Autor teksta: Jana Stanja
Naše krásné město
Naše krásné město Daruvar, městečko, ve kterém se všichni znají a pomáhají si, mají se rádi. Náš krásný Daruvar, perla kontinentálního turismu, nejkrásnější malé lázeňské město, náš zelený, klidný pohodový Daruvar. Město, které si žije svým pomalým tempem, přede si a vyhřívá se na teplém letním sluníčku, lázeňské město, dalo by se říci ukolébané, pomalé, klidné město na míru pro rodiny s dětmi, sportovce a důchodce…
Do našeho města se stěhují rodiny, které chtějí zpomalit. Žáci se z výletů vracejí šťastní, že jsou zase ve známém prostředí malého města, kde nepanuje shon, hluk a tlačenice velkoměst. Naše město získalo řadu turistických ocenění, a teď se bohužel náš milovaný Daruvar stal i jedním z míst, ve kterém došlo k strašlivému činu, ke střelbě na bezbranné. Občas, ale jen zřídka, jsme v televizních novinách slýchávali o podobných masakrech. Ale bylo to tam někde daleko, v Americe, to se tady nestane, mysleli jsme si.
Na konci minulého roku veřejnost šokovala střelba na Karlově univerzitě v Praze. Říkali jsme si, co se to děje, vždyť to je Praha – tu mají všichni rádi, jak je možné něco takového. Stejně jako řada jiných masakrů, když někdo střílí na bezbranné lidi, děti, studenty nebo staroušky, je každý podobný čin zcela nepochopitelný a nevysvětlitelný. Šokující. Nemá důvod, snad jen vysvětlení, že někomu přeskočilo.
Červenec v Daruvaru teď zůstává navždy zapsán černým písmem. Na jeho začátku si každoročně připomínáme začátek domovinské války, kdy během chvilky život ztratili tři policisté. Říkáme si, to byla válka. A teď je náš Daruvar místem dalšího strašlivého činu, kdy během chvilky o život přišlo pět lidí a další podlehl zranění. Navíc zcela bezbranní lidé umístěni v domově důchodců. Proč tito staroušci nemohli v klidu dožít. Proč se jejich ošetřovatelé, lidé, kteří s láskou a pokorou vykonávají tuto nelehkou práci, stali živým terčem a někteří přišli o život.
Časopis Kreativ prostřednictvím sociálních sítí připomíná, že neděle 27. července byla Dnem prarodičů. „Slaví se čtvrtou neděli v červenci, aby vycházel poblíž svátků babičky a dědy Ježíše, což je svatá Anna a svatý Jáchym. Takhle to vymyslel papež František.“
Každý život je vzácný a každý společný den bohatstvím. Musíme dál věřit v dobro, toto byl čin jednotlivce a nemá nic společného s naším společenstvím, naším městem. Jen si musíme zase znovu uvědomit, jak křehký je život, jak vzácné mohou být společné minuty.
Naš lijepi grad
Naš lijepi grad Daruvar, gradić u kojem se svi poznaju, pomažu i vole. Naš lijepi Daruvar, biser kontinentalnog turizma, najljepši mali lječilišni grad, naš zeleni, mirni, opušteni Daruvar. Grad koji živi svojim usporenim tempom, prede i grije se na toplom ljetnom suncu, lječilišni grad, moglo bi se reći uljuljkan, usporen, miran grad po mjeri obitelji s djecom, sportaša i umirovljenika.
U naš grad doseljavaju se obitelji koje žele usporiti. Učenici se s izleta vraćaju sretni jer su se vratili u poznatu sredinu malog grada gdje ne vlada vreva, buka i gužva kao u velikim gradovima. Naš grad osvojio je niz turističkih priznanja, a sada je nažalost naš voljeni Daruvar postao jednim od mjesta u kojem se dogodio strašan čin, pucnjava po bespomoćnima. Povremeno, ali samo rijetko, slušali smo na televizijskim vijestima o sličim masakrima. No to je bilo tamo negdje daleko, u Americi, to se ovdje neće dogoditi, mislili smo.
Na kraju prošle godine javnost je šokirala pucnjava na Karlovom sveučilištu u Pragu. Rekli smo, što se to događa, pa to je Prag, tu se svi vole, kako je moguće nešto takvo. Isto kao i niz drugim masakra, kad netko puca na bespomoćne ljude, djecu, studente ili starice, svaki sličan čin je posve nerazumljiv i neobjašnjiv. Šokirajući. Nema razloga, možda samo objašnjenje da je netko poludio.
Srpanj u Daruvaru sad ostaje zauvijek zapisan crnim slovima. Na njegovom početku se svake godine prisjećamo početka Domovinskog rata kada su u jednom trenu život izgubila tri policajca. Kažemo, to je bio rat. Sada je naš Daruvar mjesto drugog strašnog čina kad je u trenu život izgubilo pet ljudi, a jedan je podlegao ranama. Štoviše, potpuno bespomoćni ljudi smješteni u domu za starije osobe. Zašto ti stari ljudi nisu mogli proživjeti život u miru. Zašto su njihovi njegovatelji, ljudi koji s ljubavlju i poniznošću obavljaju taj težak posao, postali žive mete, a neki izgubili i život.
Časopis Kreativ posredstvom društvenih mreža podsjeća da je nedjelja 27. srpnja bila Dan djedova i baka. „Slavi se četvrte nedjelje u srpnju, kako bi pao blizu blagdana Isusove bake i djeda, svete Ane i svetog Joakima. Toga se dosjetio papa Franjo.”
Svaki život je vrijedan i svaki zajednički dan je bogatstvo. Moramo i dalje vjerovati u dobro, to je bio čin pojedinca i nema ništa zajedničko s našom zajednicom, s našim gradom. Samo se moramo uvijek iznova podsjećati kako je život krhak, kako vrijedne mogu biti zajedničke minute.
