Když kvetou lípy

„Lípa byla u nás v úctě odpradávna již proto, že se dožívala vysokého věku. Při pohledu na kvetoucí lípu máme pocit úcty, kterou si tento náš národní strom zaslouží. Tím však není od nepaměti, jak by se mnozí mohli domnívat, naopak pro důvod k tomu symbolu bychom museli jít do doby celkem nepříliš dávné. To básník Jan Kollár ve svém slavném díle Slávy dcera napsal: ,…pod lipou mne pochovejte a na hrob místo mramoru slavostrom ten zasadit mi dejte.‘“

Určitě jste si všimli, že právě nyní kolem panuje nádherná vůně rozkvetlých lip. Okouzlující vůni nelze ignorovat ani v redakci Jednoty, poněvadž je celý areál takřka v objetí lipových stromů. Když jsme tedy našli článek doktorky E. Meićové o zdravotních přínosech a správném způsobu sběru tohoto léčivého květu v rodinné rubrice Jednoty číslo 26 z roku 1976, hned nám lákavě „zavoněl“. Pro každého z vás, jež vůně lípy také neodolatelně láká, uvedeme dále autorčino vysvětlení, kdy je nejvhodnější čas pro sběr a jak poté květy skladovat:

„Květ se sbírá na začátku květu (červen až červenec), nikoliv při odkvětu a začátku tvorby plodů. Lépe je sbírat květ ještě místy s poupaty než s plody. Dáváme pozor, abychom při sběru nelámali větve. Květ sbíráme ručně, celé květenství i s blanitými jazykovitými listeny. Netrháme za deště nebo po dešti. Květ ukládáme do košů, potom ještě prohlédneme a odstraníme přimíšeniny, například listy, a sušíme v tenké vrstvě ve stínu při teplotě nejvýše do 35 st. C, bez obracení a pozorně, aby neztratil vůni a aby se nezapařil. Počítá se, že na 1 kg sušeného květu je zapotřebí sbírat čerstvý květ půl druhé hodiny.“

Kad cvatu lipe

„Lipa se kod nas štuje od davnina jer je doživjela duboku starost. Pri pogledu na lipu u cvatu osjećamo poštovanje koje naše nacionalno drvo zaslužuje. Međutim, to nije od pamtivijeka, kako bi mnogi mogli pomisliti; naprotiv, za naći razlog otkud ovaj simbol morali bismo se vratiti u ne baš davno vrijeme. Pjesnik Jan Kollár napisao je u svom poznatom djelu Kći Slave: ,…pokopajte me pod lipom i na moj grob umjesto mramora posadite to drvo slave.“

Sigurno ste primijetili da se upravo sada uokolo širi prekrasan miris cvjetajućih lipa. Očaravajući miris ne može se zanemariti ni u redakciji Jednote, budući da je cijelo područje gotovo u zagrljaju lipovih stabala. Stoga, kada smo u obiteljskoj rubrici Jednote broj 26 iz 1976. pronašli članak dr. E. Meić o zdravstvenim prednostima i ispravnom načinu branja ovog ljekovitog cvijeta, odmah nam je primamljivo ‘zamirisao’. Za svakoga od vas kojeg također neodoljivo privlači miris lipe, pružit ćemo autoričino objašnjenje kada je najbolje vrijeme za branje i kako nakon toga čuvati cvjetove:

“Cvijet se bere na početku cvatnje (lipanj i početak srpnja), a ne u vrijeme ocvata i početka stvaranja plodova. Bolje je brati cvijet mjestimično s pupoljcima nego s plodovima. Pazite da se prilikom branja ne slome grane. Cvijet se bere ručno, cijeli cvat uključujući opnene jezičaste palistiće. Ne brati za vrijeme ili nakon kiše. Cvijet se stavlja u košare, zatim se ponovno pregleda i uklanjaju se sve nečistoće, poput lišća, te se suši u tankom sloju u hladu na temperaturi ne višoj od 35 stupnjeva Celzija, bez okretanja i pažljivo kako ne bi izgubio miris i da se ne bi zapario. Računa se da je za 1 kg sušenog cvijeta potrebno brati svježe cvjetove sat i pol vremena.”