Autor teksta: Sandra Klimeš
Staré a nové
Milí čtenáři, věřím, že jste si při procházce parkem v posledních dnech všimli, že se bourají bazény Daruvarských lázní. Pokud jste to neviděli na vlastní oči, mohli jste to zaregistrovat například na sociálních sítích.
Také jsem byla zvědavá a schválně jsem se tam šla podívat. Bazény, jak jsme je znali, už neexistují. Jsou zbourané, vykopané… Na jejich místě je díra s hromadou rozbitých dlaždic, cihel, betonu a hlíny. Je to smutná podívaná. Ale jen prozatím. Aby vzniklo něco nového, často je zapotřebí staré zbourat a důkladně vyčistit. Občas zaslechnu komentáře kolemjdoucích a přečtu si komentáře na Facebooku. Jsou různé, ale všímám si, že převažují ty negativní: je to škoda, vždyť to nebylo ještě tak špatné, a kdo to zaplatí, a kolik to bude peněz, a jistě to zůstane nedokončené. Já jsem na straně pozitivních komentářů a sama sebe vnímám jako věčného optimistu: vše bude v pořádku, trochu času a budou nové bazény, budova, hřiště… No, nevyjde to vždy všechno tak pozitivně, jak jsem si přála, ale na některé věci nemůžu působit.
Jestli něco může být novější, modernější, lepší a má ulehčit lidem práci a život, tak jsem pro! Příklad máme v nedávném období, na které si moc dobře pamatuji, stejně jako na to, jak se nám postupně ulehčovalo. Seno, léto, horko, prach a pot… Seno se vozilo domů vozy, na které se nakládalo vidlemi, kterými se z nich také házelo nahoru do stodoly. Potom se pořídil samonakládací přívěs (samoutovarna prikolica) a výtah na seno (elevator). To bylo ulehčení! A co teprve, když se koupil lis na seno (balirka)! Dnes ani nevím, kdy se seno vozí. Jen si všímám, že projede velikánský traktor s ještě větším přívěsem plným kulatých balíků. A to je jen jeden z příkladů, že je nové lepší.
Na druhou stranu, něco starého musí zůstat staré, jako vzpomínka na historii a bohatství každého národa! Hrady, zámky a kostely nám ukazují, jaký byl život kdysi, a o takové památky musíme pečovat. A ne, jako když jedna velmi chytrá dáma kdysi řekla „Já bych svalila kostel sv. Donáta a vystavěla ještě starší!” A také muzea, kde se dost často pod jednou střechou potkává staré a nové… Je tam uchována spousta starých cenných věcí od fosilií dinosaurů a figurky venuší ze staršího paleolitu přes umělecké práce, o kterých ani po letech zkoumání ještě nevíme vše, až po lokomotivy a jiné moderní věci dnešní doby.
Věřím, že je hodně podobně smýšlejících lidí, a na závěr uvádím ještě několik příkladů, kdy je to staré opravdu moc, moc dobré – staré písně, stará kořalka a staré víno!
Staro i novo
Dragi čitatelji, vjerujem da ste šetajući parkom posljednjih dana opazili da se ruše bazeni Daruvarskih toplica. Ako to niste vidjeli vlastitim očima, mogli ste opaziti primjerice na društvenim mrežama.
I ja sam bila znatiželjna pa sam namjerno otišla tamo pogledati. Bazeni kakve smo poznavali više ne postoje. Srušeni su, prekopani… Na njihovom mjestu je rupa s gomilom razbijenih pločica, cigli, betona i gline. Tužan je to prizor. Ali samo zasad. Kako bi nastalo nešto novo, često je potrebno staro srušiti i temeljito očistiti. Ponekad začujem komentare prolaznika i pročitam komentare na Facebooku. Ima ih raznih, ali opažam da prevladavaju oni negativni: to je šteta, pa nije to još bilo tako loše, a tko će to platiti, a koliko će to koštati, sigurno će to ostati nedovršeno. Ja sam na strani pozitivnih komentara i samu sebe doživljavam kao vječnog optimista: sve će biti u redu, još malo i bit će novi bazeni, zgrada, igralište… Da, ne ispadne sve uvijek tako pozitivno kako sam željela, ali na neke stvari ne mogu utjecati.
Ako nešto može biti novije, modernije, bolje, s ciljem da olakša ljudima rad i život, onda sam za. Imamo primjer iz nedavnog razdoblja kojeg se vrlo dobro sjećam, isto kao i toga kako nam je postupno postajalo lakše. Sijeno, ljeto, vrućina, prašina, znoj… Sijeno se vozilo doma kolima koja su se tovarila vilama, kojima se onda iz kola bacalo gore u sjenik. Kasnije je kupljena samoutovarna prikolica i dizalo za sijeno (elevator). To je bilo olakšanje! A što je tek bilo kad se kupila balirka za sijeno! Danas ni ne znam kad se sijeno vozi. Samo opazim da je prošao golemi traktor s još većom prikolicom punom okruglih bala sijena. A to je samo jedan od primjera kako je novo bolje.
S druge strane, nešto staro mora ostati staro, kao uspomena na povijest i bogatstvo svakog naroda! Tvrđave, dvorci i crkve nam pokazuju kakav je život bio nekad i o takvim spomenicima moramo brinuti. A ne kao kad je jedna vrlo pametna dama jednom rekla: „ja bih srušila crkvu svetog Donata i sagradila još stariju!” Također i muzeji gdje se vrlo često pod jednim krovom susreće staro i novo… Tamo je sačuvano mnogo starih vrijednih stvari od fosila dinosaura i figura venera iz starijeg paleolita preko umjetničkih radova o kojima ni nakon godina istraživanja još ne znamo sve, pa do lokomotive i drugim modernih stvari današnjeg vremena.
Vjerujem da je puno ljudi koji slično misle pa ću u zaključku navesti još samo nekoliko primjera da je staro doista jako, jako dobro – stare pjesme, stara rakija i staro vino.
