Top
  >  MINULOST / PROŠLOST   >  Ze starých Studnic/Iz starih Studnica

Ze starých Studnic

Studnice již 64 let představuje okénko do světa krajanské literární tvorby. V této literární příloze týdeníku Jednota nalezneme díla předních krajanských autorů a vždy se v ní najde místo také pro mladé hlasy nebo nové literární naděje. Ze Studnice, která byla v roce 1976 součástí dvojčísla 46/47, jsme vybrali báseň literáta, jehož jméno se mezi jinými autory objevovalo častěji. Když František Klačmer přiložil ruce k dílu, vznikly jeho Ruce.

 

František Klačmer

Ruce

 

Ruce jsou obrazem člověka,

to staré přísloví káže.

Ruce třeba spíš zulíbat

než hebké růžové tváře.

 

Ruce, co plné jsou mozolů,

tvrdé, jak podrážka z kůže,

jim třeba odevzdat uznání,

ty pro nás pěstují růže.

 

Ruce, co únavou chvějí se

jak listí v jarním větru,

ty ruce tvoří nám blahobyt,

ty chléb dávají světu.

Iz starih Studnica

Već 64 godine Studnice predstavlja prozor u svijet književnog stvaralaštva češke manjine. U ovom književnom prilogu tjednika Jednota mogu se pronaći djela vodećih manjinskih autora, a uvijek se nađe mjesta i za mlade glasove i za nove literarne nade. Iz Studnice koja je 1976. objavljena u sklopu dvobroja (46/47) odabrali smo pjesmu literata čije se ime pojavljivalo češće nego većina drugih. Kada se František Klačmer prihvatio posla, nastale su njegove „Ruke”.

 

 

František Klačmer

Ruke

 

Ruke su slika čovjeka,

stara poslovica kaže.

Više no meke obraze,

ljubiti ruke je draže.

 

Ruke što pune su žuljeva,

tvrde kô potplat od kože,

njima svu hvalu dugujemo –

one nam uzgajaju ruže.

 

Ruke što drhte od umora

kô lišće na proljetnom vjetru,

te ruke grade nam blagostanje,

te ruke daju kruh svijetu.

Pripremio: Alen Janota