Autor teksta: Lidija Dujmenović
Koloběh očekávání
Zima je roční období plné protikladů, kdy se střídá klid s rozčílením a radost s každodenními starostmi. Když první sníh zakryje krajinu, svět se na chvíli zpomalí a získá téměř pohádkový ráz. Ulice ztichnou a lidé se schovají v teple svých domovů.
Zimní období je časem malých radostí, které mají zvláštní kouzlo. Děti se těší na sníh, sáňkování a stavění sněhuláků, zatímco dospělí nacházejí potěšení v horkém čaji, hřejivých kamnech a dlouhých večerech strávených v kruhu rodiny. Svátky a prázdniny nám připomínají, že největší teplo nám nedává topení, ale blízkost rodiny a přátel. Zima nás učí radovat se z jednoduchosti a vnímat krásu ticha, které jindy v roce téměř neznáme.
Vedle snění a romantických představ přináší zima i řadu problémů. Nízké teploty zatěžují zdraví a zvyšují náklady na vytápění. Sníh a led komplikují dopravu, zpomalují každodenní život a zvyšují riziko úrazů. Krátké dny a nedostatek slunečního světla ovlivňují náladu, přinášejí únavu a někdy i pocit osamělosti. Zima nám tak připomíná, jak křehká je naše pohoda a jak moc jsme závislí na okolních podmínkách.
Zima je také období, kdy se v nás rodí touha po něčem jiném. V mrazivých dnech netrpělivě očekáváme léto, slunce a krásu teplých večerů. Představujeme si dny bez kabátů, koupání a bezstarostný pohyb venku. Jakmile léto přijde a horka se stanou únavnými, začneme zase s nostalgií vzpomínat na chladný svěží vzduch zimních rán a klid zasněžené krajiny. To, co nám v zimě chybělo, se v létě mění v přání po sněhu a mrazu. Tento nekonečný koloběh očekávání ukazuje, jak často toužíme po tom, co právě nemáme…
A tento princip se přenáší i do lidského života všeobecně. Člověk má přirozenou tendenci soustředit se na to, co mu chybí, a věřit, že právě to mu přinese spokojenost. Jakmile však tohoto cíle dosáhne, ztrácí pro něj kouzlo a pozornost se obrací k dalšímu přání. Neustálé hledání a nespokojenost se tak stávají součástí lidské povahy, která nás žene kupředu, ale zároveň nás učí, že skutečný klid často nespočívá v tom, co získáme, ale v tom, co dokážeme ocenit a čeho si vážíme.
Ciklus očekivanja
Zima je godišnje doba puno kontrasta, kad se mir izmjenjuje s ljutnjom, a radost sa svakodnevnim brigama. Kada prvi snijeg prekrije krajolik, svijet se na trenutak uspori
i poprimi gotovo bajkovit izraz. Ulice utihnu, a ljudi se skrivaju u toplini svojih domova.
Zima je vrijeme malih radosti koje imaju poseban čar. Djeca se vesele snijegu, sanjkanju i gradnji snjegovića, dok odrasli uživaju u toplom čaju, toplim pećima i dugim večerima provedenima s obitelji. Blagdani i praznici podsjećaju nas da najveću toplinu ne pruža grijanje, već blizina obitelji i prijatelja. Zima nas uči radovati se jednostavnosti i opažati ljepotu tišine kakvu u druga doba godine gotovo ne poznajemo.
Osim sanjarenja i romantičnih fantazija, zima donosi i niz problema. Niske temperature loše utječu na zdravlje i povećavaju troškove grijanja. Snijeg i led kompliciraju promet, usporavaju svakodnevni život i povećavaju rizik od nesreća. Kratki dani i nedostatak sunčeve svjetlosti utječu na raspoloženje, donose umor, a ponekad i osjećaj usamljenosti. Zima nas podsjeća i na to koliko je naša dobrobit krhka i koliko smo ovisni o okolnim uvjetima.
Zima je također vrijeme kada žudimo za nečim drugačijim. U mraznim danima nestrpljivo iščekujemo ljeto, sunce i ljepotu toplih večeri. Zamišljamo dane bez kaputa, dane kupanja i bezbrižnih aktivnosti na otvorenom. Čim stigne ljeto i vrućina postane zamorna, počinjemo se nostalgično sjećati hladnog, svježeg zraka zimskih jutara i mira snježnog krajolika. Ono što nam je nedostajalo zimi pretvara se u želju za snijegom i mrazom ljeti. Ovaj beskrajni ciklus iščekivanja pokazuje koliko često žudimo za onim što trenutno nemamo…
A ovaj se princip prenosi i na ljudski život općenito. Osoba ima prirodnu sklonost usredotočiti se na ono što joj nedostaje i vjerovati da će joj to donijeti zadovoljstvo. Međutim, čim postigne taj cilj, on gubi svoju privlačnost i pažnja se okreće drugoj želji. Stalno traženje i nezadovoljstvo tako postaju dio ljudske prirode koji nas tjera naprijed, ali nas istovremeno uči da pravi mir često ne leži u onome što steknemo, već u onome što možemo vrednovati i cijeniti.
