Důvěra mladým – ano, nebo ne?

„Kdybychom dokázali využít u mladých chuť k práci, a nepodceňovali je ‚pro nedostatek zkušeností‘, možná bychom se divili, co všechno je možné udělat. Když musí všechnu práci vykonat jeden člověk, pak není divu, že na všechno nestačí. A pak máme ty sezóny tanců, zpěvů a divadel, protože to jinak ani zařídit nejde.“

Výše uvedené nadčasové uvažování o postdožínkové besední činnosti jsme objevili v Jednotě číslo 38 z roku 1975, a to v rubrice Mládí 75. Je jasné, že v besedě nemohou být tahouni všichni, takových je vždy spíš nedostatek. Síla a energie mladých však nesmí být zanedbávána; naopak by měla být podporována a usměrňována správným směrem. Ve stejném článku Libuše Sakařové nacházíme také úvahu, že mladé neomezuje jenom nedostatek besední důvěry. Jsou tu také rodiče.

„Také mládež v Dolanech se pravidelně schází i po obžínkách. Skupina se poněkud zmenšila. Někteří odešli do školy, některým zase brání rodiče. Zdá se jim snad, že jednou týdně je té zábavy moc? Nebo že se na zkouškách dělá něco neslušného? Ostatně, mohou sami přijít a podívat se, jak to na zkouškách vypadá,“ psala Jednota před padesáti lety.

Povjerenje mladima – da, ili ne?

„Kad bismo kod mladih iskoristiti njihovu volju za radom i ne podcjenjivali ih “zbog nedovoljnog iskustva”, možda bismo se začudili što sve mogu napraviti. Kad sav posao mora obaviti jedna čovjek, onda nije čudno da sve ne stigne. A onda imamo sezonu plesova, pjevanja i kazališta jer to se valjda drukčije niti ne može organizirati.”

Gore navedene svevremenske misli o aktivnostima beseda nakon žetvenih svečanosti objavili smo u Jednoti broj 38 iz 1975. i to u rubrici Mladi 75. Jasno je da u besedi ne mogu svi biti tegleći konji, takvih je uvijek nedostatak. No snaga i energija mladih ne smije biti zanemarena, naprotiv , trebala bi biti podržavana i usmjeravana ispravnim smjerom. U istom članku Libuše Sakař nalazimo i razmišljanje da mlade ne ograničava samo nedostatak povjerenja u besedi. Tu su i roditelji.

„I mladež u Doljanima se redovito nalazi i nakon žetvenih svečanosti. Skupina se pomalo smanjila. Neki su otišli u školu, nekima pak brane roditelji. Čini li im se da je jednom tjedno zabave previše? Ili da se na probama radi nešto nepristojno? Uostalom, mogu i sami doći i pogledati kako probe izgledaju”, pisala je Jednota prije pedeset godina.