Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček

Podzime, podzime

Podzime, podzime, už zas nosíš deště, pěkně tě prosíme, počkej týden ještě anebo Babí léto lítá, už je podzimek…  To jsou verše, které mě kdysi naučili moji prarodiče. S dědečkem a babičkou bylo vždy veselo, a tak se snad ani jeden den neobešel bez písniček a dobré zábavy. Babička s námi ráda žertovala a taky nás toho hodně naučila. Ostatně, také moc ráda zpívala, a proto jsem jí vděčná za všechny české písničky a pohádky, kterými zpestřila naše dětství. Nedokážu si ani představit, jaké by bylo dětství bez říkadel a pořekadel, přísloví nebo českých pohádkových postaviček jako třeba hastrmánka, různých princezen a královen, čarodějnic a klekanice… I dnes si se sestrou při kávě zavzpomínáme na dobu, kdy jsme s babičkou kafíčkovaly a bavily se. To bylo smíchu a radosti. Někdy se k nám přidaly i sousedovic děti a jejich babičky.

Často se mi vybavují vzpomínky na podzimní období a na práce na poli a v zahrádce, které jsme spolu dělali. Sklízela se úroda jak z pole, tak ze zahrádky. S babičkou jsme třeba zavařovaly papriku, a to voněl celý dům, sbíraly jsme vlašské a lískové ořechy, a to jsme s nimi potom měly práce i v zimě a k Vánocům jsme spolu s babičkou pekly výborné cukroví. Tak chutné cukroví dnes nedokážu upéct, i když peču z babiččina receptáře… Chybí v tom asi babiččina ruka a její zkušenosti.

O letních prázdninách jsme jako děti pomáhaly sbírat slívy a pak na podzim dědeček pálil kořalku. Při tom nás velice bavilo poslouchat povídání dědečka a sousedů o minulosti a o tom, jak se oni měli v mládí a jaké bylo jejich dětství. Dnes lituji, že jsem si to někam nezapsala. Určitě bych si takové vzpomínky ráda přečetla.

Taky jsme velice rádi jezdili s prarodiči na pole s vozem taženým koňmi. To jsme vyjeli hned ráno po snídani. Babička nabalila košíček plný jídla, dala na vůz deky, nasedli jsme a jelo se na pole obírat kukuřici. My děti jsme si hrály u vozu, rozbalily košíček a hned po příjezdu na pole jedly. Pro vodu jsme si chodily ke studánce, která byla na lukách. Her s kukuřicí bylo hodně a čas uplynul, co nevidět. I vousy jsme si dělaly, zámky stavěly, schovávaly se a bavily. Když byl vůz plný, jelo se domů a odpoledne po odpočinku se kukuřice vykládala.

Těch vzpomínek je habaděj a já si je v dnešní uspěchané době, kdy máme stroje a velké traktory, kombajny a kamiony, s velkou nostalgií ráda připomínám. Nemáme čas na povídání při práci a všechno musí být hned hotové. Chybí, hrozně moc mi chybí veselá nálada mezi lidmi, písnička a klid.

Jeseni, jeseni

Jeseni, jeseni, već nam opet nosiš kišu, lijepo te molimo, pričekaj tjedan još ili će bablje ljeto proći, već je jesen… To su stihovi koje su me nekad naučili moji djed i baka. S njima je uvijek bilo veselo i nije valjda prošao ni dan bez pjesme i dobre zabave. Baka se s nama rado šalila, a i puno nas je toga naučila. Osim toga, vrlo rado je i pjevala pa sam joj zahvalna za sve češke pjesme i bajke kojima je obogatila naše djetinjstvo. Ne mogu ni zamisliti kakvo bi bio djetinjstvo bez pjesmica i izreka, poslovica ili čeških bajkovitih likova kao što su vodenjakinja, razne princeze i kraljice, čarobnice i vještice… I danas se sestra i ja uz kavu sjetimo vremena kad smo pili kavu s bakom i zabavljali se. Bilo je puno smijeha i radosti. Nekad su nam se pridružila i djeca susjeda i njihove bake.

Često mi se vraćaju sjećanja na jesensko razdoblje i na radove u polju i vrtu koje smo zajedno obavljali. Ubirao se urod i s polja i iz vrta. Recimo, baka i ja smo konzervirale papriku pa je mirisala cijela kuća, skupljale smo orahe i lješnjake s kojima smo imale posla i po zimi pa smo za Božić skupa s bakom pekle odlične kolače. Tako ukusne kolače danas ne uspijem ispeći, iako pečem prema bakinim receptima… Vjerojatno nedostaje bakina ruka i njeno iskustvo.

Tijekom ljetnih praznika smo kao djeca pomagali brati šljive pa je na jesen djed pekao rakiju. Pritom nas je vrlo zabavljalo slušati razgovore djeda i susjeda o prošlosti i o tome kako im je bilo kad su bili mladi i kakvo je bilo njihovo djetinjstvo. Danas mi je žao da to nisam negdje zapisala. Svakako bih takve uspomene rado pročitala.

Također smo vrlo rado s djedom i bakom odlazili na polje kolima koje su vukli konji. Kretali bismo odmah ujutro nakon doručka. Baka bi spakirala košaricu punu jela, stavila na kola deke, sjeli bismo i išlo se na polje brati kukuruz. Mi djeca smo se igrali kraj kola, raspakirali košaricu i odmah nakon dolaska na polje jeli. Po vodu smo išli na bunar koji je bilo na livadi. Igara s kukuruzom je bilo puno i vrijeme bi prošlo da nismo ni opazili. Radili smo si i brade, gradili dvorce, sakrivali se i zabavljali. Kad bi kola bila puna, išlo se doma i popodne nakon odmora kukuruz se iskrcavao.

Tih uspomena je gomila i s velikom nostalgijom ih se rado sjećam u današnjem užurbanom vremenu kad imamo strojeve i velike traktore, kombajne i kamione. Nemamo vremena niti za razgovor uz posao i sve mora biti odmah gotovo. Nedostaje, strašno mi nedostaje veselo raspoloženje među ljudima, pjesma i spokoj.