Co ke čtení nabídnout nejmladším?

„Čtyřicetiletá úspěšná práce našich redaktorů vytváří v nás mylnou domněnku, že máme svou vlastní literaturu pro děti a že vůbec není problémem dostat do nového čísla Koutku dostatek hodnotných příspěvků. Věci se zatím mají poněkud jinak.“

Výše uvedené věty jsou úvodem článku prof. Josefa Matuška vydaného u příležitosti oslavy 40. jubilea vycházení časopisu Dětský koutek, který byl zveřejněn v Jednotě číslo 42 v roce 1974. Článek, který tematizoval nedostatek krajanských autorů literatury pro nejmladší čtenáře, měl také neveselý titulek: Ač neradi, musíme konstatovat, že nemáme spisovatele pro děti.

„Nenadálý a úspěšný rozvoj naší původní literární tvorby odvádí pozornost mladých i starších autorů od Koutku ke Studnici a Českému lidovému kalendáři, a tak se stává, že se naši přední autoři stále více obávají tvořit pro děti, aby takovouto méněcennou tvorbou nedegradovali svou ‚originální‘ tvorbu ‚velkých‘ básníků,“ uvažoval dále na toto téma J. Matušek.

Důležitým činitelem úspěšné (tehdy čtyřicetileté a dnes devadesátileté) činnosti Koutku byla podle slov J. Matuška spolupráce redakce s mladými autory, tedy s dětmi, které píšou pro sebe a své kamarády. Ale i k tomuto konstatování dodal autor článku méně optimistický a varovný názor (dodnes aktuální) o rozvoji této spolupráce:

„Zdá se mi, že je v nynější době další rozvoj takové spolupráce redaktorů s dětmi vážně ohrožen, a to proto, že se ve školách této problematice věnuje velice malá pozornost. Nemůžeme očekávat úspěch, jestliže učitel nařídí žákům napsat ‚něco pro Koutek‘. Tak se stane, že celá třída píše o zimě a redaktor si z toho může vybrat jeden příspěvek.“

Što za čitanje ponuditi najmlađima?

„Četrdesetogodišnji uspješan rad naših urednika stvara kod nas pogrešnu predodžbu da imamo svoju vlastitu književnost za djecu i da uopće nije problem u novi broj Kouteka ubaciti dovoljno vrijednih priloga. No stvari su zasad malo drugačije.”

Gore navedene rečenice uvod su članka prof. Josefa Matušeka izdanog prigodom proslave 40. jubileja izlaženja časopisa Dětský koutek koji je bio objavljen u Jednoti broj 42 u 1974. Članak koji je tematizirao nedostatak manjinskih autora književnosti za najmlađe čitatelje imao je i neveseli naslov: Sviđalo se to nekome ili ne, moramo konstatirati da nemamo pisce za djecu.

„Nagli i uspješni razvoj našeg izvornog književnog stvaralaštva skreće pozornost mladih i starijih autora s Kouteka prema Studnici i Českom lidovom kalendářu i tako se događa da se naši vodeći autori sve više boje stvarati za djecu, kako takvim manjevrijednim stvaralaštvom ne bi degradirali svoje ‘originalno’ stvaralaštvo ‘velikih’ pjesnika”, navodio je dalje o ovoj temi J. Matušek.

Važan čimbenik uspješne (tada četrdesetogodišnje, a danas devedesetogodišnje) aktivnosti Kouteka bila je prema riječima J. Matušeka suradnja uredništva s mladim autorima, dakle s djecom koja pišu za sebe i svoje prijatelje. No i toj konstataciji autor članka dodao je manje optimistični i upozoravajući stav (aktualan do danas) o razvoju te suradnje:

„Čini mi se da je u današnje vrijeme daljnji razvoj takve suradnje uredništva s djecom ozbiljno ugrožen, i to zato jer se u školama toj problematici posvećuje vrlo mala pozornost. Ne možemo očekivati uspjeh ako učitelj naređuje đacima da napišu ‘nešto za Koutek’. Tako se događa da cijeli razred piše o zimi, a urednik si od toga može izabrati tek jedan prilog.”