Je zábava zábavou bez rvačky?

Před padesáti lety s v týdeníku Jednota občas objevila také rubrika nazvaná „pokřivené zrcadlo“. Jako téma si její autoři vždy vybrali nějaký problém za společnosti, přičemž to nemusela nutně být krajanská záležitost. V Jednotě číslo 45 z roku 1974 takto nacházíme zprávu o zábavě v Ivanově Sele, kterou úplně pokazila – rvačka.

„Každý mladý a vůbec každý člověk čeká na sobotu a neděli, aby si oddechl a alespoň na chvilku zapomněl na obtíže a starosti minulého týdne. S radostí přijme možnost pobavit se na zábavě a ani na ní nemusí být taková ‚zábava‘, jako je posvícenská rvačka. Kdo však si zašel 12. října na zábavu do Ivanova Sela, mohl rvačku vidět v plném lesku, a ani nemuselo být posvícení – rvačka byla o to horší,“ psala Jednota před padesáti lety.

Zábavy, jako byla ta, o které se referuje Jednota z roku 1974, už v současnosti bohužel téměř neexistují. Mohly by klidně být i s rvačkami. Třebas i s těmi „v plném lesku“.

Je li zabava bez tučnjave zabava?

Prije pedeset godina u tjedniku Jednota se povremeno pojavljivala i rubrika nazvana „pokriveno zrcalo”. Kao temu autori su uvijek birali neki društveni problem, pri čemu to nije nužno trebalo biti neko manjinsko pitanje. U Jednoti broj 45 iz 1974. tako nalazimo vijest o zabavi u Ivanovom Selu koju je potpuno upropastila – tučnjava.

„Svaki mladi i uopće svaki čovjek čeka subotu ili nedjelju kako bi odahnuo i barem na trenutak zaboravio na probleme i brige proteklog tjedna. S radošću prima mogućnost zabaviti se na zabavi, i to ne mora biti takva ‘zabava’ kakva je tučnjava na posvicení. No tko je 12. listopada došao na zabavu u Ivanovo Selo, mogao je tučnjavu vidjeti u punom sjaju, a nije ni moralo biti posvicení – tim je tučnjava bila i gora”, pisala je Jednota prije pedeset godina.

Zabave, kakva je bila ova na koju se referira Jednota iz 1974., u današnje vrijeme nažalost gotovo ne postoje. Mogle bi mirno biti i s tučnjavama, pa i s takvima „u punom sjaju”.