Autor teksta: Ana-Maria Štruml-Tuček

Žena o ženách – A máme tu březen, měsíc, ve kterém mimo jiné oslavujeme i Mezinárodní den žen. Ženy v minulosti bojovaly za rovnoprávnost pohlaví a tento boj ještě stále neskončil. Je třeba zdůrazňovat ekonomické, politické a sociální úspěchy. Ženy zastávají velice významné pozice v umění, literatuře, hudbě… a obohacují kulturní dědictví. Cesta k úspěchu žen nikdy nebyla a ani dnes není jednoduchá, a neřekla bych, že jsme kvůli tomu slabší, ba naopak, jsme silnější pohlaví a každodenně to musíme dávat najevo.

Jsem ráda, že žiji tam, kde žiji, a nemusím tak o svá ženská práva příliš bojovat. Přesto často musím přesvědčovat ostatní o tom, že to my ženy nemáme jednoduché. Většina mých kolegyň stejně jako já každodenně chodí do práce, má svoje rodiny a stará se o domácnost. Navíc se plně věnujeme i dalším věcem, jako je třeba výchova dětí, kultura, sport… doma vaříme, smažíme, pereme, žehlíme, pečujeme o záhony, chodíme do spolků na zkoušky…, večer padneme únavou. Druhý den zase dokola, a jak to mám již vyzkoušené, hned po probuzení nasadíme úsměv a už ho nesundáme, a tak je to každý den. Chceme být úspěšnými a milovanými matkami a manželkami a daří se nám to.

V poslední době často přemýšlím o ženách, které můj život obohatily a kterým jsem vděčná za všechno, čím dnes jsem. Tou nejdůležitější ženou pro mne určitě byla maminka a potom obě moje babičky. Hodně mne toho naučily; z jejich rad čerpám celý život. Často se ptám, co by na to řekla maminka, jak by se v dané situaci zachovala babička… Jsou to ženy, které dnes nežijí, a já si z nich přesto téměř každodenně beru příklad. Všechny byly pilné, pracovité, věrné, upřímné, skromné; a právě to jsou pro mne nejdůležitější lidské hodnoty. Naučila jsem se od nich, že nejdůležitější je být člověkem.

Dnes mám v životě mnoho dalších, pro mne velice důležitých a významných žen. Jsou to moje dcera, sestra, neteř, hodně kamarádek, které můj život činí krásným. Dělím se s nimi o vše krásné, ale také o to méně krásné.

Dočetla jsem se, že ženské srdce tluče rychleji než mužské, že my ženy hodně času strávíme rozhodováním o tom, co si oblékneme, že se spolu se svými kamarádkami obtěžujeme s dietami, a to nejen kvůli zdraví, ale také kvůli plavkové sezoně, že průměrná žena údajně sní za svůj život deset rtěnek a řekne denně téměř dvakrát více slov než muž. Zdá se mi to zajímavé a mohu vlastně říci, že jsem ráda, že jsem žena.

O ženách toho bylo mnoho napsáno, odvyprávěno a zaznamenáno. Často se na jejich účet žertuje, a tak slýcháme, že je se ženami těžko, ale bez nich ještě hůř. Jo a také, že prý jsou z Venuše, a i to, že bez drbů by umřely.

Žena o ženama – I evo nas u ožujku, u kojem među ostalim slavimo i Međunarodni dan žena. Žene su se u prošlosti borile za ravnopravnost spolova i ta borba još nije završila. Treba naglasiti ekonomske, političke i socijalne uspjehe. Žene zauzimaju vrlo važne pozicije u umjetnosti, književnosti, glazbi… i obogaćuju kulturnu baštinu. Put prema uspjehu žena nikad nije bio, a ni danas nije jednostavan, no ne bih rekla da smo zbog toga slabije, baš naprotiv, mi smo jači spol i svaki dan to moramo pokazivati.

Drago mi je da živim tamo gdje živim i da se ne moram previše boriti za svoja ženska prava. Ipak, često moram uvjeravati druge da nama ženama nije jednostavno. Većina mojih kolegica isto kao i ja svakodnevno ide na posao, ima svoje obitelji i brine se za kućanstvo. Osim toga puno se posvećujemo i drugim stvarima, kao što su odgoj djece, kultura, sport… Doma kuhamo, pečemo, peremo, peglamo, brinemo se za nasade, idemo u društvo na ispite… Navečer padamo od umora. Drugi dan opet ponovno, a kako sam to već iskusila, odmah nakon buđenja nabacimo osmijeh i više ga ne skidamo, i tako svaki dan. Želimo biti uspješne i voljene majke i supruge i to nam uspijeva.

U posljednje vrijeme često razmišljam o ženama koje su obogatile moj život i kojima sam zahvalna za sve što danas jesam. Najvažnija žena bila mi je svakako moja mama i zatim obje moje bake. Puno toga su me naučile što rado koristim cijeli život. Često se pitam što bi na to rekla mama, kako bi se u nekoj situaciji ponašala baka… To su žene koje danas nisu žive, a ja si od njih gotovo svakodnevno uzimam primjer.  Sve su bile marljive, radišne, vjerne, iskrene, skromne; a upravo to su za mene najvažnije ljudske vrednote. Od njih sam naučila da je najvažnije biti čovjek.

Danas imam u životu mnogo drugih, za mene vrlo važnih i istaknutih žena. To su moja kći, sestra, nećakinja, puno prijateljica koje moj život čine lijepim. S njima dijelim sve lijepo, ali i ono manje lijepo.

Pročitala sam da žensko srce tuče brže nego muško, da mi žene puno vremena provedemo odlučujući o tome što ćemo odjenuti, da se zajedno s prijateljicama opterećujemo dijetama, i to ne samo zbog zdravlja, nego i zbog sezone kupaćih kostima, da prosječna žena navodno tijekom života pojede deset ruževa za usne i dnevno kaže gotovo dvaput više riječi nego muškarac. Čini mi se to zanimljivim i mogu zapravo reći da mi je drago što sam žena.

O ženama je puno toga napisano, ispričano i zabilježeno. Često se na njihov račun zbijaju šale pa tako čujemo da je sa ženama teško, ali bez njih još gore. Da, i da su navodno s Venere, kao i da bi umrle bez ogovaranja.