Autor teksta: Jana Stanja

Cesty a cestičky

Občas se ocitnu mezi neznámými lidmi. Nejčastěji to je někde v čekárně Domu zdraví nebo v nemocnici. Při tom zdlouhavém čekání si prohlížím lidi, přemýšlím, co kdo dělá, kde asi žije, v jakých podmínkách. Zajímalo by mne, kdo z nich má zahrádku, kdo pracuje na poli, kdo má zvířátka, nebo naopak kdo žije sám v bytě a pracuje v kanceláři. Samozřejmě, že o tom hodně napovídá jejich oblečení a chování, ale i to někdy klame a už vůbec to nemůže prozradit, jaká ta osoba je. Někdy si tak krátíme chvíle a povídáme si s dětmi, zkoušíme uhodnout, čím se kdo zabývá, ale nikdy se vlastně nedozvíme, jak to je doopravdy.

Napadlo mě, že je to velice podobné s dětmi. Na začátku školního roku je všude živo, mateřské, základní a střední školy ožily, ulicemi proudí skupiny dětí a mladých. Díváme se na ně a přemýšlíme, jaká budoucnost je čeká, čím se budou v životě zabývat, kde budou žít, s kým, jací lidé z nich vyrostou… zda budou šťastní a spokojení.

Na cestě dospívání musí zdolat hodně různých výzev, mají před sebou spoustu různých cestiček, kterými se mohou vydat. Možná se některou i vrátí zpět, nebude se jim líbit a zkusí to jinudy… Paleta různých možností je pestrá a bohatá a samozřejmě, že se stane, že je některá volba špatná, ale je to vždy životní zkouška, kterou si musí každý projít a nést za své rozhodnutí zodpovědnost.

Spletitý labyrint na cestě života je neustálou volbou, kudy se vydat, jak reagovat, jak se rozhodnout. Musíme se snažit jim pomoct, aby šli tou správnou cestou, a pokud už se někdo vydá tou špatnou, nesmíme dovolit, aby to bylo natrvalo. Důležité je pochopit, že je určitá cesta špatná a neopakovat ji, nevracet se po ní, i když je to možná lehčí a lákavější, zábavnější… Navíc nesmíme dovolit, aby vlastní špatnou volbou ovlivňovali další mladé lidi.

Život v našem malém městě a okolí je příjemný. Většina lidí žije skromně, ale spokojeně. Někdo má svou životní cestu složitější, osud mu nepřeje, ale je kolem nás velmi málo lidí, kteří v životě neuspěli, nebo se jim přihodilo něco špatného. V takových případech komunita přispěje na pomoc a nikdo nezůstane lhostejný.

Našim dětem musíme především zajistit lásku a péči, nabídnout jim kvalitní vzdělání. Musíme jim pomoci objevit, k čemu mají vlohy, pomoci jim najít svůj talent a nadání a umožnit jim rozvíjet svůj potenciál v co největší míře. Stejně jako my, i naše děti musí samy přijít na to, co je pro ně dobré a správné. Doufejme jen, že se na té cestě neztratí.

Putevi i puteljci

Ponekad se zateknem među nepoznatim ljudima. Najčešće je to negdje u čekaonici Doma zdravlja ili u bolnici. Pri tom dugom čekanju promatram ljude, razmišljam što tko radi, gdje živi, u kakvim uvjetima. Zanimalo bi me tko od njih ima vrt, tko radi u polju, tko ima životinje ili obratno, tko živi sam u stanu i radi u uredu. Naravno da o tome mnogo govori njihova odjeća i ponašanje, ali i to nekad vara i baš nikako se iz toga ne može otkriti kakva je ta osoba. Ponekad tako kratim vrijeme i razgovaram s djecom, pokušavamo odgonetnuti čime se tko bavi, ali nikad zapravo ne doznamo kako je to zapravo.

Palo mi je na pamet da je vrlo slično s djecom. Na početku školske godine svugdje je živo, vrtići, osnovne i srednje škole su oživjele, ulicama struje skupine djece i mladih. Gledamo ih i razmišljamo kakva ih budućnost čeka, čime će se u životu baviti, gdje će živjeti, s kim, kakvi ljudi će ih njih izrasti… hoće li biti sretni i zadovoljni.

Na putu odrastanja moraju proći puno raznih izazova, imaju pred sobom puno raznih puteljaka na koje se mogu uputiti. Možda se nekim i ponovno vrate, ako im se neće svidjeti, i pokušati negdje drugdje. Paleta raznih mogućnosti je šarena i bogata i naravno da će se dogoditi da je neki izbor loš, ali to je uvijek životni ispit koji svatko mora proći i snositi odgovornost za svoje odluke.

Isprepleteni labirint na putu života je neprestani izbor kuda poći, kako reagirati, kako se odlučiti. Moramo se truditi pomoći im kako bi pošli pravim putem, a ako netko pođe onim lošim, ne smijemo dozvoliti da to potraje. Važno je shvatiti da je neki put loš i ne ponavljati ga, ne vraćati se njime iako je možda lakši i privlačniji, zabavniji… Posebno ne smijemo dozvoliti da vlastitim lošim izborom utječemo na druge mlade ljude.

Život u našem malom gradu i okolici je ugodan. većina ljudi živi skromno, ali zadovoljno. Netko ima svoj životni put koji je složeniji, sudbina mu nije naklonjena, ali oko nas je vrlo malo ljudi koji nisu uspjeli u životu ili im se dogodilo nešto loše. U takvim slučajevima zajednica priskače u pomoć i nitko ne ostane ravnodušan.

Našoj djeci moramo prije svega osigurati ljubav i brigu, ponuditi im kvalitetno obrazovanje. Moramo im pomoći da otkriju za što imaju sklonosti, pomoći im da nađu svoj talent i nadarenost i omogućiti im da razviju svoj potencijal u što većoj mjeri. Kao i mi, i naša djeca moraju sami doći do toga što je za njih dobro i ispravno. Nadajmo se samo da se na tom putu neće izgubiti.