Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček
Oni jsou naše hvězdy
Miluji divadlo, jak profesionální, tak amatérské. Učarovalo mi už jako malému asi šestiletému děvčeti. Byla to doba, kdy jsem velice nedočkavě čekala na premiéru divadelního ochotnického souboru v Ivanově Sele. Obdivovala jsem všechny ty dospělé a jejich dovednosti a také naši místní učitelku Boženku, která s nimi během zimních večerů nacvičovala hry. Velice jsem si přála dostat se jednoho dne na prkna, která znamenají svět. Zvlášť hrdá jsem byla na členy mojí rodiny, kteří byli na jevišti. Byli pro mě skutečnými hvězdami. V řadě představení hrál můj dědeček, tatínek, později i manžel, sestra i já sama. I dnes si ráda prohlížím staré černobílé fotografie z divadel, ve kterých hráli členové rodiny. Takové vzpomínky jsou nenahraditelné a mám je moc ráda.
Divadelní svět, zejména svět divadelních ochotníků, je něco velice zajímavého a zážitky ze zájezdů divadelních souborů jsou nezapomenutelné. Velice ráda jsem přijala pozvání a opět jela na Festival chorvatských divadelních ochotníků, který se konal během dvou víkendů ve Vodicích u moře nedaleko Šibeniku. Se skvělou partou lidí ze dvou krajanských spolků z Dolan a Šibovce jsme se vydali na státní festival. Dolanská skupina pod vedením vynikající režisérky Světlušky Prokopićové se na tento festival kvalifikovala již pojedenácté. To svědčí také o tom, o jak výbornou skupinu se jedná a jak dobrou práci odvádí. Hned v den našeho příjezdu, v pátek večer, sehráli členové obou skupin divadelní hru Vostatkový soud. My v publiku jsme se náramně bavili, jelikož herci podávali skvělé výkony. Hned po představení a rozboru posudkové komise jsem si říkala, že jistě budou kandidáty na nějakou cenu. A stalo se tak!
Když divadlo hráli, seděla jsem vedle dvou synů herce Maria Bubliće. Dívala jsem se na ně, jak i oni divadelní hru prožívají a jak všechny role umějí zpaměti. Později jsem se také dozvěděla, že když někdo na zkoušce chybí, zvládnou zastoupit kteréhokoliv herce. Co říci jiného, než že před takovými rodinami smekám klobouk! Myšlenky mě vrátily do mého dětství a osvěžila jsem si všechny své vzpomínky. I ti dva chlapečkové budou určitě dlouho vzpomínat na víkend ve Vodicích, když seděli v publiku a oba rodiče byli na jevišti a stali se pro své děti skutečnými hvězdami.
V neděli večer festival končil a my jsme po příjezdu domů na Facebooku sledovali vyhlášení cen. Také tentokrát získali krajané cenu, a to Mario Bublić za nejlépe sehranou vedlejší mužskou roli. Blahopřeji a děkuji Mariovi a celému souboru, který tak krásně představil celou českou menšinu.
Oni su naše zvijezde
Volim kazalište, kako profesionalno, tako i amatersko. Očaralo me još kao malu šestogodišnju djevojčicu. Bilo je to vrijeme kad sam vrlo nestrpljivo čekala premijeru amaterskog kazališnog ansambla u Ivanovom Selu. Divila sam se svim tim odraslima i njihovim vještinama, kao i našoj mjesnoj učiteljici Boženki koja je s njima tijekom zimskih večeri uvježbavala predstave. Jako sam željela jednog dana doći na daske koje život znače. Posebno sam bila ponosna na članove moje obitelji koji su bili na pozornici. Za mene su bili stvarne zvijezde. U mnogim predstavama glumili su moj djed, tata, kasnije i suprug, sestra i ja sama. I danas rado prebirem stare crnobijele fotografije iz kazališta u kojima su glumili članovi obitelji. Takve uspomene su nezamjenjive i vrlo ih volim.
Kazališni svijet, posebno svijet kazališnih amatera, nešto je vrlo zanimljivo, a doživljaji s putovanja kazališnih skupina su nezaboravni. Vrlo rado sam dobila poziv i opet otišla na Festival hrvatskih kazališnih amatera koji se tijekom dva vikenda održavao u Vodicama na moru, nedaleko Šibenika. Sa sjajnom grupom ljudi iz dva manjinska društva iz Doljana i Šibovca otišla sam na državni festival. Doljanska skupina vod vodstvom vrhunske režiserke Svjetluške Prokopić na taj se festival kvalificirala već po 11. put. To svjedoči i o tome o kako odličnoj skupini se radi i kakav dobar posao čini. Odmah na dan našeg dolaska, u petak navečer, članovi obje kazališne skupine izveli su kazališnu predstavu Vostatkový soud. Mi u publici smo se jako zabavljali jer su glumci sjajno igrali. Odmah nakon predstave i analize ocjenjivačke komisije rekla sam si da će sigurno biti kandidati za neku od nagrada. I tako se dogodilo!
Tijekom predstave sjedila sam pored dvojice sinova glumca Marija Bublića. Gledala sam ih kako i oni proživljavaju predstavu i kako su sve uloge uspjeli zapamtiti. Poslije sam također saznala da kad netko na probi nedostaje uspijevaju zamijeniti bilo kojeg glumca. Što drugo reći nego da pred takvim obiteljima skidam šešir! Misli su me vratile u moje djetinjstvo i osvježila sam si sve svoje uspomene. I ta dva dječaka sigurno će dugo pamtiti vikend u Vodicama kad su sjedili u publici, a oba roditelja su im bila na pozornici i za svoju djecu postali stvarnim zvijezdama.
U nedjelju navečer festival je završio, a mi smo nakon povratka doma na Facebooku pratili proglašenje nagrada. I ovaj put su naši dobili nagradu, i to Mario Bublić za najbolje odigranu sporednu mušku ulogu. Čestitam i zahvaljujem Mariju i cijelom ansamblu koji je tako lijepo predstavio cijelu češku manjinu.