Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček
Jde o ten dobrý pocit
Jak by asi měl vypadat skvělý víkend? Odpočívání, nicnedělání, čtení nebo pobyt v přírodě, trávení času s rodinou? Nebo třeba pracovně? Hm, to by asi se mnou málokdo souhlasil.
Po návratu z edukačního zájezdu Svazu Čechů do naší pravlasti, přesněji do pro mne nejkrásnějšího města na světě – Prahy, který se konal během minulého víkendu, se s vámi nemohu nepodělit o radost a krásný pocit svornosti a přátelství, které vládnou mezi vedoucími našich krajanských spolků.
Byl to víkend, kdy čas plynul jinak. Sešla se společnost lidí různého věku a každý přicházel z jiného spolku, z jiné svazové rady… Od první chvíle bylo jasné, že si rozumíme. Spojovalo nás totiž něco hlubšího, než je jen společná cesta do Prahy, na kterou se každý z nás těšil. Jde o lidi, které spojuje také velká láska k našemu původu, k naší mateřštině, českým školám, kultuře, písničce, divadlu…
Vzduchem zněla naše mateřština, smáli jsme se stejnému humoru, zpívali stejné písně, jak české, tak chorvatské. Bylo to něco nesmírně a nepopsatelně krásného, že patříme k sobě, že si vážíme stejných tradic a že naše kořeny jsou propletené hlouběji, než jsme si mysleli. Byl to víkend hřejivé sounáležitosti, na který se nezapomíná.
Byl to čas, který snad každého z nás naplnil hrdostí na to, jaký tým tvoříme. Máme za sebou ohromný kus práce. Vidět naše nasazení a ochotu přiložit ruku k dílu bylo inspirující. Stejně tak naše návštěvy v českých institucích nebyly jen formální body programu, ale připomínka toho, co nás spojuje – úcta k našemu původu, k naší historii a hodnotám, které jako lidé s českými kořeny sdílíme.
Právě tato kombinace pracovitosti a hrdosti na to, odkud pocházíme, udělala z tohoto víkendu něco výjimečného. Je třeba poděkovat všem, kteří se o takový nádherný víkend zasloužili. Já už se těším na další společné kroky.
To je taj dobar osjećaj
Kako bi trebao izgledati odličan vikend? Odmor, nerad, čitanje ili boravak u prirodi, provođenje vremena s obitelji? Ili možda radno? Hm, malo tko bi se u tome složio sa mnom.
Nakon povratka s edukativnog putovanja Saveza Čeha u našu pradomovinu, točnije u za mene najljepši grad na svijetu – Prag, koje se održalo prošli vikend, ne mogu a da s vama ne podijelim radost i prekrasan osjećaj sklada i prijateljstva koji vlada među čelnicima naših manjinskih udruga.
Bio je to vikend kada je vrijeme prolazilo drugačije. Okupila se skupina ljudi različitih dobnih skupina, svaki iz druge udruge, iz drugog savjeta u sklopu Saveza Čeha… Od prvog trenutka bilo je jasno da se razumijemo. Povezivalo nas je naime nešto dublje od samog zajedničkog putovanja u Prag, kojem se svatko od nas radovao. To su ljudi koje povezuje i velika ljubav prema našem porijeklu, materinjem jeziku, češkim školama, kulturi, pjesmi, kazalištu…
U zraku je zvonio naš materinji jezik, smijali smo se istom humoru, pjevali iste pjesme, i češke i hrvatske. Bilo je neizmjerno i neopisivo lijepo to što pripadamo jedini drugima, što cijenimo iste tradicije i što su naši korijeni isprepleteni dublje nego što smo mislili. Bio je to vikend toplog zajedništva koji se neće zaboraviti.
Bilo je to vrijeme koje je svakoga od nas ispunilo ponosom na tim kakav jesmo. Obavili smo ogroman posao. Vidjeti našu predanost i spremnost pomoći bilo je inspirativno. Isto tako, naši posjeti češkim institucijama nisu bili samo formalne točke programa, već podsjetnik na ono što nas ujedinjuje – poštovanje prema našem porijeklu, našoj povijesti i vrijednostima koje dijelimo kao ljudi s češkim korijenima.
Upravo je ta kombinacija napornog rada i ponosa na to odaklepotječemo učinila ovaj vikend nečim iznimnim. Moramo zahvaliti svima koji su zaslužni za tako divan vikend. ja se već veselim našim sljedećim zajedničkim koracima.
