Autor teksta: Alen Janota

Jak nám fotbal prohrál

„Toto mistrovství ve fotbale je zajisté nejhorším mistrovstvím v historii,” slyšel jsem již mnohokrát z různých zdrojů a z různých stran, a i sám si to myslím. Jednu z nejvýznamnějších světových sportovních událostí letos vcelku ovládly různé kontroverze a nesportovní tahy. Zastřešující instituce světového fotbalu se vydala na nesprávnou cestu a z nejpopulárnějšího sportu se snažila vytvořit jeho amerikanizovanou variantu čili hon za pokladem a finančním ziskem. Ve finále na uvedeném mistrovství neprohrálo jenom sedmačtyřicet reprezentací, ale i samotný fotbal.

Docela mě mrzí, že mám velmi podobné shrnutí úspěchu chorvatské fotbalové reprezentace jako před dvěma lety po mistrovství Evropy. Tentokrát nám k úctyhodnému úspěchu nescházel jenom chloupek štěstí. Kvůli řadě rozhodnutí svou účast na mistrovství neukončilo Chorvatsko pouze předčasně, dočkalo se ale také nejvíce nepochopitelných a nespravedlivých rozsudků. Těm se celý svět nemohl vynadivit. Díky rozšíření počtu účinkujících zemí z dvaatřiceti na osmačtyřicet se na mistrovství tentokrát dostaly i některé menší, dokonce exotické reprezentace, které ale brzo poznaly realitu. „Jste pouze slanečci, a toto je bazén pro žraloky,” jasně jim vzkázali organizátoři. Chorvatsko si po třech medailích ze světových mistrovství v třicetiletém období mělo užívat alespoň respekt, a ne být považováno za kamínek ve střevíci.

Pocit, že ti soustavně křivdí, a přitom nemůžeš nic změnit, patří mezi nejbolestivější. Jako bývalému sportovci mi nejvíce vadí, že právě ve sportu došlo k tolika nesportovním zásahům. Toto mistrovství světa si budu pamatovat právě kvůli okamžiku po porážce mužstvem Portugalska, kdy jsem byl natolik zklamaný, že jsem se málem zařekl, že už se nikdy na fotbal dívat nebudu. Je ale známo, že ve čtyři hodiny ráno na taková rozhodnutí není ta nejlepší doba. Když jsem se ráno probudil, věděl jsem, že to nedodržím, protože opravdový fanoušek neopustí svůj milovaný tým v žádném případě, a obzvlášť ne kvůli zlomyslnému jedinci s píšťalkou.

Úvodník na toto téma jsem psal dříve, než proběhlo finálové utkání, a tím jsem chtěl dodatečně podtrhnout svou nespokojenost celkovým průběhem mistrovství. Vím ale, že jsme před semifinálovým zápasem Anglie a Argentiny v našem kvízovém týmu měli jednomyslný postoj, že bychom si přáli, aby vypadla obě mužstva, přestože to není možné. Chytřejší než jsem sám říkají, že ve všem zlém se vždy najde také něco dobrého. V tomto případě ani věčný vtipálek, jakým bych si přál být, moc dobrého nevidí. Možná jen to, že naši reprezentanti, kteří v předešlých mistrovstvích docílili nevídaných úspěchů a přinesli nám tolik radosti, po letošním – řekněme předčasném – vyřazení získali nějaký ten den odpočinku se svými rodinami navíc.

Kako nam je nogomet izgubio

„Ovo nogometno prvenstvo je sigurno najgore prvenstvo u povijesti”, čuo sam već mnogo puta iz raznih izvora i s raznih strana, a i sam to mislim. Jedan od najznačajnijih svjetskih sportskih događaja ove godine su u potpunosti preplavile razne kontroverze i nesportski potezi. Krovna institucija svjetskog nogometa pošla je krivim putem  i od najpopularnijeg sporta se trudila stvoriti njegovu amerikaniziranu varijantu, odnosno lov na blago i financijsku dobit. U konačnici na navedenom prvenstvu nije izgubilo samo 47 reprezentacija, nego i sam nogomet.

Jako mi je žao da imam vrlo sličan sažetak uspjeha hrvatske nogometne reprezentacije kao i prije dvije godine na europskom prvenstvu. Ovaj put nam je za hvalevrijedan uspjeh nije nedostajala samo vlas sreće. Zbog niza odluka Hrvatska je svoje sudjelovanje na prvenstvu zaključila ne samo prijevremeno, već je doživjela i najviše nerazumljivih i nepravednih sudačkih odluka. Tome se cijeli svijet nije mogao načuditi. Zahvaljujući proširenju broja zemalja sudionica s 32 na 48, ovaj put su na prvenstvo došle i neke manje, čak i egzotične reprezentacije, no koje su brzo upoznale realnost.

„Vi ste samo haringe, a ovo je bazen za morske pse”, jasno su im poručili organizatori. Hrvatska je nakon tri medalje sa svjetskih prvenstava u razdoblju od trideset godina trebala uživati barem poštovanje, a ne biti smatrana kamenčićem u cipeli.

Osjećaj da ti se sustavno radi nepravda, a da pritom ne možeš ništa promijeniti spada među najbolnije. Kao bivšem sportašu najviše mi smeta da je upravo u sportu došlo do toliko nesportskih intervencija. Ovo svjetsko prvenstvo pamtit ću upravo zbog trenutka nakon poraza protiv momčadi Portugala  kad sam bio toliko razočaran da sam se skoro zakleo da više nikad neću gledati nogomet. Ali kao što je poznato, četiri sata ujutro nije najbolje vrijeme za takve odluke. Kad sam se ujutro probudio, znao sam da to neću održati jer pravi navijač ne napušta svoj omiljeni tim ni u kojem slučaju, a posebno ne zbog zlonamjernog pojedinca sa zviždaljkom.

Uvodnik o ovoj temi napisao sam prije nego je protekla finalna utakmica, a time sam htio dodatno podcrtati svoje nezadovoljstvo cijelim tijekom prvenstva. Ali znam da smo prije polufinalne utakmice Engleske i Argentine u našem kvizaškom timu imali jednoglasan stav da želimo na ispadnu obje  momčadi, iako to nije moguće. Pametniji od mene kažu da se u svakom zlu uvijek nađe i nešto dobro. U ovom slučaju niti vječni šaljivdžija kakav bih želio biti ne vidi puno dobrog. Možda samo to da naši reprezentativci koji su u prijašnjim prvenstvima ostvarili neviđene uspjehe i donesli nam toliko radosti, nakon ovogodišnjeg, recimo to prijevremenog ispadanja, dobili barem koji dan više za odmor sa svojim  obiteljima.

Úspěch pro všechny, neúspěch jenom pro sebe

Konec školního roku a rozdělení vysvědčení přináší žákům různé pocity. Zatímco žáci s výborným prospěchem by si určitě přáli, aby o jejich úspěchu bylo informováno co největší množství lidí, méně úspěšní žáci by si nejspíš přáli, aby se o jejich známkách nedozvěděli ani jejich rodiče.
Dvojčíslo Jednoty 30/31 z roku 1976 nedělalo žádnou diskriminaci. Novinářka Věra Kadlecová v článku informovala o školním prospěchu všech žáků české školy v Daruvaru s obvodními školami v Lipovci, Horním Daruvaru, Dolanech, Holubňáku a Dolních Střežanech a v obvodní škole v Ivanově Sele.
Úspěchy jednotlivých žáků v minulosti necháme tentokrát být, bez ohledu na to, zda si za své celoroční úsilí vysloužili nové kolo anebo pořádný výprask. Uvedeme jenom, že škola Komenského v Daruvaru se všemi obvodními školami čítala před padesáti lety 301 žáků a do ivanoselské malotřídky docházelo 85 žáků z Ivanova Sela a Tréglavy.

Uspjeh za sve, neuspjeh samo za sebe

Kraj školske godine i podjela svjedodžbi donose đacima različite osjećaje. Dok đaci s odličnim uspjehom sigurno žele da o tome bude informirano štoviše ljudi, manje uspješni đaci bi radije željeli da za njihove ocjene ne saznaju ni njihovi roditelji.

Dvobroj Jednote 30/31 iz 1976. nije radio nikakvu diskriminaciju. Novinarka Vĕra Kadlec u članku je informirala o školskom uspjehu svih đaka češke škole u Daruvaru s područnim školama u Ljudevit Selu, Gornjem Daruvaru, Doljanima, Golubinjaku i Donjim Sređanima, kao i u područnoj školi u Ivanovom Selu.

Uspjehe pojedinih đaka u prošlosti ostavljamo ovaj put tamo, bez obzira na to jesu li za cjelogodišnji trud dobili novi bicikl ili poštene batine. Navedimo samo to da je škola J. A. Komenskog u Daruvaru sa svim  područnim školama prije pedeset godina imala 301 đaka, a u nižerazrednu školu u Ivanovu Selu dolazilo je 85 đaka iz Ivanovog Sela i Treglave.

Letní škola v Česku – Rafting na řece Berounce, návštěva Techmanie, setkání s robotickým dinosaurem, golf v zoologické zahradě, 3D kino, stavba roubenky a mnoho nových přátelství – to jsou jen některé ze zážitků, které byly připraveny pro žáky pátých tříd českých škol během letní školy v Plasích nedaleko Plzně. Pět nezapomenutelných dnů v Česku prožilo 24 žáků České základní školy J. A. Komenského v Daruvaru, kteří kromě již zmíněných aktivit poznali také historické centrum Plzně a navštívili školu svých vrstevníků v Česku. Letní školy pro žáky pátých tříd se v Plasích konají od roku 2019.

Ljetna škola u Češkoj – Rafting na rijeci Berounki, posjet Techmaniji, druženje s robotom dinosaurom, golf u zoološkom vrtu, 3D kino, gradnja brvnare i mnoga nova prijateljstva samo su neka od iskustava pripremljenih za učenike petih razreda čeških škola tijekom ljetne škole u mjestu Plasy, nedaleko od Plzenja u Češkoj. Pet nezaboravnih dana u Češkoj provela su 24 učenika Češke osnovne škole Jana Amosa Komenskog iz Daruvara, koji su, osim već navedenih aktivnosti, upoznali i povijesnu jezgru Plzenja te posjetili školu svojih vršnjaka u Češkoj. Ljetne škole za učenike petih razreda u mjestu Plasy održavaju se od 2019. godine.

Autor teksta: Michaela Syrůčková

Ahoj léto! Ahoj prázdniny!
Ahoj cesty z města ven!
Ahoj slunce, džíny, bikiny,
barvy úsvitů jak sen.

Právě tato více než čtyřicet let stará písnička od trojice Zagorová–Hložek–Kotvald mi hraje v hlavě už několik týdnů. A za pár dní bude znít také z oken našeho auta, až konečně vyrazíme „z města ven”. Tedy, nebude znít úplně z oken auta, protože venku je, jak víte, nedýchatelno a celou cestu do Itálie budeme mít zřejmě puštěnou klimatizaci. Naše „cesta z města” navíc nepovede do přírody jako v citované písni, ale zase do dalších měst a potom do dalších a dalších, ale právě na to se těším nejvíc.

Mám ráda moře a dlouhé pláže, ale ještě větší kouzlo pro mě vždycky měla města. Ne jen tak ledajaká, ale ta krásná a stará, která dýchají zároveň dávnou historií i zcela přítomným a vášnivě tepajícím životem. A právě tam zamíří naše cesta: do Verony, Milána, Florencie, Říma a nakonec i do malebných Benátek. Města plná smyšlených i reálných historických příběhů a mocenských bojů, ale také dobrého jídla, pití a křivolakých romantických uliček, kostelů a fontán už na nás čekají.

Když se mě lidi ptali, na co se na svatbě těším nejvíc, moje odpověď byla jednoznačná – na svatební cestu. A vzhledem k tomu, že můj novomanžel na každou moji otázku typu: „Kam bys chtěl jet?”, „Kde bys chtěl
spát?”, „Co bys chtěl vidět?” nebo „Co bys chtěl ochutnat?” odpovídá jednoduše: „To, co ty. Tak, jak to naplánuješ, to určitě bude super.” (však to znáte), mohla jsem naši svatební cestu vymyslet přesně podle svých přání a představ.

Teď už je jen čas začít se společně těšit, domýšlet detaily a balit věci, protože brzy vyrážíme. Ozvu se s nějakým cestopisem a vy můžete taky: napište nám, kam jste vyrazili na prázdniny a jak jste si to užili. Inspirace není nikdy dost a prázdnin je před námi ještě spousta.

Přeji vám krásné cesty z města ven a ty nejbarevnější úsvity, jaké si umíte představit.

Pozdrav, ljeto! Pozdrav, praznici!
Pozdrav, putevi izvan grada!
Pozdrav, sunce, traperice i bikini,
boje zore poput sna.

Upravo mi ta pjesma, stara više od četrdeset godina, trija Zagorová, Hložek i Kotvald, već tjednima svira u glavi. A za nekoliko dana odjekivat će i kroz prozore našeg auta kad se konačno zaputimo „izvan grada”. Pa, ne baš doslovno kroz otvorene prozore, jer, kao što znate, vani se ne može disati, pa će nam cijelim putem do Italije vjerojatno raditi klima-uređaj. Štoviše, naš „izlet izvan grada” neće nas odvesti u prirodu kao u pjesmi; umjesto toga, obilazit ćemo grad za gradom – i upravo se tome najviše veselim.

Volim more i dugačke plaže, ali još veći čar su za mene uvijek imali gradovi. Pritom ne mislim na bilo kakve gradove, već na one prekrasne, drevne gradove koji odišu ozračjem prošlih vremena, ali i živahnim, pulsirajućim životom sadašnjosti. Upravo nas tamo vodi naše putovanje: u Veronu, Milano, Firencu, Rim i, naposljetku, u slikovitu Veneciju. Očekuju nas gradovi ispunjeni povijesnim pričama, izmišljenima i stvarnima, i borbama za vlast, uz vrhunsku hranu i piće, vijugave romantične uličice, crkve i fontane.

Kad su me pitali čemu se najviše veselim u vezi s vjenčanjem, moj  odgovor je bio jasan: bračnom putovanju. A budući da moj novi suprug na svako pitanje – poput „Gdje bi htjela ići?”, „Gdje želiš odsjesti?”, „Što želiš vidjeti?” ili „Što želiš kušati?” – odgovara jednostavno: „Kako god ti želiš. Kako god to isplaniraš, sigurno će biti odlično” (znate već kako to ide), mogla sam isplanirati naše bračno putovanje točno prema vlastitim željama i viziji.

Sada je vrijeme da se tome zajedno veselimo, dogovorimo posljednje detalje i spakiramo stvari jer uskoro krećemo na put. Javit ću se s nekim putopisom, a i vi možete podijeliti svoje: napišite nam gdje ste ljetovali i kako ste se proveli. Inspiracije nikad dosta, a pred nama je još mnogo vremena za odmor.

Želim vam lijepa putovanja izvan grada i najživopisnije zore koje možete zamisliti.

V mládí je síla

V„Někdo si možná myslí, že dolanská mládež usnula, protože se o ní neobjevují žádné zprávy. I když Jednota o ní mlčí, mládež se činí.“
Výše uvedené věty jsme objevili v Jednotě číslo 29 z roku 1976 v rubrice Mládí 76. Zaujaly nás především ze dvou důvodu. První, z nich je skutečnost, že tehdy očividně vládlo přesvědčení, že pokud se o něčem nepsalo v Jednotě, jako by se to ani nestalo. Podobné rčení v dnešní době platí pro Facebook nebo jiné sociální sítě, zatímco Jednota už nemá takový dosah a vliv, jako měla v minulosti. Dalším důvodem je  tázka, s níž se potýká velká většina dnes působících českých besed v Chorvatsku: jak do svých řad přilákat mladé lidi?
Na dvojstránce věnované mladým jsme objevili články s poutavými titulky jako: Mládež – iniciátor společenského života, Mládež by pracovala, ale není vedoucí nebo Dolanská mládež nespí (z jehož jsme vybrali citované věty). Vliv Jednoty dnes možná není stejný jako kdysi, ale o mládeži dodnes platí rčení, že právě v ní spočívá budoucnost.

U mladima je snaga

“Netko možda misli da je omladina iz Doljana zaspala jer se o njoj ne pojavljuju nikakve vijesti. Iako Jednota o njima šuti, mladi vrijedno rade.”

Gore navedene rečenice našli smo u Jednoti broj 29 iz 1976. u rubrici “Mladi ’76”. Privukle su nas prije svega iz dva razloga. Prvi je činjenica da je tada očito vladalo uvjerenje da nešto, ako o tome nije pisalo u Jednoti, kao da se nije dogodilo. Slično danas vrijedi za Facebook ili druge društvene mreže, dok Jednota više nema takav doseg i utjecaj kakav je imala u prošlosti. Drugi je razlog pitanje s kojim se suočava velika većina čeških kulturnih udruga koje danas djeluju u Hrvatskoj: kako privući mlade u svoje redove?

Na duplerici posvećenoj mladima pronašli smo članke s privlačnim naslovima kao što su: Mladež – inicijator društvenog života, Mladež bi radila, ali nema vođe i Doljanska mladež ne spava (iz kojeg smo izabrali citirane rečenice). Utjecaj Jednote možda više nije onakav kakav je nekoć bio, ali i dalje vrijedi stara izreka o mladima – da upravo na njima počiva budućnost.

Kostrena – město námořníků a krásných pláží – Východně od Rijeky, v objetí dvou zálivů – zálivu Martinšćica na západě a Bakarského zálivu na východě – se nachází obec a osada Kostrena. Je to elitní předměstí Rijeky, jedna z nejbohatších obcí v Chorvatsku a místo, kam Riječané chodí na procházky u moře a v létě se koupat. Nedotčená příroda zde návštěvníkům nabízí malebné zátoky, voňavou flóru a bohatou faunu. Moře v Kostreně je zásobeno mnoha prameny sladké vody, je velmi čisté a vždy nejméně o dva stupně chladnější než na jiných místech. Silná námořní tradice dala vyplodila mnoho loděničních úspěchů a renomovaných námořníků a kapitánů.

Kostrena – mjesto pomoraca i predivnih plaža – Istočno od Rijeke, u zagrljaju dvaju zaljeva – zaljeva Martinšćica na zapadu i Bakarskog zaljeva na istoku – nalazi se općina i naselje Kostrena. To je elitno riječko predgrađe, jedna od najbogatijih općina u Hrvatskoj te mjesto gdje Riječani dolaze u šetnje uz more i ljeti na kupanje. Netaknuta priroda ovdje posjetiteljima nudi slikovite uvale, mirisnu floru i bogatu faunu. More u Kostreni opskrbljeno je mnogim izvorima slatke vode, vrlo je čisto i uvijek barem dva stupnja hladnije nego na drugim mjestima. Snažna pomorska tradicija iznjedrila je mnogo brodograditeljskih uspjeha i renomiranih mornara i kapetana.

Pod ulicemi Brna – Brno je skutečně protkáno rozsáhlým podzemím. Téměř pod každým domem v historickém centru se nacházejí sklepy, pod mnoha kostely jsou kostnice či krypty a ve městě lze najít také historické vodojemy, bunkry a další podzemní prostory. Není proto divu, že se někdy říká, že neexistuje jen jedno Brno, ale hned dvě – jedno viditelné na povrchu a druhé ukryté pod ním. Nejrozsáhlejší zpřístupněný komplex sklepů a chodeb se nachází pod Zelným trhem a nese název Labyrint pod Zelným trhem. Unikátní spleť sklepů a chodeb měří téměř kilometr a návštěvník se při její prohlídce nevydá pouze na cestu do podzemí, ale na výlet do minulosti.

Upoznajmo podzemlje grada Brna – Gotovo ispod svake kuće u povijesnoj jezgri grada Brna nalaze se podrumske prostorije, ispod mnogih crkava su kosturnice ili kapele, a u gradu se mogu pronaći i povijesni vodospremnici, bunkeri i drugi podzemni prostori. Nije čudo što se ponekad kaže da ne postoji samo jedno Brno, nego dva – jedno vidljivo na površini i drugo skriveno ispod njega. Najopsežniji kompleks podruma i hodnika je takozvani Labirint ispod Zelne tržnice. Radi se o jedinstvenoj mreži podruma i hodnika dugoj gotovo kilometar, koja posjetiteljima ne nudi samo običnu šetnju, već pogled u prošlost.

Letní škola v Záhřebu – V Záhřebu se od 23. do 26. června konal sedmý ročník České letní školy, kterého se zúčastnilo dvanáct žáků základní školy, kteří se učí český jazyk a kulturu podle modelu C. Program letní školy zahrnoval dílny výroby šperků, přípravy nealkoholických koktejlů, etického využívání umělé inteligence a návštěvy Muzea čokolády a Muzea města Záhřebu. Žáci také v kině zhlédli animovaný film a poslední den vyrazili lanovkou na Sljeme, kde strávili krásný den v přírodě.

Ljetna škola u Zagrebu – Od 23. do 26. lipnja je u Zagrebu održano sedmo izdanje Češke ljetne škole u kojem je sudjelovalo dvanaest učenika osnovne škole, koji češki jezik i kulturu uče po modelu C. Program ljetne škole obuhvatio je radionice izrade nakita, spravljanja bezalkoholnih koktela te etičke upotrebe umjetne inteligencije te posjete muzeju čokolade i muzeju grada Zagreba. Učenici su također u kinu pogledali animirani film te se posljednjeg dana uputili žičarom na Sljeme i proveli prekrasan dan u prirodi.

Premiéra hry Svatební košile – Divadelní soubor ČB2 České besedy Daruvar uvedl 2. července premiéru divadelní hry Svatební košile, kterou podle stejnojmenné balady ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena zdramatizovala a režírovala Vlatka Daňková. Plný sál diváků sledoval napínavý příběh o dívce, které se v noci, kdy vstávají mrtví, zjevuje její milý. Po napínavé a vzrušující hře s loutkami vystoupil divadelní soubor Panika České besedy Sisak, který uvedl hru Němý film – Velbloud uchem jehly. Diváci odměnili oba soubory bouřlivým potleskem.

Premijera Svadbenih košulja – Kazališna skupina ČB2 Češke besede Daruvar izvela je premijerno 2. srpnja kazališnu igru Svadbene košulje, koje je po predlošku istoimene balade iz zbirke Kytice Karla Jaromíra Erbena dramatizirala i režirala Vlatka Daněk. Puna dvorana gledatelja pratila je napetu priču o djevojci, kojoj se u noći kad mrtvi ustaju, ukazuje njezin dragi. Nakon napete i uzbudljive igre s lutkama nastupila je kazališna skupina Panika Češke besede Sisak, koja je izvela Nijemi film – Deva ušicom igle. Obje skupine su gledatelji nagradili velikim pljeskom.

Letní škola v Tkonu – Čtyřicet žáků České základní školy Josefa Růžičky z Končenic strávilo se svými učiteli šest dnů v Kulturně-edukačním centru v Tkonu na ostrově Pašmanu. To, co bylo ze začátku zamýšleno jako seminář pro zdokonalení češtiny, se proměnilo v mnohem více, takže děti měly možnost naučit se nové písně a tance a rozvinout nebo zdokonalit své plavecké dovednosti. Chválený pobyt v Tkonu byl dokonalým přechodem ze školních povinností do vytoužených prázdnin.

Ljetna škola u Tkonu – Četrdesetak učenika Češke osnovne škole Josipa Ružičke iz Končanice je u pratnji učitelja provelo šest dana u Kulturno-edukacijskom centru u Tkonu na otoku Pašmanu. Ono što je na početku bilo zamišljeno kao seminar za usavršavanje češkog jezika preraslo je u mnogo više od toga pa su djeca imala mogućnost naučiti i nove pjesme i plesove te usvojiti ili usavršiti svoje plivačke vještine. Hvaljeni boravak u Tkonu bio je savršenim prijelazom sa školskih obaveza u toliko iščekivane praznike.