Autor teksta: Anita Jovanović

Tajemnice v Americe

Minule jsem psala o cestovní horečce a o tom, jak ráda cestuji. Ne, nebyla to plánovaná upoutávka na další výlet, ale přesto se brzy uskutečnila nezapomenutelná cesta. Cesta, na kterou budeme vzpomínat celý život – děti, manžel i já. Tedy pokud, nedej bože, někoho z nás nepotká demence. Mrzí mě, že jsem nebyla na Dožínkách, ale nemohli jsme propásnout příležitost odjet jako rodina na měsíc do Ameriky.

Cestu jsme plánovali několik let a byla to zkušenost, kterou je těžké shrnout do jednoho úvodníku. Během našeho putování jsme vystřídali osm letadel, procestovali nebo přeletěli přes dvanáct amerických států, viděli jsme lesy, jezera, hory, pouště, kaktusy, oceán i Mexický záliv. Navštívili jsme velká města – zmínila bych třeba Chicago, projížděli jsme nekonečnými kukuřičnými poli, a dokonce jsme z výšky zahlédli Grand Canyon a řeku Colorado jako na dlani. Pro mě to byla už druhá návštěva Ameriky. Poprvé jsem tam letěla v roce 2017 – tehdy jsem vystřídala devět letadel, strávila den v Londýně, viděla kovboje, baseball, navštívila New York – město, které nikdy nespí – a domů se vracela přes Madrid. Když to takhle píšu, až se mi zatočí hlava. Je vůbec možné vidět tolik během jedné jediné cesty?

Dnešní svět je zkrátka mnohem dostupnější. Díky angličtině se člověk domluví téměř všude. Díky letadlům jsme za pár hodin na druhé straně zeměkoule. A různé aplikace, které v mém dětství zněly jako sci-fi, dnes považujeme za samozřejmost. Kdo by si tehdy pomyslel, že se budeme moci dívat jeden druhému do očí a mluvit spolu, i když jsme na opačných koncích planety? Dnes je to běžné. Svět se „zmenšil” a je stále blíž a dostupnější. Z tohoto pohádkového výletu bych s vámi mohla sdílet desítky zážitků. Ale na první stránku našeho oblíbeného týdeníku se vejde jen jeden – a tak jsem vybrala ten, který vám možná jednou zachrání život. Pokud se totiž někdy ocitnete na Floridě, mějte na paměti jedno: chce to odvahu (a možná i trochu šílenství), abyste se bez obav koupali v oceánu nebo Mexickém zálivu. Ve vodách u Floridy totiž skutečně žijí žraloci a opravdu zde dochází k útokům, a to i v mělčinách. Místní vás sice uklidňují – prý k útokům dochází hlavně večer a plavčíci hned vydají varování, když se něco stane. Jenže co když jsme to právě my, koho napadnou? Uklidňující to zrovna nebylo. A pak vám Floriďané řeknou, že žraloci nejsou tak hrozní, protože většina lidí útok přežije. Zato když vás kousne aligátor při koupání v jezeře… to je prý horší. A přitom v jezerech tam lidé plavou úplně běžně. Nechápavě jsem na ně hleděla – tihle Floriďané vážně neumějí člověka uklidnit. Nakonec jsme si koupání v oceánu přece jen nenechali ujít – tedy, děti a manžel se osmělili jít po pás do vody. Já jsem stála na mělčině a bedlivě je hlídala jako profesionální plavčík. Bylo to asi nejnapínavější koupání v mém životě. A i když jsou tam jezera na každém kroku – taková už Florida je – na koupání v nich jsme si netroufli. To necháme na jindy.

Doufám, že vás tato zkušenost alespoň pobavila. Kdo ví, třeba vám jednou bude i k užitku. A těm, kteří touží Floridu navštívit, přeji, aby se jim to splnilo a aby jim mé řádky pomohly nejen snít, ale i plánovat.

Tajnica u Americi

Prošli put sam pisala o putnoj groznici i o tome koliko volim putovati. Ne, nije to bila planirana najava za još jedan izlet, ali ubrzo se dogodilo nezaboravno putovanje. Putovanje koje ćemo pamtiti do kraja života – moja djeca, moj muž i ja. To jest, osim ako, ne daj Bože, netko od nas ne dobije demenciju. Žao mi je što nisam bila na Žetvenim svečanostima, ali nismo mogli propustiti priliku da odemo kao obitelj na mjesec dana u Ameriku.

Putovanje smo planirali nekoliko godina i bilo je to iskustvo koje je teško sažeti u jednom uvodniku. Tijekom putovanja promijenili smo osam aviona, proputovali ili preletjeli dvanaest američkih država, vidjeli šume, jezera, planine, pustinje, kaktuse, ocean i Meksički zaljev. Posjetili smo velike gradove – spomenula bih primjerice Chicago, vozili smo se kroz beskrajna polja kukuruza, pa čak i vidjeli iz visine Grand Canyon i rijeku Colorado. Za mene je ovo bio već drugi posjet Americi. Prvi put sam tamo letjela 2017. – tada sam promijenila devet aviona, provela dan u Londonu, vidjela kauboje, bejzbol, posjetila New York – grad koji nikad ne spava – i vratila se kući preko Madrida. Dok ovo pišem, vrti mi se u glavi. Je li moguće toliko toga vidjeti tijekom jednog putovanja?

Današnji svijet je jednostavno puno pristupačniji. Zahvaljujući engleskom jeziku, možete komunicirati gotovo bilo gdje. Zahvaljujući avionima, možete biti na drugoj strani svijeta za nekoliko sati. A razne aplikacije koje su u mom djetinjstvu zvučale kao znanstvena fantastika sada se uzimaju zdravo za gotovo. Tko bi tada pomislio da ćemo se moći gledati jedan drugoga u oči i razgovarati, čak i ako smo na suprotnim stranama planeta? Danas je to uobičajeno. Svijet je postao „manji” i sve je bliži i pristupačniji. Mogla bih s vama podijeliti desetke iskustava s ovog bajkovitog putovanja. Ali na prvu stranicu našeg omiljenog tjednog časopisa može stati samo jedno – stoga sam odabrala ono koje će vam jednog dana možda spasiti život. Ako se ikada nađete na Floridi, imajte jedno na umu: potrebna je hrabrost (a možda i malo ludila) plivati ​​u oceanu ili Meksičkom zaljevu bez straha. U vodama Floride naime zbilja žive morski psi, a napadi se stvarno događaju, čak i u plitkoj vodi. Mještani vas pokušavaju umiriti – kažu da se napadi uglavnom događaju noću i spasioci odmah izdaju upozorenje ako se nešto dogodi. Ali što ako smo mi ti koji budu napadnuti? Nije bilo baš umirujuće. A onda vam Floriđani kažu da morski psi nisu toliko strašni jer većina ljudi preživi napad. Ali ako vas ugrize aligator dok plivate u jezeru… to je gore, kažu. A ljudi se sasvim normalno kupaju u jezerima. Zbunjeno sam ih pogledala – ti Floriđani stvarno ne znaju kako umiriti ljude.

Na kraju ipak nismo mogli propustiti kupanje u oceanu – djeca i muž su se usudili ući u vodu do struka. Stajala sam u plićaku i pažljivo ih promatrala poput profesionalnog spasioca. To je vjerojatno bilo najuzbudljivije plivanje u mom životu. I iako su jezera posvuda – takva je Florida – nismo se usudili plivati ​​u njima. To ćemo ostaviti za drugi put.

Nadam se da ste barem uživali u ovom iskustvu. Tko zna, možda će vam jednog dana biti korisno. A za one koji žele posjetiti Floridu, nadam se da će im se to ostvariti i da će im moji redci pomoći ne samo da sanjaju, već i da planiraju.