Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček
A máme tu nový školní rok
Léto je už skoro za námi a určitě budou mnozí vzpomínat na chvilky odpočinku a na dovolenou, kterou si užil každý podle svých nejlepších představ a možností. Už od poloviny srpna se děti školou povinné a také jejich rodiče připravují na začátek školního roku.
Já už děti školou povinné nemám, a tak jsem se v duchu vrátila asi čtyřicet, ba i více let do minulosti, kdy se uskutečnil můj první školní den.
Ano, bylo to dost dávno, ale myšlenky jsou stále živé, řekli bychom, jako by to bylo včera. Přesně si pamatuji na velikou modrou brašnu, o které všichni říkali, že je větší než já, jelikož já jsem tehdy neměla ani dvacet kilo.
První školní den mě do školy doprovodil tatínek. Rodiče byli s námi snad jen jednu školní hodinu a potom paní učitelka řekla, že mohou jít domů. Na tu chvilku nikdy nezapomenu. Slza se zaleskla nejen v mých očích, ale i v očích mého tatínka. Nezbylo než se seznámit se spolužáky a paní učitelkou Boženkou, která je dodnes v mnoha věcech mým vzorem. První školní den jsem se seznamovala s většinou svých spolužáků, protože jsme tehdy (my děti z vesnice) do školky nechodily. Hráli jsme si s bratranci a sestřenicemi nebo se sousedovic dětmi a většinu dne jsme byli s babičkou a dědečkem, od kterých jsme se toho hodně naučili a měli jsme se s nimi tak dobře.
Velice důležité bylo, co si první školní den oblékneme. Všimla jsem si, že je tomu tak i dnes. Přesně si pamatuji, co to bylo – jakou jsem měla sukýnku a jaké tričko… Ostatně, dědeček nás vždycky na podzim, než začala škola, vzal do města a koupil nám nové střevíce a oblečení, a to takové, jaké jsme si sami vybrali. Pro nás to bylo skoro jako svátek a moc jsme se na to těšili.
Letos jsem na první školní den zavítala do Ivanova Sela, kam do tří tříd chodí sedm žáků. V naší malé vesničce máme dva prvňáky! Škola je krásně upravená a je v ní veselo. Byl to krásný pocit, dívat se na děti plné zvědavosti a nedočkavosti. Zbývá jen všem, jak dětem, tak učitelům a rodičům, popřát hodně štěstí a radosti. A dětem hlavně hodně upřímných kamarádů, dobrých známek a krásných vzpomínek…
I evo nam nove školske godine
Ljeto je pri kraju i mnogi će se sigurno sjećati trenutaka odmora i praznika u kojima je svatko uživao prema svojim najboljim predodžbama i mogućnostima. Od sredine kolovoza djeca koja obavezno moraju u školu, a i njihovi roditelji, pripremaju se za početak školske godine.
Ja više nemam djecu školske dobi, pa sam se u mislima vratila četrdesetak ili više godina u prošlost kada je bio moj prvi dan škole.
Da, bilo je to prilično davno, ali misli su još uvijek žive, rekli bismo kao da je bilo jučer. Točno se sjećam velike plave torbe, za koju su svi govorili da je veća od mene, jer tada nisam imala ni dvadeset kila.
Prvog školskog dana u školu me je otpratio tata. Roditelji su bili s nama možda samo jedan školski sat, a onda je učiteljica rekla da mogu ići kući. Nikada neću zaboraviti taj trenutak. Suze su navrle ne samo meni na oči, već i na oči mog tate. Preostalo je samo da upoznam druge učenike iz razreda i učiteljicu Boženku, koja mi je i danas uzor u mnogočemu. Prvog dana škole upoznala sam većinu svojih kolega iz razreda jer mi (djeca iz sela) tada nismo išli u vrtić. Igrali smo se s bratićima ili susjedovom djecom, a veći dio dana bili smo s bakom i djedom, od kojih smo puno naučili i tako se dobro proveli.
Vrlo važno je bilo ono što smo odjenuli prvog dana škole. Primijetila sam da je i danas tako. Točno se sjećam što je to bilo – koju sam suknju nosila i koju majicu… Osim toga, u jesen, prije početka škole, djed nas je uvijek vodio u grad i kupovao nam nove cipele i odjeću, onu koju smo same birale. Za nas je to bilo gotovo kao praznik i jako smo se veselile tome.
Ove godine sam za prvi dan škole posjetila Ivanovo Selo gdje sedam učenika pohađa tri razreda. U našem malom selu imamo dva prvašića! Škola je prekrasno uređena i vesela. Bio je predivan osjećaj gledati djecu punu znatiželje i nestrpljenja. Ostaje samo poželjeti svima, i djeci i učiteljima i roditeljima, puno sreće i radosti. A djeci prije svega puno iskrenih prijatelja, dobrih ocjena i lijepih uspomena…
