Sobota 6. června
Hercegovec – Přehlídka folklorní tvořivosti dětí Naše jaro, průvod v 17 h, program v 18 h
Virovitica – Závěrečný program Jarních tónů Jana Vlašimského s kulatým stolem a koncertem

Neděle 7. června
Dubrava – Den české kultury České besedy Záhřebského županství, restaurace Sablić, 19 h, valná hromada v 18 h

Úterý 9. června
Daruvar – Koncert české hudebnice a výtvarnice Martiny Trchové, Svaz Čechů, 17.30 h

Středa 10. června
Daruvar – Představení turistické aplikace Po stopách Čechů, 11 h
Daruvar – Naše jaro – udílení uznání nejúspěšnějším žákům

Pátek 12. června
Kaptol – Den české kultury, 18 h

Sobota 13. června
Horní Daruvar – Dny české kultury – Den bramboráků, Místní dům, 16 h
Velké a Malé Zdence – Den sportu a české kultury, hřiště ZRC, Velké Zdence

Sobota 27. června
Mezurač – Přehlídka dechových hudeb

Úterý 30. června – neděle 5. července
Daruvar – Dny české kultury

Sobota 4. července
Ivanovo Selo – Etno den

Sobota 4.– neděle 5. července
Dolany – Dny české kultury a Kuchařská vitráž

Srpen 2026
Bjeliševec – Naše kořeny

Sobota 12. a neděle 13. září
Mezurač – Dny české kultury města Kutiny a 20. setkání českých besed Sisacko-moslavinského županství

Sobota 19. září
Kaptol – Přátelský večírek

Sobota 26. září
Virovitica – Program k Evropskému dni jazyků

Středa 2. října
Končenice – Den obce

KONTAKT / WWW.SAVEZ-CEHA-RH.HR

Strach z minulosti

„Pravděpodobně se něčeho bojíte také v tuto chvíli. Jen nikdy nedovolte, aby strach zůstal ve vás, aby zapustil kořeny – strach tak neúprosně roste, vzmáhá se, zaslepí oči a křečovitě sevře mozek, úplně znemožní správné myšlení. Strach musíte sami ze sebe vymýtit, podívat se mu do očí a neúprosně se s ním vypořádat. Jinak vás přemůže a zničí.“

Takto o strachu beze strachu psala Žofie Krasková v Jednotě číslo 23 z roku 1976. Kromě již uvedené úvahy o tom, že je třeba čelit nepříteli, kterého všichni dobře známe, si autorka dovolila i svůj názor na využívání strachu ve výchově a výuce. Přidala také zdařilé a méně zdařilé příklady z vlastní zkušenosti a příběhy, které slyšela. Podívat se strachu do očí nikdy nebylo, není a nebude snadné, a proto podle autorky často hledáme pomoc. Proti dvěma nebo více párům očí strach snad přeci jen trošičku povolí.

„Bát se – znamená cítit se bezmocným, v tom případě potřebujeme někoho pro posilu (…) Často si v životě hledáme přítelkyni nebo přítele, který ví víc než my, který je silnější než my. Jen ten, kdo vás má skutečně rád, kdo se umí vžít do vaší situace, a ne vidět vás jako sebe – každý člověk je jinačí – jen ten má právo radit, ne však vnucovat svůj názor. Zbavit sebe i jiného strachu – to je jeden z krásných životních úkolů člověka.“

Strah iz prošlosti

„Vjerojatno se nečega bojite i u ovom trenutku. Samo nikad ne dozvolite da strah ostane u vama, da pusti korijene – strah onda nemilosrdno raste, razmaše se, zasljepljuje oči i grčevito stišče mozak, potpuno onemogućava ispravno mišljenje. Strah morate samog iz sebe iskorijeniti, pogledati mu u oči i nemilosrdno se s njim obračunati. Inače će vas savladati i uništiti.”

Tako je o strahu bez straha pisala Žofie Krásková u Jednoti broj 23 iz 1976. Osim već navedenog razmišljanja o tome da se treba sučeliti s neprijateljem kojeg svi dobro znamo, autorica si je dozvolila i svoj stav prema korištenju straha u odgoju i obrazovanju. Dodala je i uspješne i manje uspješne primjere iz vlastitog iskustva i priče koje je čula. Pogledati strahu u oči nikad nije bilo, nije i neće biti lako i zato, prema autorici, često tražimo pomoć.

„Bojati se -znači osjećati se bespomoćnim, u tom slučaju  trebamo nekoga kao pojačanje (…)Često u životu tražimo prijateljicu ili prijatelja koji zna više nego mi, koji je jači nego mi. Samo onaj koji vas stvarno voli, koji se zna uživjeti u vašu situaciju, a ne vidjeti vas kao sebe – svaki čovjek je drugačiji – samo taj ima pravo savjetovati, ali ne i nametati svoj stav. Izbaviti sebe i drugoga straha – to je jedna od lijepih zadaća čovjeka.

Autor teksta: Sandra Klimeš

Kdo je vládce světa… nebo aspoň domu?

Zapomeňte na Putina a Trumpa, na splátky, účty a jiné nudné věci… Nejdůležitější je zjistit, jestli má vládce domu plnou misku a čerstvou vodu. Vládce má čtyři nohy, vousy, tu nejměkčí srst, jakou si umíte představit, a mňouká a přede. Vládcem domu je kočka … alespoň toho mého.

Kočka je zvláštní zvíře – má svou vůli a přesně ví, co chce a co nechce. Každá kočka, kterou jsme zatím měli, byla moje chlupatá paní šéfová, vládkyně mého domu a duše. Žije u mě, jí a spí zadarmo a já jí vždy odpustím úplně všechny neplechy a přidám jí do misky novou dávku oblíbeného „žrádýlka”. A ona se na mě podívá, jako by říkala: „Panebože… co jsi mi to dala za hnus? Vždyť víš, že já, královna tohoto domu a vesmíru, to nemám ráda.” Plesknu se do čela, s úctou se omluvím a jdu pro jinou příchuť, aby se milostpaní neurazila ještě víc… Co se týče kočičí misky, je jedno, že tam ještě jídlo má – jestli je vidět dno, je hotovo! Je konec světa! Kočka umírá hlady a je týraná – alespoň tak to vypadá.

Nepotřebuju budík, na to mám kočku – tedy, jestli má právě k buzení chuť. Většinou nemá. Stane se, že mě vzbudí přesně v 6:30. To se mi líbí, dám milostpaní snídaničku a ona se pak umyje a postaví se před dveře, abych ji pustila ven. Nechávám kávu a jdu milostpaní otevřít. Ona si to ale rozmyslela, venku se jí nelíbí. Tak asi za chvíli… Posadím se, abych dopila kávu, ale ještě jsem si ji ani nevzala do ruky a kočka už mi vleze do klína, uvelebí se a spí. Ale já musím do práce a kočka se ani nehne. Je jí úplně jedno, že já přijdu pozdě do práce a děti do školy. Vzbudím ji, ona neví, kde je, který je den, ani kdo jsem já, ale jestli má šanci, tak mě drápne jako pomstu za to, že jsem ji vzbudila. Musím se převléknout, jsem celá od chlupů, ale nevadí. Odpouštím jí to. Vyhodím ji ven, vezmu si tašku a jdu, ale jen co otevřu dveře, kočka je zpátky.

Než ji přesvědčím o tom, že jestli vyleze ven, dostane pamlsek, už jdu pozdě.

Ze zkušenosti vím, že nejlepší dárek pro kočku není žádný vycpaný měkký polštářek, extra kočičí škrabadlo anebo naparáděný útulný domeček. Nejlepším dárečkem je krabice od těch věcí. Je zajímavé pozorovat, jak se kočičí tělo mění v tekutinu a pomalu, ale jistě se „vlévá” do jakékoliv škatule. Celé události samozřejmě předchází pečlivé plánování. Nejprve si škatuli důkladně obejde, očichá ji, poklepe po ní packou a pak se do ní spokojeně nacpe. A za chvilku už spí. Milostpaní je spokojená s „dárečkem”, a já jsem tak trochu zklamaná.

Někdy se na ni rozzlobím a nemluvím na ni. Vidím jí v očích, jak si myslí: „Konečně! Teď mám od tý dotěrný ženský trochu pokoj!” Protáhne se a jde si lehnout na své místečko na pohovce. Lehne si a začne vrnět.

A ja v sekundě zapomenu, proč jsem se na ni vlastně zlobila. Přisednu si k ní, ona mi vleze do klína a přede dál. A já už přemýšlím, že bych jí měla něco koupit – nějakou novou hračku nebo alespoň něco fajnového na zub, když je tak hodná…

Vědci si již desítky let kladou otázku, jestli jsou kočky ochočené, nebo ne. Já znám přesnou odpověď. Krmíme je, každodenně se staráme, aby měly čistý písek a plné misky – ony si ochočily nás.

Tko je vladar svijeta, ili barem kuće?

Zaboravite na Putina i Trampa, na plaćanja, račune i druge dosadne stvari… Najvažnije je ustanoviti ima li vladar kuće punu zdjelicu i svježu vodu. Vladar ima četiri noge, brkove i prede. Vladar kuće je mačka… Barem moje kuće.

Mačka je posebna životinja – ima svoju volju i točno zna što hoće, a što neće. Svaka mačka koju smo dosad imali bila je moja dlakava gospođa šefica, vladarica mog doma i duše. Živi kod mene, jede i spava besplatno, a ja joj uvijek oprostim baš sve nestašluke i dodam joj u zdjelicu novu dozu omiljene hrane. A ona me gleda kao da kaže: „Bože, što si mi dala to gadno? Pa znaš da ja, kraljica ove kuće i svemira, to ne volim.”

Lupim se po čelu, s poštovanjem se ispričam i idem po drugi okus da se milostiva ne bi uvrijedila još više… Što se tiče mačje zdjelice, svejedno je ima li tamo još jela – ako se vidi dno, gotovo je! Kraj svijeta! Mačka umire od gladi i zlostavljana je – barem to tako izgleda.

Ne trebam budilicu, za to imam mačku, ako ima volju za buđenjem. Većinom nema. Ustane se da bi me probudila točno u 6.30. To mi se svidi, dam milostivi doručak, a onda se ona umije i postavi pred vrata da ju pustim van. Ostavljam kavu i idem otvoriti milostivi. No ona se predomislila, vani joj se ne sviđa. Barem na trenutak… Sjednem da bih popila kavu, ali još ju nisam ni uzela u ruku, a mačka mi se već popne u krilo, raskomoti se i spava. Ali ja moram na posao, no mačka ni makac. Potpuno joj je svejedno hoću i zakasniti na pisao, a djeca u školu. Probudim je, ona ne zna gdje je, koji i je dan, a ni tko sam ja, ali ako ima šanse ogrebe me za osvetu što sam ju probudila. Moram se presvući, puna sam dlaka, ali ne smeta. Oprostim joj. Pustim ju van, uzimam torbu, ali samo što sam otvorila vrata, mačka je natrag. Prije nego ju uvjerim da će ako izađe van dobiti poslasticu, već kasnim.

Iz iskustva znam da najljepši dar za mačku nije nikakav podstavljeni meki jastučić, ekstra mačka grebalica ili ukrašena ugodna kućica. Najbolji dar je kutija od tih stvari. Zanimljvo je promatrati kako se mačje tijelo mijenja u tekućinu i pomalo ali sigurno se „ulijeva” u svakakve kutije. Cijelom događaju naravno prethodi pažljivo planiranje. Najprije kutiju pažljivo obiđe, onjuši je, dodirne šapom i onda se u nju mirno nastani. I već za trenutak spava. Milostiva je zadovoljna s „darom”, a ja sam pomalo razočarana.

Nekad se na nju naljutim i ne razgovaram s njom. Vidim joj u očima kako si misli: „Konačno! Sad imam mir od te nametljive žene.” Protegne se i ode leći na svoje mjesto na kauču. Legne i počne presti. A ja u sekundi zaboravim zašto sam se na nju uopće ljutila. Sjednem do nje, ona mi uđe u krilo i prede dalje. A ja već razmišljam da bih joj, kad je tako dobra, trebala nešto kupiti – neku novu igračku ili barem nešto fino za pod zub…

Znanstvenici si već desetljećima postavljaju pitanje jesu li mačke pripitomljene ili ne. Ja znam točan odgovor. Hranimo ih, svakodnevno se brinemo da imaju čisti pijesak i pune zdjelice – one su pripitomile nas.

Kácení májek – Koncem května se opět sešli obyvatelé obcí, kde se tradičně staví a kácí májky. V Lipovci byla i letos akce kácení spojena s tzv. Bramborák party, tedy pečením oblíbených bramboráků. Veselou náladu v Horním Daruvaru při kácení nezkazil ani déšť.

Rušenje majskih drva – Krajem svibnja ponovno su se okupili stanovnici onih naselja, koja održavaju tradiciju postavljanja i rušenja majskog drveta. U Ljudevit Selu je i ove godine akcija rušenja spojena sa tzv. bramborak partyjem, odnosno pečenjem omiljenih popečaka od krumpira. Veselu dužinu u Gornjem Daruvaru nije u rušenju omela niti kiša.

Dny české kultury ve Virovitici – V rámci 24. Jarních tónů Jana Vlašimského uspořádala Česká beseda Verovice 30. a 31. května Dny české kultury. První večer se spolu s pořadateli představily pěvecký sbor z Daruvaru a pěvecká skupina z Končenic, druhý den odpoledne vystupovali domácí tanečníci a zpěváci, sbor a taneční skupina z Prekopakry, Spolek Maďarů Viroviticko-podravského županství, pěvecká skupina České besedy Sisak a zpěváci a hudebníci České besedy Osijek.

Dani češke kulture u Virovitici – U sklopu 24. Proljetnih zvuka Jana Vlašimskog priredila je Češka beseda Virovitica 30. i 31. svibnja Dane češke kulture. Prve večeri, uz domaćine, predstavili su se pjevački zbor iz Daruvara i pjevačka skupina iz Končanice, a drugi dan poslijepodne nastupali su domaći plesači i pjevači, zbor i plesna skupina iz Prekopakre, Zajednica Mađara Virovitičko-podravske županije, pjevačka skupina Češke besede Sisak te pjevači i glazbenici Češke besede Osijek.

Přehlídka českých dětských písní v Končenicích – Na hřišti u sportovní haly v Končenicích se 29. května konala tradiční Přehlídka českých dětských písní pořádaná Českou základní školou J. Růžičky a Svazem Čechů v RCH. Tento 34. festival shromáždil kolem stovky mladých zpěváků z Končenic, Daruvaru, Bjelovaru, Velkých a Malých Zdenců, Ivanova Sela, Lipovce, Kaptola a Záhřebu, kteří vesele, statečně a secvičeně zazpívali české písně. Hudební doprovod jim poskytl festivalový Big band. Akci sledovalo velké množství diváků.

Smotra čeških dječjih pjesama u Končanici – Na igralištu kraj sportske dvorane u Končanici 29. svibnja održana je tradicionalna smotra čeških dječjih pjesama u organizaciji Češke osnovne škole J. Ružičke Končanica i Saveza Čeha u RH. Ovaj 34. festival okupio je stotinjak mladih izvođača iz Končanice, Daruvara, Bjelovara, Velikih i Malih Zdenaca, Ivanova Sela, Ljudevit Sela, Kaptola i Zagreba, koji su veselo, hrabro i dobro uvježbano izveli češke pjesme. Glazbenu pratnju im je pružio dobro usklađen festivalski Big band, a događaj je popratio veliki broj gledatelja.

Pátek 29. května
Končenice – Přehlídka českých dětských písní, hřiště 19.30 h
Lipovec – kácení májky při bramboráku, před Českým domem, 19.30 h

Sobota 30. května
Virovitica – Jarní tóny Jana Vlašimského

Neděle 31. května
Horní Daruvar – kácení májky, před místním domem, 19 h

Sobota 6. června
Hercegovec – Přehlídka folklorní tvořivosti Naše jaro
Virovitica – Závěrečný program Jarních tónů Jana Vlašimského s kulatým stolem a koncertem

Neděle 7. června
Dubrava – Den české kultury České besedy Záhřebského županství, restaurace Sablić, 18 h

Úterý 9. června
Daruvar – Koncert české hudebnice a výtvarnice Martiny Trchové, Svaz Čechů, 17.30 h

Středa 10. června
Daruvar – Představení turistické aplikace
Po stopách Čechů, 11 h

Sobota 13. června
Horní Daruvar – Dny české kultury – Den bramboráků, Místní dům, 16 h
Velké a Malé Zdence – Den sportu a české kultury, hřiště ZRC, Velké Zdence

Pátek 26. června
Kaptol – Dny české kultury

Sobota 27. června
Mezurač – Přehlídka dechových hudeb

Úterý 30. června – neděle 5. července
Daruvar – Dny české kultury

Sobota 4. července
Ivanovo Selo – Etno den

Sobota 4.– neděle 5. července
Dolany – Dny české kultury a Kuchařská vitráž

Srpen 2026
Bjeliševec – Naše kořeny

Sobota 19. září
Kaptol – Přátelský večírek

Sobota 26. září
Virovitica – Program k Evropskému dni jazyků

Sobota 10. října
Bjelovar – Krajanské zpěvánky
Daruvar – Valná hromada
Bjeliševec – Dny české kultury

Sobota 17. října
Kaptol – Krajanské zpěvánky

Sobota 24. října
Daruvarský Brestov – Krajanské zpěvánky

Sobota 7. listopadu
Prekopakra – Přehlídka hudebních skupin

KONTAKT / WWW.SAVEZ-CEHA-RH.HR

Kam se zařadí nezařazení?

Z Jednoty číslo 22 z roku 1976 přinášíme zprávu o přípravě konference nezařazených zemí, jež se téhož roku v srpnu konala na Srí Lance. Velkého, bombastického titulku Všechny oči světa hledí… na Kolombo si zkrátka nešlo nevšimnout.“

Jednota v podstatných motivech a hlavních cílech nezařazenosti, a to jsou nezávislost na blocích a dominanci velmocí, dále antikolonialismus a antihegemonismus, mezinárodní demokracie a rovnoprávnost v hospodářském rozvoji světa, upevňování Spojených národů – to vše by mělo dominovat a sloužit jako pevný základ pro ještě solidnější a ještě účinnější budoucí nástup nezařazených,“ píše o účelech konference Mirko Grabar v rubrice zahraniční politika. Dále se dočítáme, že měly být projednávány především otázky afrického jihu, Blízkého východu, Palestiny, Kypru a Koreje a také latinskoamerické problémy a mezinárodní bezpečnost obecně.

S časovým odstupem celého půlstoletí můžeme jen dodat, že některé z plánovaných otázek jsou dodnes neřešitelné. A také, že se 5. konference nezařazených zúčastnilo 86 plnoprávných členských států (oproti 25, které byly zastoupeny na 4. konferenci), což představovalo jasný trend zařazování mezi nezařazené.

Kamo će se svrstati nesvrstani?

Iz Jednote broj 22 iz 1976. donosimo vijest i pripremi konferencije nesvrstanih zemalja koja se te godine u kolovozu održala na Šri Lanki. Veliki bombastični naslov Sve oči svjieta gledaju u Colombo se ukratko nije mogao ne primijetiti.

Jedinstvo u temeljnim motivima i glavnim ciljevima nesvrstanosti, a to su nezavisnost od blokova i od dominacije velesila, zatim antikolonijalizam i antihegemonizam, međunarodna demokracija i ravnopravnost u gospodarskom razvoju svijeta, jačanje Ujedinjenih naroda – to sve bi trebalo dominirati i biti čvrst temelj za još solidniji i još učinkvoitiji budući nastup nesvrstanih, piše u ciljevima konferencije Mirko Grabar u rubrici vanjske politike. Zatim čitamo da su trebali biti raspravljena uglavnom pitanja afričkog juga, Bliskog istoka, Palestine, Cipra i Koreje, kao i latinskoamerički problemi i općenito međunarodna sigurnost.

S vremenskim odmakom od pola stoljeća možemo samo dodati da teka od planiranih pitanja ni do danas nisu rješiva. Kao i da je na 5. konferenciji nesvrstanih sudjelovalo 86 punopravnih država članica (nasuprot 25 koliko ih je bilo zastupljeno na 4. konferenciji), što je predstavljalo jasan trend svrstavanja među nesvrstane.

Folklorní setkání dětských skupin – Na hřišti české školy Komenského v Daruvaru se 22. května konalo folklorní setkání uspořádané Českou besedou Daruvar. Zúčastnily se ho skupiny Holoubata z daruvarské školky, Korálky z Daruvarského Brestova, dvě věkové skupiny Malé Holubičky z daruvarské školy, Malá Dolanka z Dolan, HorDa z Horního Daruvaru a Poupátka a Růžičky z končenické školy. Byla to pravá malá přehlídka dětské folklorní tvořivosti.

Folklorni susret dječjih skupina – Na igralištu češke škole Komenskoga u Daruvaru održan je 22. svibnja u organizaciji Češke besede Daruvar folklorni susret. Sudjelovale su skupine Holoubata iz daruvarskog vrtića, Korálky iz Daruvarskog Brestovca, dva uzrasta skupine Mala Holubička iz daruvarske škole, Malá Dolanka iz Doljana, HorDa iz Gornjeg Daruvara te Poupátka i Růžičky iz končaničke škole. Bila je to prava mala smotra dječjeg folklornog stvaralaštva.

Nejúspěšnější ve Vodicích – Koprodukční představení divadelních skupin českých besed z Dolan a Šibovce bylo uvedeno na 66. Festivalu chorvatského amatérského divadla ve Vodicích, který se konal během dvou víkendů v květnu. Divadelní skupina pod vedením režisérky Světlušky Prokopićové s představením Příliš je příliš i letos zaznamenala velký úspěch a domů se vrátila se dvěma nominacemi: Světluška Prokopićová za nejlepší režii a Mario Bublić za nejlepší vedlejší mužskou roli. Kromě účasti na festivalu skupina zhlédla mnoho dalších představení a absolvovala výlet po šibenickém souostroví.

Najuspješniji u Vodicama – Koprodukcijska predstava kazališnih skupina čeških beseda iz Doljana i Šibovca izvedena je na 66. Festivalu hrvatskih kazališnih amatera u Vodicama koji je održan tijekom dvaju vikenda u svibnju. Kazališna skupina pod vodstvom režiserke Svjetluške Prokopić sa predstavom Previše je previše i ove godine je prošla vrlo zapaženo te se kući vratila sa dvije nominacije: Svjetluška Prokopić za najbolju režiju i Mario Bublić za najbolju sporednu mušku ulogu. Osim nastupa na festivalu skupina je odgledala mnoge druge predstave i otišla na izlet u Šibenski akvatorij.