Autor teksta: Michaela Bubeničková

Tančím, abych žila…

Bez vody prý člověk vydrží dva až tři dny, bez spánku osm až deset a bez jídla více než měsíc. Já jsem bez tance vydržela rok a půl… i tak jsem svůj půst několikrát porušila, ale dál už to nevydržím.

Jako malé dítě tančil snad každý z nás. Rytmika, přípravka, balet, folklor, kroužky… však to znáte. Když mi ale bylo osm, začali v České televizi dávat taneční pořad Stardance. O pár měsíců později jsem se začala učit první kroky společenských tanců a tehdy to začalo. Od té doby jsem taneční parket skoro neopustila… až do minulého roku.

Přestěhovala jsem se, začala jsem pracovat a myslela jsem si, že už jsem toho natančila dost a že už tanec k životu nepotřebuji. Spletla jsem se. Neuplynulo ani půl roku a už mi to chybělo. Když jsem se minulý podzim zase dívala na Stardance, celá jsem se chvěla a cítila jsem fyzickou potřebu zase tančit. A úplně stejný pocit jsem od té doby zažívala pokaždé, když jsem slyšela hudbu. V rádiu, v televizi, živě na náměstí, to je jedno… prostě jsem musela tančit.

A tak jsem tady s nabídkou tanečních kurzů. Od přelomu září a října můžete tančit se mnou. V Českém domě v Daruvaru vždy v pondělí od 18 a od 19 hodin ve dvou skupinách kurzu pro dámy a v úterky od 19 do 20:30 hodin na kurzu párového tance.

Tanec jsou emoce i disciplína. Tanec nás baví, ale také učí. Učí nás, jak se uvolnit i jak se kontrolovat. Učí nás, jak správně stát i jak se správně hýbat (aby nás nic nebolelo). Učí nás, jak si vážit sám sebe i druhých. Učí nás, jak se chovat jeden k druhému – v páru i k ostatním, na parketě i v životě.

Taneční škola, ve které jsem se, stejně jako tři generace obyvatel Brna, učila tančit, má působivé a pravdivé motto: Tanec je krásný způsob, jak být spolu. A já bych ho ještě trošku zjednodušila: Tanec je krásný způsob, jak být…

Plešem da bih živjela…

Navodno čovjek bez vode izdrži dva do tri dana, bez sna osam do deset, a bez jela više od mjesec dana. Ja sam bez plesa izdržala godinu i pol… iako sam nekoliko puta prekinula svoj post, ali dalje više neću izdržati.

Kao malo dijete plesao je valjda svatko od nas. Ritmika, priprema, balet, folklor, krugovi… pa znate to. No kad mi je bilo osam godina, počeli su na Češkoj televiziji emitirati plesnu emisiju Stardance. Nekoliko mjeseci kasnije počela sam učiti prve korake društvenih plesova i tada je to počelo. Od tog vremena gotovo nisam napustila plesni parket… sve do prošle godine.

Preselila sam se, počela sam raditi i mislila sam da sam se već dosta naplesala i da ples više u životu ne trebam. Zabunila sam se. Nije prošlo ni pol godine i već mi je nedostajao. Kad sam prošle jeseni ponovno gledala Stardance, sva sam se tresla i osjetila sam fizičku potrebu opet plesati. I od tada sam potpuno isti osjećaj doživjela svaki put kad sam čula glazbu. Na radiju, na televiziji, uživo na trgu, svejedno… jednostavno sam morala plesati.

I evo me ovdje s ponudom plesnih tečajeva. Od kraja rujna i početka listopada možete plesati sa mnom. U Češkom domu u Daruvaru svaki ponedjeljak od 18 do 19 sati u dvije skupine tečaja za dame, a utorkom od 19 do 20.30 sati na tečaju plesa u paru.

Ples su emocije i disciplina. Ples nas zabavlja, ali i uči. Uči nas kako se osloboditi i kontrolirati. Uči nas kako pravilno stajati i kako se pravilno kretati (da nas ništa ne boli). Uči nas kako cijeniti samog sebe i druge. Uči nas kako se ponašati jedan prema drugome – u paru i prema drugima, na parketu i u životu.

Plesna škola u kojoj sam, kao stanovnica Brna u trećoj generaciji, učila plesati, ima dojmljiv i istinit moto: Ples je lijep način kako biti zajedno. A ja bih to još malo pojednostavila: Ples je lijep način kako postojati…