Autor teksta: Sandra Klimeš
V novém roce…
A máme tu nový rok. Ještě před oslavou Nového roku jsme zvládli Vánoce. Vše bylo pečlivě nachystáno – jídelníček naplánován, dům více méně upraven. A všichni jsme to měli pod kontrolou… nebo jsme se alespoň tak tvářili…
Díky mému manželovi, který po skončení loňských vánočních svátků světelné ozdoby přehledně a uspořádaně uložil, se nám letošní výzdoba domu povedla bez stresu při rozmotávání uzlů a šmodrchanců. Zůstaly mi však dva matematické problémy. Tím prvním bylo spočítat, kolik napéct koláčů a připravit masa a všeho ostatního, aby nám náhodou něco nechybělo, což se samozřejmě nikdy nestalo. Naopak, vždy toho napeču tolik, že to nejsme schopni sníst. Každý rok si říkám, že už toho nebudu tolik chystat, ale marně. Když jsou Vánoce blízko a všechno se třpytí a voní, vždycky se nechám unést a už peču. Potom se jeví druhý matematický problém – Kolik koláčů smím sníst před večeří, aby se mi tam vešlo i maso?
Vzpomínám si na některé zvyky, které jsme doma dodržovali: tradiční půst na Štědrý den, krájení jablíčka, aby nám vyšla hvězda uprostřed, kapr, vánočka, která zmizela ještě teplá… Všechny tyto krásné zvyky nás pevně spojují s naší českou menšinou. Vánoce jsou také časem, kdy obzvláště cítíme sílu společenství – jak v rodině, tak v celé menšině. Je to vidět na nesčetných vánočních dílnách, kde spolupracují besedy, děti, rodiče i prarodiče a všichni si vzájemně pomáhají.
Při otevření nejen posledního čísla Jednoty otevíráme také okénko a nahlížíme do naší řeči, zvyků a pestrosti krojů i událostí. Při vůni vánočního cukroví se chystáme i na nový rok a už se těšíme na to, co nás čeká. Taky se těším se na dny české kultury, divadelní hry, písně, tance, výstavy, dílny a všechny události, malé i velké. Každé takové setkání nabízí příležitost připomenout si své kořeny. Těším se na pobavení s vámi, na společný smích, hudbu a koláče. Všechny tyto momenty obohacují náš život a potvrzují, že naše česká menšina žije naplno.
Přeji vám všem v nadcházejícím roce hodně událostí se spoustou smíchu, radosti a tradic.
U novoj godini…
I evo nam nove godine. Još prije novogodišnje proslave uspjeli smo savladati Božić. Sve je bilo pažljivo pripremljeno – jelovnik isplaniran, kuća manje-više uređena. I sve smo imali pod kontrolom… ili smo se barem pretvarali da jesmo…
Zahvaljujući mom suprugu, koji je nakon prošlogodišnjeg Božića uredno i čisto pospremio svjetlosne ukrase, ovogodišnje uređenje kuće bilo je uspješno i bez stresa oko raspetljavanja čvorova i zapetljaja. Međutim, ostala su mi dva matematička problema. Prvi je bio izračunati koliko ispeći kolača, a koliko pripremiti mesa i svega ostalog kako nam ništa ne bi nedostajalo, što se naravno nikada nije dogodilo. Naprotiv, uvijek napečem toliko da to ne možemo pojesti. Svake godine si kažem da više neću toliko pripremati, ali uzalud. Kad je Božić blizu i sve blista i mirisi, uvijek se zanesem i počnem peći. Tada se pojavljuje drugi matematički problem – Koliko kolača mogu pojesti prije večere da bih mogla pojesti i meso?
Sjećam se nekih običaja koje smo znali poštivati kod kuće: tradicionalni post na Badnjak, rezanje jabuke da se u sredini napravi zvijezda, šaran, vanočka koja je nestala dok je još bila topla… Svi ti lijepi običaji čvrsto nas povezuju s našom češkom manjinom. Božić je ujedno i vrijeme kada posebno osjećamo snagu zajedništva – kako u obitelji tako i u cijeloj manjini. To se vidi u bezbrojnim božićnim radionicama gdje surađuju besede, djeca, roditelji, bake i djedovi rade i svi si uzajamno pomažu.
Kada otvorimo ne samo najnoviji broj Jednote, otvaramo i prozorčić i zavirujemo u naš jezik, običaje i šarenilo nošnji i događanja. Uz miris božićnih
slatkiša pripremamo se i za Novu godinu i već se veselimo onome što nas čeka. I ja se veselim danima češke kulture, kazališnim predstavama, pjesmama, plesovima, izložbama, radionicama i svim događanjima, malima i velikima. Svaki takav susret nudi priliku da se prisjetimo naših korijena. Veselim se druženju s vama, zajedničkom smijehu, glazbi i kolačima. Svi ovi trenuci obogaćuju naše živote i potvrđuju da naša češka manjina živi punim plućima.
Želim vam svima u nadolazećoj godini puno događanja s puno smijeha, radosti i tradicije.
