Autor teksta: Željko Podsednik
Procházka ročními obdobími
Na podzim to, co se týče aktivit, akcí a slavností pořádaných krajanskými spolky, pořádně „zhoustlo”. Pořádá se celá řada valných hromad, kulturních večírků, zábav, oslav a podobně. Neexistuje víkend, aby se nic nedělo. Na nudu ani nic nedělání nezůstává jediná chvíle.
Nejlepším odpočinkem mezi pracovním vypětím je procházka přírodou. I během těch pár minut chůze z domu do zaměstnání si nemohu nevšimnout krás, které nám příroda nabízí. Ještě nedávno jsem obdivoval, jak se listí postupně začíná zbarvovat dožluta. Zavzpomínal jsem při tom také, jak jsem kdysi (už velmi dávno) tudy občas své děti vodil domů ze školy a ukazoval jim, jak vypadají bukvice, jak žaludy či jaký tvar má listí z dubu, buku, javora a třešně. Bylo to dávno, pradávno, jen to listí a plody tu nalézám každým rokem. A vzpomínám.
Pár dní nato to bylo ještě jinačí. Přišla studená fronta a přinesla nám mrazy a sněhovou nadílku. Nebylo to nic tak divného, ale když se vyčasilo, sněhem pocukrované a mrazem okované růžové i jiné květy na zahrádce mi připadaly jako jakési přírodní šperky. Navíc v kombinaci s čistou modrou oblohou – byla to učiněná krása. Takový lesklý, křehký nádech zimy. Ovšem, ani ta krása netrvala příliš dlouho. Zase se oteplilo a přišly skoro jarní teploty, jen to modré nebe nám tu zůstalo.
Zbylé listí na mohutných bucích v lesoparku už je tmavohnědé, nahoře ho ubývá a na zemi přibývá. A pod nohami krásně šustí. Ale už za pár dní přijdou zase ranní mrazy, ochladí se a bude zase pravý pozdní podzim. Tak se z podzimu přes zimu a jaro vrátíme do období, jaké má být. A byl bych rád, kdybychom se dočkali sněhu a měli bílé Vánoce.
Na Vánoce se moc těším. Po všem tom shonu bychom se měli doma sejít v plném počtu. I kdyby venku bylo sebevíc zima, ten pocit vzájemnosti nás bude vyplňovat a zahřívat.
Šetnja godišnjim dobima
U jesen je, što se tiče aktivnosti, akcija i svečanosti koje organiziraju manjinska društva, pošteno „zagustilo”. Organizira se cijeli niz skupština, kulturnih večeri, zabava, proslava i sličnog. Nema vikenda da se ništa ne bi događalo. Ne ostaje niti trenutak za dosadu ili nerad.
Najbolji odmor između radnih napora je šetnja prirodom. Tijekom tih nekoliko minuta hoda od doma do posla ne mogu ne primijetiti ljepotu koju nam priroda nudi. Još nedavno sam se divio kako lišće se postupno počinje bojati u žuto. Sjetio sam se pritom i toga kako sam nekoć (već dosta davno) ovdje ponekad vodio svoju djecu doma iz škole i pokazivao im kako izgledaju bukvice, kako žirevi ili kakav oblik ima lišće hrasta, bukve, javora i trešnje. Bilo je to davno, pradavno, samo to lišće i plodove ovdje nalazim svake godine. I sjećam se.
Nekoliko dana iza toga bilo je još drugačije. Stigla je hladna fronta i donijela nam mrazove i porcije snijega. Nije to bilo ništa neobično, ali kad je prošlo, snijegom pošećerene i mrazom okovane ruže i drugo cvijeće u vrtu izgledalo mi je kao neki prirodni nakit. Štoviše, u kombinaciji s čistim plavim nebom – bila je to čista ljepota. takav sjajni, krhki dašak zime. No niti ta ljepota nije trajala baš dugo. Opet je zatoplilo i došle su gotovo pa proljetne temperature, samo nam je plavo nebo ostalo.
Preostalo lišće na moćnim bukvama u parku već je tamnosmeđe, gore ga nedostaje, a dolje ga je sve više. I lijepo šušti pod nogama. No već za par dana opet će doći jutarnji mraz, ohladit će se i opet će biti prava kasna jesen. I tako se od jeseni preko zime i proljeća opet vraćamo u razdoblje kakvo mora biti. I bilo bi mi drago kad bismo dočekali snijeg i imali bijeli Božić.
Božiću se jako veselim. Nakon sve te strke trebali bismo se doma naći u punom broju. I kad bi vani bilo posebno hladno, taj osjećaj uzajamnosti će nas ispunjavati i grijati.
