Autor teksta: Lidija Dujmenović

Období pokoje a klidu – Ještě v létě jsme s mistry domluvili obnovu koupelny a zateplení fasády, což by mělo být dokončené, samozřejmě, do konce léta.

Přišli v prosinci, v období pokoje a klidu.

V mezičase jsme si domluvili i výměnu oken a ti nám také řekli přesné datum a hodinu, kdy přijdou, a nevěřili byste, ale bylo tomu skutečně tak. Renovace koupelny vypadala jako renovace celého domu. Přišla jsem domů z práce a našla mistra úplně červeného od prachu z cihel. Připomínal mi Turka z končenických maškar. A samozřejmě, ten prach se dostal do každého koutečku v baráku.

Když jde o výměnu oken, celý obývák jsme měli pokrytý igelitovými fóliemi. V tom jsme žili asi týden. Já jsem v tom všem tvořila šperky, dokonce jsme sestavili umělý vánoční stromeček, a tak to všechno stálo vedle igelitových fólií. A život normálně běžel.

Neskutečně se mi hodilo, že jsem už dávno koupila lístky na koncert, který byl právě den po tom, co skončily práce s okny. Máma byla doma s dětmi a všechno po mistrech uklidila. To jsem byla ráda. Z koncertu jsme se vrátili až druhý den a už bylo všude čisto, jako by se nic nedělo.

Samozřejmě, důležité je ozdobit stromeček, který trpělivě stál uprostřed obýváku a čekal. Čekal dobu pokoje a klidu. Tak jsem ze sklepa přinesla pytle s různými ozdobami a začala stromeček zdobit. Zbožňuju ozdoby z různých plátěných materiálů, špagátů, provázků, háčkované vločky, ušité medvídky a také ozdoby z přírodních materiálů a z těsta. Vloni jsme si vykrojili různé tvary z těsta a lepili je na dřevěné destičky.

Vezmu do ruky prvního medvídka a koukám – nemá provázek k zavěšení. Zdá se mi to divné. Jak se to mohlo utrhnout? Odložím ho stranou a beru další ozdobu. Anděl bez provázku, další medvídek bez provázku… Co se s tím proboha stalo??? To jistě děti, když loni sundávaly ozdoby, aby si ulehčily práci, ozdoby ustřihly. Každá ozdoba je přeříznuta přesně na místě, kde je provázek upevněný na ozdobu. Naštěstí v tom momentě nebyly doma.

Beru dál ozdoby, abych našla něco, co můžu pověsit na stromeček, a jak se blížím ke dnu sáčku, nacházím více a více nějakého smetí, kousků provázků a…. myších bobků!!! Už mi bylo jasné, kam zmizely všechny provázky z ozdob! A na dně sáčku mě čekalo krásné, útulné a měkké hnízdečko… z provázků…

Co teď s tím? Samozřejmě, že to taky nemělo pěknou vůni… Tak jsem všechno dala do vody s práškem, a co přežije vánoční koupel, půjde na stromeček s novými provázky. Ráno, když jsem viděla andělíčky s rozmazaným make-upem na obličeji (měli nakreslené roztomilé oči a ústa, a ve vodě se to vše rozmočilo), řekla jsem si, že je asi čas na nákup nových ozdob.

Moje Nina si přála mít letos strakatý stromeček. Tak ho má. Zašla jsem do obchodu a koupila ozdoby všech barev, které existují. Podařilo se nám stromeček ozdobit a je právě takový – pestrý a krásný. Připomíná stromečky, jaké měly naše babičky.

A tak už je to tady. Období pokoje a klidu může začít.

Razdoblje mira i spokoja – Još ljetos smo s majstorima dogovorili obnovu kupaonice i izolaciju fasade, što bi naravno trebalo biti završeno do kraja ljeta.

Došli su u prosincu, u razdoblju mira i spokoja.

U međuvremenu smo dogovorili i zamjenu prozora i također su nam rekli točan datum i sat kad će doći i ne biste vjerovali, bilo je zbilja tako. Renoviranje kupaonice izgledalo je kao renoviranje cijele kuće. Došla sam kući s posla i zatekla majstora potpuno crvenog od ciglene prašine. Podsjećao me na Turčina s maškara u Končanici. I naravno, ta prašina se uvukla u svaki kut kuće.

Kad se radi o zamjeni prozora, cijeli dnevni boravak smo obložili plastičnim folijama. U tome smo živjeli oko tjedan dana. Ja sam u svemu tome radila nakit, čak smo složili i umjetno božićno drvce i sve je to stajalo pored plastičnih folija. I život je normalno tekao.

Baš mi je pasalo da sam još davno kupila ulaznice za koncert koji je bio upravo dan nakon što su završili radovi s prozorima. Mama je bila doma s djecom i sve je nakon majstora pospremila. To mi je bilo drago. S koncerta smo se vratili tek drugi dan i već je svugdje bilo čisto, kao da se ništa nije dogodilo.

Naravno, važno je okititi drvce koje je strpljivo stajalo usred dnevnog boravka i čekalo. Čekalo je doba mira i spokoja. Iz podruma sam donijela vreće s raznim ukrasima i počela kititi drvce. Obožavam ukrase od raznih platnenih materijala, špage, uzice, heklane pahulje, šivane medvjediće, kao i ukrase od prirodnih materijala i tijesta. Lani smo napravili razne oblike od tijesta i lijepili ih na drvene daščice.

Uzmem u ruku prvog medvjedića i vidim da nema uzicu za objesiti. Čini mi se čudnim. Kako se mogla otrgnuti. Odložim ga sa strane i uzimam drugi ukras. Anđeo bez uzice, još jedna medvjedić bez uzice…  Zaboga, što se s tim dogodilo??? Sigurno su djeca, kad su lani skidali ukrase, da bi si olakšala posao te ukrase trgali. Svaki ukras je izrezan baš na mjestu gdje je bila pričvršćena uzica. Srećom, u tom trenutku nisu bili kod kuće.

Probirem ukrase dalje kako bih našla nešto što mogu objesiti na drvce i kako se bližim dnu vreće, nalazim sve više i više nekakvog smeća, komadića uzica i… mišjih bobica!! I bilo mi je jasno gdje su nestale sve uzice s ukrasa. A na dnu vreće čekalo me lijepo, udobno i mekano gnijezdo… od uzica…

Što sad s tim? naravno da to nije lijepo mirisalo…. Sve sam stavila u vodu s praškom pa što preživi božićnu kupku ide na drvce s novim uzicama. Ujutro, kad sam vidjela anđelčiće s razmazanom šminkom na licu (imali su nacrtane ljupke oči i usta i u vodi se to sve smočilo) rekla sam si da je valjda vrijeme za kupnju novih ukrasa.

Moja Nina je željela ljetos imati pjegavo drvce. I sad ga ima. Otišla sam u dućan i kupila ukrase svih boja koje postoje. Uspjelo nam je drvce ukrasiti i baš je takvo – šareno i lijepo. Podsjeća na drvca kakva su imale naše bake.

I to je to. Razdoblje mira i spokoja može početi.