Autor teksta: Jana Stanja
Učení se něčemu navíc – Jedna z nejnudnějších věcí, na které si vzpomínám ze svého dětství, byla cesta přes Maďarsko. Tehdy přes něj ještě nevedly rychlé silnice nebo dálnice; cestovali jsme obyčejným osobním automobilem bez klimatizace, navigace, bez mobilů, tabletů a dalších vymožeností dnešní doby. Spoléhali jsme pouze na staré cestovní atlasy, ve kterých jsme se pokoušeli vyznat, protože nebyla možnost domluvit se a doptat se na cestu.
Cesta maďarskými vesnicemi se nekonečně táhla. Číst jsme nesměli, aby nám nebylo špatně. Nezbývalo než se dívat z okna. Nechtěně jsme si tak zapamatovali určité body, podle kterých jsme po čase poznali, kde asi jsme a jaký kus cesty na nás ještě čeká. I teď po letech si vzpomínám na rozhlednu, Balaton, hrad, stromořadí nebo rozcestí, kde musíme odbočit… Navíc jsme měli velký strach na hranicích, protože jsme slyšeli různé historky, jak někoho vysvlékli nebo mu rozmontovali auto. Taky jsme vozili různé vzácné dárky do socialistického Československa a zpátky potom peníze, které nám zbyly. Ten velký strach z celníků nebo policistů byl částečně způsoben také tím, že jsme neuměli maďarsky. V žádném případě bychom asi nepochopili, co po nás chtějí a co máme dělat. Maďarsko zkrátka v mém podvědomí nezůstalo v těch nejhezčích vzpomínkách.
Proto mě velice překvapilo, když jednou přišly moje děti s tím, že se budou učit maďarsky. Jak je to napadlo? Jak k tomu přišly? K čemu jim to bude? Prostě, jedno velké proč. Zašla jsem za paní učitelkou pro informace, a ta mi vysvětlila, že je okouzlil pan učitel a zaujal je natolik, že se začali učit maďarskému jazyku a kultuře. Tak proč ne; nakonec jsem se s tím usmířila. Jeden jazyk navíc nikomu neuškodí. Když zvládnou základy konverzace a budou rozumět alespoň několika slovům, bude to pro ně jen prospěšné. Neztratí se. Navíc, je to sousední stát, se kterým nás spojuje společná minulost. A o tom všem se také učí. Dostali také možnost Maďarsko i navštívit. Kdoví, nakonec možná nějaké maďarské předky i mají.
V měsíci mateřského jazyka posloucháme, jak dobré je učit se jazykům, jak prospěšný je bilingvismus… Važme si proto každé možnosti učení se něčemu navíc. Naše školy nabízejí nejrůznější volné činnosti; byla by škoda je nevyužít.
Učenje nečeg dodatnog – jedna od najdosadnijih stvari koje se sjećam iz svog djetinjstva bio je put kroz Mađarsku. Tada kroz nju još nisu prolazile brze ceste ili autoceste; putovali smo običnim osobnim automobilom bez klimatizacije, navigacije, bez mobitela, tableta i drugih pogodnosti današnjeg doba. Oslanjali smo se samo na stare putne karte iz kojih smo se pokušali informirati jer nije bilo mogućnosti sporazumjeti se i pitati za put.
Put kroz mađarska sela protegao se u nedogled. Nismo smjeli čitati da nam ne bude zlo. Nije preostajalo nego gledati kroz prozor. Nehotice smo tako pamtili određene točke po kojima smo s vremenom raspoznavali gdje smo i koliki dio puta nas još čeka. I sada se nakon toliko godina sjećam vidikovca. Balaton, tvrđava, drvoredi ili raskršća gdje moramo skrenuti… Osim toga, jako smo se bojali granice jer smo slušali razne priče kako su nekoga svukli ili mu razmontirali auto. Također, u socijalističku Čehoslovačku vozili smo razne vrijedne darove, a natrag pak novac koji nam je preostao. Taj veliki strah od carinika ili policajaca bio je djelomično uzrokovan i tim što nismo znali mađarski. Ni u kojem slučaju ne bismo niti razumjeli što od nas žele i što moramo napraviti. Ukratko, Mađarska u mojoj svijesti nije ostala u najljepšim uspomenama.
Stoga me je jako iznenadilo kad su mi jednom došla moja djeca i rekla da će učiti mađarski. Otkud im ta ideja? Kako su do nje došli? Što će im to? Jednostavno, jedno veliko zašto. Otišla sam učiteljici po informacije i ona mi je objasnila da ih je očarao učitelj i toliko zainteresirao da su počeli učiti mađarski jezik i kulturu. Pa zašto ne: na koncu sam se s tim pomirila. Jedan jezik više nikomu ne škodi. Kad savladaju osnove konverzacije i kad će razumjeti bar nekoliko riječi bit će im to od koristi. Neće propasti. Osim toga, to je susjedna država s kojom nas povezuje zajednička prošlost o kojoj se također i uči. Dobili su i mogućnost posjetiti Mađarsku. Tko zna, na koncu možda imaju i neke mađarske pretke.
U mjesecu materinskog jezika slušamo kako je dobro učiti jezike, kako je koristan bilingvalizam… Cijenimo stoga svaku mogućnost naučiti nešto dodatno. Naše škole nude raznorazne slobodne aktivnosti; bila bi šteta ne iskoristiti ih.
