Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček
Když nevíme o čem, tak o počasí – Nevím proč, ale zdá se mi, že poslední dobou mluvíme o počasí více než dříve. Ve světě i kolem nás se téměř každodenně dějí různé extrémy, a tak je to i s počasím. Takové problémy, řekla bych, my obyčejní lidé nevyřešíme.
Na počasí nemůžeme působit a myslím si, že je to i dobře. Co kdybychom mu mohli poroučet? Jaké by asi bylo? Všechno se mění a počasí také. Všichni máme ve svých mobilech nainstalované různé aplikace na předpověď počasí a téměř každodenně je sledujeme. Dříve jsme si vyslechli předpověď v Dnevniku a bohatě nám to stačilo.
Zimní školní prázdniny jsou v posledních letech bez sněhu. Někteří rádi zavzpomínají na dětství, kdy o prázdninách hodně sáňkovali. Počasí o Vánocích bylo letos jako o Velikonocích – hodně deště, když není třeba, sucho, když si to nejméně přejeme, a tak dál, a tak dál.
V každém případě je však počasí tématem, které přijde na řadu vždycky, když nevíme, o čem bychom mluvili. Jednou mi jedna kolegyně řekla: „Když nevíš, o čem psát, tak o počasí, o tom můžeš vždycky.” A měla pravdu! Nedávno mi to připomněla i situace v čekárně u doktorky, kdy se rozproudil rozhovor právě na toto téma. Vyslechla jsem si různé názory a vysvětlení z různých aspektů. Všechny to moc pobavilo a čas v čekárně uplynul co nevidět.
I když jsem si už postěžovala, že zimní prázdniny byly bez sněhu, právě, když píšu tento úvodník, hlásí v televizi, že přichází polární chladna. No to by mne tedy zajímalo, jaká ta chladna budou? Mám pocit, že se červený alarm rozsvítí vždycky, když trochu víc prší, a polárním chladnem nazýváme teploty třeba okolo minus šesti. Občas je to k smíchu, ale někdy s počasím přeci jen není legrace. Nežertuje a nadělá velké škody. Snad je i to jeden z důvodů, proč o počasí mluvíme tak často.
Jako letní dítě zimu skoro vůbec nepotřebuji. Užila jsem si sněhu první adventní víkend v Praze a bohatě mi to stačilo. Po celé tři dny jsem byla mokrá a promrzlá. Skoro všichni se radovali ze sněhu jako malé děti, ale mne to moc nebavilo, i když Praha v tu dobu byla doopravdy kouzelná.
Teď jsem ještě moc zvědavá, jaké počasí bude, až se děti znovu vrátí do školních lavic a začne výuka.
Kad ne znamo o čemu, onda o vremenu – Ne znam zašto, ali čini mi se da u posljednje doba više govorimo o vremenu nego prije. U svijetu i oko nas se gotovo svakodnevno događaju razni ekstremi, pa je tako i s vremenom. Takve probleme, rekla bih, mi obični ljudi nećemo riješiti.
Na vrijeme ne možemo utjecati, a mislim da je to i dobro. Što bi bilo kad bismo mu mogli zapovijedati? Kako bi to bilo? Sve se mijenja, vrijeme također. Svi u svojim mobitelima imamo instalirane razne aplikacije za prognozu vremena i gotovo svaki dan ih pratimo. Prije smo poslušali prognozu u Dnevniku i to nam je bilo više nego dovoljno.
Zimski školski praznici su posljednjih godina bez snijega. Neki se rado sjećaju djetinjstva kad su se tijekom praznika često sanjkali. Ove godine je vrijeme za Božić bilo kao za Uskrs – puno kiše kad ne treba, suho kad si to najmanje želimo i tako dalje i tako dalje.
U svakom slučaju, vrijeme je uvijek tema koja dođe na red kad ne znamo o čemu bismo razgovarali. Jednom mi je jedna kolegica rekla: „Kad ne znaš o čemu pisati, piši o vremenu, o tome možeš uvijek.” I imala je pravo. Nedavno me je na to podsjetila i situacija u čekaonici kod doktorice, kad se razgovor razvio upravo o toj temi. Poslušala sam razne stavove i objašnjenja s raznih aspekata. Sve nas je to vrlo zabavilo i vrijeme je u čekaonici brzo prošlo.
I kad sam se već požalila da su zimski praznici bili bez snijega, upravo dok pišem ovaj uvodnik javljaju na televiziji da dolazi polarna hladnoća. Pa baš bi me zanimalo koliko će biti hladno. Imam osjećaj da se crveni alarm pali svaki put kad padne malo više kiše, a polarnom hladnoćom nazivamo temperaturu recimo oko minus šest. Ponekad je to smiješno, ali nekad ipak s vremenom nije šala. Ono se ne šali i radi velike štete. Valjda je i to jedan od razloga zašto o vremenu govorimo tako često.
Kao ljetno dijete zimu skoro uopće ne trebam. Nauživala sam se snijega prvi adventski vikend u Pragu i bilo mi je više nego dovoljno. Cijela tri dana bila sam mokra i promrzla. Skoro svi su se radovali snijegu kao mala djeca, ali mene to baš nije veselilo, iako je Prag u to doba bio uistinu čaroban.
Sad sam baš radoznala kakvo će vrijeme biti kad se djeca ponovno vrate u školske klupe i krene nastava.
