovi organizatori uložili su velike napore u pripremu raznih radionica, natjecanja, izložbi, filmskih projekcija, predstavljanja knjiga, kazališnih predstava i drugih događanja kako bi djeca i mladi shvatili koliko je lijep i dragocjen naš materinji jezik te da bi se i sami trebali brinuti o njegovom očuvanju. To je naše zajedničko obiteljsko blago.

I na kraju, na pitanje iz naslova, prisjetimo se zajedno onoga što mališani s početka teksta tek uče: najljepše zvuče riječi izgovorene na njihovom materinjem jeziku, poput nježnih riječi majke koja govori svojoj bebi.